Symfonici na festivalu Metronome rozechvěli hladinu Křižíkovy fontány a Praha dojala Kosheen

Úvod festivalu měly obstarat české veličiny November 2nd a Lenny. Navzdory nelehké úloze dostat pomalu se trousící pražské publikum do varu se oba interpreti se situací čtvrtečního odpoledne popasovali nanejvýš profesionálně. Prvně jmenovaní by klidně mohli hrát i večer a jejich energetický potenciál by byl více využit. Lenny na tento festival prostě už dávno patří a vlastně ani nemohla překvapit. Její vystoupení bylo, jak jej všichni známe, plné jejích rozevlátých vlasů a naléhavého sametového hlasu, ovšem se známými hity.

Ale pojďme trochu objevit kus světa. Lásku a mír rozdával na Moon Stage Myles Sanko původem Z Ghany. Není divu, že jeho pěvecká kariéra v posledních letech tak rychle stoupla. Publikum velmi mile překvapil kombinací precizního projevu. Spolu s velmi přátelsky naladěnými muzikanty byli vyžádáni na pódium ještě na přídavek, aby předvedli kus poctivé, soulové muziky. Mezitím si svůj set obvyklých hitů střihl v Rap klubu český raper James Cole.

Že je Michael Kiwanuka už velkou hvězdou, potvrdil i v Praze. Dokázal řádně zaplnit pódium muzikanty a zvlášť backing vokalistky se činily jeho mix stylů v oblasti soulu a jazzu s nezbytným folkovým základem udělat řádně šťavnatým. Pestrost do to vnášeli dva bubeníci, kteří se pravidelně střídali a to kromě svých artilerií i na dalších nástrojích. M. Kiwanuka si publikum Metronomu svou až tesklivě působící hudbou podmanil.

To už se na ČT ART Fontana Stage chystal jediný koncert toho dne. Michael Kocáb slavil sedmdesátku. A pojal to opravdu pompézně. Vyměřený čas 1,5 hod. byl na toto výročí opravdu málo. Gratulující hosté se trousili takřka nepřetržitě a jak by také ne vzhledem k umělcovu rozsahu a zaměření. Za svoji kariéru se dotkl nesčetně žánrů a na koncertu se to mělo odrazit. Začalo se pekelně z ostra s Pražským výběrem. Brzy se přibrzdilo a Cizí ženu v cizím pokoji odzpívala dcera Natálie. Čaj oslavenci nepřinesl Karel, ale Jiří Korn a interpretoval známou skladbu za hudebního přispění skvělého DJ Roxtara. Šlo do tuhého. Pódium se začalo značně plnit. Přibyly Skety, mihnul se Jiří Stivín a ve výsledku se nastěhovalo největší těleso - Český národní symfonický orchestr. Dodejme, že současný dirigent tohoto tělesa Steven Mercurio nejen dirigoval, ale i hrál na kytaru. Tím pádem došlo i na Kocábovu vážnou stránku v podání operních pěvců. Programem se proplétal celkem pochopitelně Michal Horáček. A na závěr? Co asi v Praze! Pražákům těm je tu hej.

Kosheen se v Praze neztratili a rozhodně by se o nich nedalo říct ,,Už mě tu víckrát neuviděj" Oslavit 25 let si odskočili do Prahy ze svého turné. A diváci jim hltali hity z ruky. Jak program postupoval, zpěvačka Sian Evans se čím dal víc rozplývala štěstím a lidé pod pódiem stále víc jásali. Samozřejmě se hrál průřez největšími hity, takže All in my head, Save your tears, Hide U a u Catch Praha vybouchla vlnou nadšení zvlášť, když ji pomohla jako host odzpívat česká zpěvačka Aiko. Kosheen se v Praze oslava pětadvacátin opravdu nad míru povedla.

V klubu jestě svoji originální postavu, choreografii a talent pro hity předvedl Dadi Freyr a po něm salvu nablýskaných melodií český objev Bert and Friends.