Love Metal jeho ďábelského veličenstva

Finští rockeři HIM se po loňské druhé výběrovce nazvané XX - Two Decades of Love Metal letos vrací s novým materiálem. Nová deska Tears on Tape se vrací i s ústředním znakem kapely Heartagramem a notnou dávkou klasického Love Metalu jeho ďábelského veličenstva.

Po velice vlažně přijaté sedmé řadovce Screamworks se kapela dostala do ústraní, ze kterého se momentálně snaží vydrat pomocí nových skladeb. Návrat už příšel loni v podobě nového songu, vydařené předělávky skladby Strange World od Francouze Ké. Nová deska pak vznikala během loňského září až listopadu ve finském studiu Finnvox. Kapele opět pomáhal Hilli Hiilesmaa, a je to znát. Dvorní producent kapely jí vrací potřebnou razanci a navazuje tak na skvělé desky od debutu přes Love Metal a Venus Doom. A právě jakýmsi mixem těchto desek je novinka Tears on Tape.

Textově je album jedním z těch nejpoctivějších. Pryč jsou Valovy texty zahalené do nekonečných metafor z minulé řadovky. Texty jsou čisté a jasné. Celou desku tvoří třináct stop, z nichž klasických skladeb je jen devět, i tím je deska blízko Love Metalu či Venus Doom. Většinu skladeb tvoří metalová kompozice. Kytara Mikky Lindstroema je tím hlavním udavačem tempa desky. Celkově je tu kapela po menší pauze ve skvělé formě a deska tak nemá jedinou chybu.
Nebeské melodie střídají pekelně špinavé zvuky a takhle to jde celé album. Basové linky jsou v harmonii s kytarami a když se k tomu přidá vokál Ville Vala v plné kráse a rozsahu, a především jeho úžasný smyslný baryton, tak je zaděláno na jednu z nejlepších desek Finů.

Poprvé také kapela sáhla k intrům. Ty tu působí jako přestávky či jakési hádanky a utvářejí tak ještě výraznější atmosféru desky. Všechno začíná intrem s vesmírným synťákem alá Kraftwerk. Poté už přichází plná palba. Třetí singl desky All Lips Go Blue, který ruší veškeré snění ze začátku, a Love Metal se rozjíždí v plné kráse. Hned tady jsou slyšet hutné syrové kytarové riffy a úžasný zpěv Vala s melodickým refrénem, jasná volba jako singl.

Následuje Love Without Tears, ve které se zpívá o lásce, která postrádá bolest, skladba připomíná období Deep Shadows and Briliant Highlights. I Will Be the End of You, známá již z loňských koncertů, zase přitvrzuje, špinavé a temné riffy a různé další děsivé zvuky se promění v hímácký refrén. Každá kladba z této desky by mohla být hitem a tady to není jinak.

Absolutní vrchol desky přichází v závěrečných třech stopách. Trojka Lucifer's Chorale, W.L.S.T.D. a Kiss the Void je nádherné představení, ve kterém se prolnou všechny přednosti kapely. První z nichz je temná mezihra, ve které se kapela vydává do pekla a otevírá zdejší brány. Poté už přichází velká hymna W.L.S.T.D. (When Love Starts to Die), jde o jednu z nejtvrdších písní, kterou HIM kdy udělali, ale samozřejmě propojenou v hymnický refrén plný atmosféry a charismatického Valova zpěvu. A závěrečná Kiss the Void se pak už potápí do cíle, s notnou dávkou psychedelie.

Prvním singlem desky je skladba Into the Night, melodická hitovka se špinavým punkrockovým úvodem. Druhým singlem poté byla titulní Tears on Tape, která dostala také videoklip. Jde o jedinou jasně pomalou skladbu na albu a její výsledek je rozhodně pozitivní. Něžný refrén doplněný klávesami, které na albu nehrají až takový prim, posunuje tuhle skladbu dopředu a dělá z ní hit.

Deska Tears on Tape je dostupná také v deluxe edici, ve které je bonusem sedm skladeb živě zahraných ve studiu. Jde o známé pecky Buried Alive By Love, The Kiss of Dawn, When Love and Death Embrace, Join Me, The Funeral of Hearts, Heartkiller a Rip Out the Wings of a Butterfly.

HIM natočili osmé album a je vidět, že si dali hodně záležet. Přestože má deska jen 40 minut, je to velké propracované dílo, které se zapíše mezi nejlepší desky rodáků z Helsinek. Deska má svoji vlastní identitu, je citlivá a melodicky velmi bohatá a jde o nejzralejší desku jeho ďábelského veličenstva.