“Kritérium hitovosti mě nebaví,” tvrdí Vladimír Mišík.

Životní režim - Bigbít 1976 - 2010, je název hudebně i vizuálně velmi působivé kompilace, kterou podobně jako před čtyřmi lety Královský večersestavil nezpochybnitelný fenomén domácí hudební scény Vladimír Mišík. Tentokrát však došlo na rychlejší, bigbítové skladby a klíčem k jejich výběru opět nebyla toliko "hitovost" jako spíše osobitost. Více k pojetí celé kompilace ale už prozradí sám Vladimír Mišík v našem rozhovoru, který vznikl díky vydavatelství Supraphon.

U kompilací je vždycky nejzajímavější klíč, podle kterého se skladby zařazují. Vám už navíc několik výběrů vyšlo. Podle čeho jste vybíral tentokrát? 
Vladimír Mišík: "Pravda je, že Supraphon už všechno vydal (smích). A zaplaťpánbu za to! Je skvělé, že znovu vyšlo Kuře v hodinkách na "elpíčku” nebo opravdu obsažné krabice Déja Vu 1976 - 1987 a 1989 - 1996. A protože minule vyšly na výběru Královský večer balady, a také poslední řadové album Ztracený podzim už je z roku 2010, tak jsme se tentokrát s Karlem Denišem domluvili, že vybereme ty "svižnější pecky”. Chvilku to celé mělo i pracovní název "Rock’n’Roll”, ale pak jsme se shodli, že to je přece jen u nás vnímáno jen jako jeden ze stylů rocku, a pokorně jsme se vrátili k tomu staročeskému pojmu "bigbít”."

Píseň Životní režim, jejíž název nakonec celou kolekci pojmenoval, ovšem nepatří zrovna k těm největším hitům. Proč právě ona?
Vladimír Mišík: "Protože jsem naopak uvažoval tak, že nejde o to, řídit se podle hitovosti. Takové kritérium mě nebaví. Smysl mi dávalo to, že si pořád myslím, že je v repertoáru Etc... hodně zajímavých skladeb, které stojí za to připomenout. Tedy nikoli těch, o kterých platí, jak říkával Werich, "To je blbý, to se bude líbit”. Ostatně my jsme se v kapele nikdy nesnažili tímto směrem o muzice přemýšlet. Ten výběr je do značné míry osobní, chtěl jsem, aby tam byly i skladby, které mi konvenují, třeba dobrým textem, nebo svou náladou, a přitom splňují tu prvotní charakteristiku - tedy že jsou svižné. Na hity nebo to, co by si možná publikum přálo, jsem tentokrát, s prominutím kašlal."



Takže ani například zastoupení osvědčených autorů textů, jako je Jiří Dědeček, od kterého je ten titulní, nehrálo roli?
Vladimír Mišík: "Ne, vůbec. S podobnými úhly pohledu jsem vůbec nekalkuloval, a ani mi nešlo o zastoupení například všech období. Je to čistě pocitové. Kdysi, když v rádiích nebylo moc na výběr a všichni jsme měli "kazeťáky”, dělali jsme si do auta vlastní výběry - tak aby i dlouhá cesta zpět, jako je ta z Ostravy nebo z Bratislavy, lépe utíkala. Chtěl jsem, aby to to byl podobný výběr, který se bude například v autě příjemně poslouchat."

Pamatujete si všechny svoje skladby? Představuji si, že probírat se svými starými písničkami musí být podobné, jako listování ve fotoalbu...
Vladimír Mišík
: "Musím říct, že občas jsem byl i docela překvapený. Některé jsem přece jen neslyšel docela dlouho." 

Vždy jste měl blízko ke zhudebňování básní. Objevil jste, teď v poslední době, nějaké pro vás zajímavé nové autory? Nebo se držíte jen těch léty prověřených?
Vladimír Mišík:
 "Přiznám se, že ne. Ale není to chyba těch mladých básníků, to je spíš můj problém, že už nemám širší rozhled a přehled o tom, co vychází. Asi to i trochu souviselo s mými zdravotními problémy, kdy jsem nějaký čas měl trochu jiné starosti. Ale na druhou stranu i v těch dřívějších dobách jsem neměl potřebu něco cíleně vyhledávat - vždy se mi to dostalo do ruky spíš náhodně. A vždy jsem také měl kolem sebe hodně lidí, které jsem považoval za básníky už v době, kdy to ještě nebylo tak zdůrazňováno - jako třeba Vladimíra Mertu. Kteří mi ale zároveň dávali k dispozici ze svých textů, cokoli se mi zamanulo. Speciální případ byl Josef Kainar - jeho verše byly natolik melodické, že si o zhudebnění přímo říkaly. A jeho převody - protože to zdaleka nebyly jen překlady - starých bluesových textů, mě od počátku fascinovaly.!"

Album doplňuje opravdu úctyhodně rozsáhlý, dvaapadesátistránkový booklet. Dnes už spíš všichni naopak volí opačnou cestu, a někdy na bookletu i šetří. Je to rozhodnutí "době navzdory”?
Vladimír Mišík:
"Zaplaťpánbu dlouhodobě spolupracujeme s Karlem Halounem a Luďkem Kubíkem, a myslím, že i proto ty desky vždy byly výtvarně výjimečné. Ono se to může jevit jako detail, ale tady Karel skutečně docílil po dohodě s vydavatelem toho, že to už není jen informační sešitek, ale zkrátka malá knížka. A moc se mi líbí i to, jak texty doplnil grafikami, které souvisí s jejich náladou. Představuji si, jak tu desku někdo bude poslouchat, vytáhne si tu krásnou knížku a bude si pročítat texty - protože, přiznejme si to, ne vždy ve zpěvu všemu rozumíme, a mnohdy nám obsah slov dojde až ve psané formě, obzvlášť, když interpret různě vykřikuje, tak jako já (smích) - tak dostane komplexně všechno najednou, včetně toho grafického prožitku. Určitě je to podařený artefakt."



Nevyčerpali jste už tímto albem všechny vaše archívy?
Vladimír Mišík:
 "Opravdu si moc nedovedu představit, kdyby mě teď někdo oslovil s nějakým dalším výběrem, co bychom na něj dali... (smích) Ale líbí se mi současná móda vinylových desek, kdy znovu mohou vycházet na elpíčkách starší desky, tak jako vyšlo Kuře v hodinkách a "jednička”... Tam určitě ještě je kam sáhnout. A je to dobrý důvod původní nahrávku i zvukově remasterovat a nebo třeba udělat nově a pořádně obal, který třeba měl být tenkrát jiný, ale někdo ho nepovolil."

Když jste se těmi, občas letitými, skladbami proposlouchával, nestalo se vám, že byste si třeba řekl "Proč vlastně tohle už tak dlouho nehrajeme?” a rozhodl se znovu některé zařadit do koncertního playlistu?
Vladimír Mišík: "Ano! Přece jen, když zrovna nepřipravujeme novou desku, máme ten svůj koncertní blok celkem zažitý. Což je určitě pozitivní - šlape to, je to vymyšlené tak, aby to fungovalo, lidi reagují, a na jednotlivá místa jezdíme zhruba jednou za dva roky, kdy vždy zhruba obvykle sestavu a pořadí skladeb obměňujeme, a jak pro kapelu, tak i pro vyznění koncertu je to tak dobré. Ale když už dlouho hrajeme stejný repertoár, vždy někdo z kapely přijde s tím, že už bychom to mohli změnit. Pak obvykle vytáhneme něco hodně starého, co už jsme dávno zapomněli, a tím je to pro nás jako nová skladba. Takže abych odpověděl - ano, i tentokrát jsem se docela inspiroval, a našel tam písničky, které bychom zase mohli po delší době zařadit."

A naopak? Že byste si řekl "Tohle jsme asi vůbec neměli nahrávat"?
Vladimír Mišík: ”I to se pochopitelně dostavuje. Já se celkem netajím tím, že moc nemám rád album Etc...4. A to tam jsou třeba Skoumalovy Doteky, moc krásná písnička. Skoumal byl génius, a jak s námi tehdy i jezdil na koncerty, tak to bylo pro mě zajímavé i lidsky. A povahově - on byl na rozdíl od nás ostatních "rockerů” takový seriózní intelektuál, takže docházelo k vzájemnému ovlivňování."

Baví vás stále často koncertovat? Mám zkušenost, že muzikanti s postupujícím věkem dávají manažerům podmínku "maximálně tolik a tolik koncertů měsíčně, víc ne!”
Vladimír Mišík: "Baví. Jezdíme pořád. I když jsme to také trochu omezili, teď máme tak pět koncertů za měsíc, ale ještě nedávno jsme jich mívali i třeba dvanáct. A jsem za ně rád. Co bych taky jiného dělal? Jako důchodce chodil po Letné? Parky tu sice máme pěkné, i hospody... ale hraní mě pořád těší víc."
Foto: Ája Dvořáčková
GALERIE

Související obsah:

» Na Mišíkově debutu, který nyní vychází v reedici, do sebe vše parádně zapadlo   (Karel Souček, 29. 04. 2017)
» Vladimír Mišík odmítl vyznamenání od prezidenta republiky   (Jan Vavřík, 27. 10. 2013)
» Jubilejní edice solového debutu Vladimíra Mišíka   (Jiří Hroněk, 14. 02. 2017)
» Vladimír Mišík si balady na nové album vybral sám   (Karel Souček, 10. 03. 2014)
» Vladimír Mišík: Koncertování mě pořád baví   (Jiří Hroněk, 21. 03. 2017)
» S Vladimírem Mišíkem prožijete vskutku královský večer   (Karel Souček, 25. 06. 2014)


ZADEJTE KOMENTÁŘ



HUDEBNÍ ZPRÁVY
V náručí kapely Kaleida bylo dobře
28.03.

V náručí kapely Kaleida bylo dobře

Brněnský Kabinet Múz minulou neděli hostil koncert elektro-popového duo Kaleida. Jejich turné k nové...


Jak bouřlivá melodie plná emocí rozhýbala Fórum Karlín aneb Mother Mother v Praze
28.03.

Jak bouřlivá melodie plná emocí rozhýbala Fórum Karlín aneb Mother Mother v Praze

Kanadská skupina Mother Mother zavítala do Prahy, kde pro své fanoušky vystoupila 24. 3. ve Fóru Karlín v rámci...


Desetiletá skupina Skety vydává novou desku, kterou pokřtí Adam Plachetka
28.03.

Desetiletá skupina Skety vydává novou desku, kterou pokřtí Adam Plachetka

Vokální skupina Skety, která v letošním roce slaví 10 let na scéně, vydává své čtvrté řadové...


Vyprodaný Medvěd měl na programu šestou zastávku republikové 10x3 Tour 2024
27.03.

Vyprodaný Medvěd měl na programu šestou zastávku republikové 10x3 Tour 2024

Plzeňský multižánrový klub Bílej Medvěd se v sobotu 23.3.2024 mohl pochlubit jak výběrovým line-upem, tak cedulí...


To nejlepší z Krylovy tvorby vychází na dvou vinylech
27.03.

To nejlepší z Krylovy tvorby vychází na dvou vinylech

Karel Kryl (1944 – 1994) by letos 12. dubna oslavil osmdesáté narozeniny. Těsně před touto významnou událostí...


» zobrazit více...


RECENZE
PRÁVĚ VYŠLO
Všechno bude dobrý
23.03.

Všechno bude dobrý

» Jelen

Všechno bude dobrý je název nového alba kapely Jelen, které vyšlo...

PODPORUJEME NADĚJNÉ KAPELY



Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.


» Podporujeme nadějné kapely

» Zadání profilu interpreta

Hudební knihovna - NEWSLETTER

Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.

Přihlásit k odběru newsletteru