Koller na desce Československo vzdává hold ženám a nevoli vůči politice

David Koller se v posledních letech svým hudebním snažením pohybuje na hraně workoholismu. Přesto, že už od devadesátých let byl jednou z nejvýznamnějších hudebních person v Česku, nedávné znovuzrození Jasné Páky jakoby nastartovalo další kolotoč jeho hudebního snažení. S Jasnou Pákou nezůstalo pouze u koncertování, ale přišla nová deska, na které se Koller samozřejmě výrazně podílel. Po té se dal znovu dohromady s Lucií na živá vystoupení, k tomu hraje mnoho koncertů samostatně. A protože měl spoustu dalších hudebních nápadů, letos vydal novou desku ČeskosLOVEnsko.



A že nebylo těch nápadů málo, dosvědčuje tracklist, kde nalezneme třináct plnohodnotných písní. Jejich atmosféru pro tentokrát výrazně ovlivnila slovenská básnířka Mirka Ábelová, kterou Koller objevil náhodně v Košicích v časopisu. S texty vypomohl i Michal Ambrož a také básník Luděk Marks. Hudbu pak pomáhali tvořit jak spoluhráči z doprovodného bandu, tak i PBCH, Tomáš Vartecký ale i Kipper Eldridge. S posledně jmenovaným se na produkci střídal a doplňoval Steve Lyon. Už jen takto pestrá a výrazná sestava může vzbuzovat myšlenky na velmi zajímavý hudební produkt.

V zajetí tajemné Gypsy Love

Fanoušci Kollerovy muziky se nemusí bát, že by snad interpret ztratil něco ze svého typického hudebního projevu. Deska je přes veškerou pestrou tvůrčí sestavu kollerovinou silně načichlá, ale za to samozřejmě může především charakteristický zpěv a hudebně je poloha tradičně popovější, než Jasná páka a rockovější než Lucie. Ale nálady se samozřejmě střídají. Melancholicky uvolněná Gypsy Love se přirozeně pasuje na hit. Když už zamilovanou píseň, tak pouze s výborným textem. Zde by si měla většina popových i rockových kapel vzít příklad. A vlastně nejen textový. Píseň krásně dramaticky graduje v poslední třetině.



Velmi světově působí další hit Recidiva. Je postavený na jemném kytarovém rifu, který se zadrhne do paměti, jak tříska do prstu. V kontrastu se svým názvem pak vyčnívá píseň Ticho. Je nejbrutálnější, jakoby chtěla naznačit, jak je ticho vzácné. Jisté hutné vlny k Davidu Kollerovi patří a tak je nalezneme v Galerce a v melancholií opět trochu rozmělněné Letní. Galerka má na desce ještě jednoho souputníka a to song Psychopat. Koller si tady přihřál polívčičku svých politických nálad a tak obě kontrastují s jistým nadpozemský básněním Mirky Ábelové. Hudebně je však Psychopat jasným odkazem na dřívější Kollerovu tvorbu.

Čučoriedka, jako roztomilý symbol Slovenska

I když je většina skladeb doprovázena především umírněnými, ale častými kytarovými vyhrávkami, které dělají celek tak šťavnatý, přesto je Kollerova tvorba založená na silné rytmice, která často tepe, jak buchar v třineckých železárnách, což samozřejmě odkazuje na Kollerův bubenický kumšt. Trochu nenápadně se u konce setu krčí výborná skladba Ani ty ani já. Já to vrátím pak proniká až do popových vod samozřejmě podporovaná výraznou kytarou, až to vypadá, že chce navodit atmosféru filmu Bony a klid, což výborně pasuje s kontextem Galerky. Protože jedním ze symbolů Slovenska je pro Čechy slovo čučoriedka, bylo zhudebněno i na albu Československo. Píseň Čučoriedka je zařazena jako odlehčená sladká tečka na závěr.



Je velké štěstí, že tady Davida Kollera máme. Jeho jméno je za léta dost velké, aby si ho showbyznys a potažmo i rádia museli všímat. Běžný posluchač tak má možnost i necíleně uslyšet mezi oslizlými hity mnohých českých tzv. hvězd velmi dobré písničky vystavěné na poctivých základech. Album Československo se povedlo na výtečnou. Může za to nejen obrovské zkušenosti hlavního interpreta ale i vhodná kombinace a vysoká profesionalita dalších zúčastněných a jistě i neokoukaný přístup některých z nich. David Koller tak dokázal vydat album s ryze českou muzikou ale na světové úrovni. Zabíhání do superlativů může být čistě osobní věc, ale Československo patří přinejmenším k tomu nejlepšímu v Kollerově tvorbě.