King For A Day a nedoceněný hudební klenot

Faith No More, kteří už tento týden vystoupí jako headliner českého festivalu Rock For People, zanechali za svou etapu s Mikem Pattonem za mikrofonem na hudení scéně výraznou stopu v podobě čtyř výborných alb. Všechno odstartovala deska The Real Thing s všeobecně známými hity jako From Out Of Nowhere nebo Epic, následovalo asi nejúspěšnější album Angel Dust, recenzovaný počin King For A Day... Fool For A Lifetime a derniéra v podobě desky Album Of The Year s prvním československým prezidentem na obalu.

Právě album King For A Day... Fool For A Lifetime považuji za umělecký vrchol tvorby kapely. První Pattonům zářez sice přinesl velké hity, ale byl složen ještě víceméně před jeho příchodem a tak spíš připomene lépe poskládanou mozaiku dobrých nápadů ze starších alb ještě s Chuckem Mosleyem.

Uvolněnost a rezignace na hity

Mistr se mohl umělecky pořádně projevit až na "labuti", toto album je ale zbytečně roztahané a dlouhé. Epitaf z roku 1997 už je zase poznamenám křečí před blížícím se rozpadem kapely, a tak nám to nejlepší kapela nabídla právě na desce z roku 1995.

Právě zde se totiž Faith No More jakoby naplno uvolnili a rozhodli se rezignovat na prvoplánové hity a více si vyhrát se strukturou jednotlivých skladeb a aranžemi. Z rádií a televizních stanic tak můžete znát jenom Evidence a možná ještě Digging The Grave, avšak to zrovna nejsou ty nejsilnější kousky na desce.

Trestuhodně přehlížený umělecký vrchol

Ať už to jsou vynikající pomalé skladby Take This Bottle nebo závěrečná Just A Man, jazzovou elegancí nasáklá Star A.D. nebo Pattonovy hlasové exibice v kouscích The Gentle Art Of Making Enemies a Cuckoo For Caca, na téhle desce prostě nenajdete slabší a umělecky nezajímavou píseň. Na rozdíl od jakékoliv jiné jejich desky.

King For A Day... Fool For A Lifetime je tak sice umělecky nejhodnotnějším, avšak díky pokřiveným pravidlům hudebního průmyslu zdaleka ne nejslavnějším a nejdoceněnějším dílem této kalifornské pětice. Tahle deska se totiž na rozdíl od ostatních prostě nikdy neohraje a vždycky je na ní nejen po zvukové stránce co objevovat.