Kapelu Styx někdo polil živou vodou

Americká rocková skupina Styx dosáhla jako první na světě čtyřmi alby v řadě za sebou na platinová ocenění a patřila ve své době k tomu nejlepšímu, co hudební scéna nabízela. Nyní vydává po čtrnácti letech patnáctou studiovou desku The Mission, která je koncepčním materiálem, jež vypráví příběh o misi na planetu Mars v roce 2033.

Možná si řeknete: "No a co!? Takových konceptů tady bylo už bezpočet." Jenže hudebně i zvukově jakoby kapelu někdo polil živou vodou. Bez ohledu na příběh alba, který napsali Tommy Shaw a Will Evankovich, si totiž Styx rozpomněli na svoji zlatou éru a jejich hudba opět překypuje vícehlasými vokály ve spojení s krásnými melodiemi, které jsou ozvěnou prog rocku a pomp rocku sedmdesátých a osmdesátých let.

Kdo tedy miluje spřízněné zaoceánské spolky, jakými jsou Foreigner, Toto, Kansas nebo Journey, měl by zbystřit, protože se ocitl na správné adrese. Šestičlenná posádka s logem Styx na kombinézách posílá totiž z meziplanetární kosmické lodi jasný signál, že je na cestě k cíli. Používá přitom velmi kvalitní raketové palivo. Stačí připomenout některé kompozičně propracované songy Locomotive, Radio Silence, The Greater Good, Red Storm nebo The Outpost, jež jsou plné hymnických nápěvů, průzračných akustických pasáží a nadpozemské lehkosti. Zkrátka a dobře, Styx svoje řemeslo nezapomněli. Jsou zpátky a v plné síle.

Autor recenze: Roman News Zahrádka