Kam David Koller posunul Ambrožovy písničky?

Když jsem nedávno alternativou nezatíženému kamarádovi, poslouchajícímu hlavně pop a pop rock, pouštěl album Srdeční příběh, byl nadšen. Michala Ambrože pak označil za hitmakera a jednotlivé skladby za melodické hity, které by klidně mohly znít v rádiích. Takže škatulky a předsudky stranou, tahle hodně zajímavá deska je opravdu pro všechny.  

Své síly na ni spojili zakladatelé Jasné páky Michal Ambrož a David Koller. Producent Koller nabídl Ambrožovi natočit jeho vůbec první sólovou desku a sám vybral písně, které podle jeho názoru nejsou tzv. "profláknuté" a přitom mají potenciál k dalšímu, novému zpracování. Ruku měl opravdu šťastnou a mimo jiné dokázal, že Jasná páka či Hudba Praha není jen Pal vocuď hajzle, Špinavý záda nebo Majolenka.  



Ambrožův skladatelský i textařský rukopis je dobře známý z Jasné páky, Hudby Praha i Divokýho srdce. Jeho jemnější (Kajuvej, Je to zlý, Povolení, Sladce spi) i temperamentnější (Degenerace, Skoro bez sebe, Změna je život, Vrať se zpátky) skladby disponují silnými melodickými nápady, chytlavými, nikoli však vlezlými refrény, pestrými rytmy a hlavně sugestivní, často melancholickou a posmutnělou atmosférou. To platí i o textech, které ve zkratce dokáží přesně vystihnout to podstatné. Ve společnosti, generaci dnešních padesátníků, ale třeba i v lásce a vztazích obecně.

David Koller zvolil hned tři různá uskupení, v nichž se to jen hemží špičkovými českými i slovenskými muzikanty. Jen namátkou Marcel Buntaj, Martin Gašpar, Oskar Rózsa, David Fárek, Radovan Jelínek, Oldřich Krejčoves, takže je jasné, že po hudební stránce jde o skutečnou lahůdku. Poslouchat nápaditě zaranžované souhry kytar, bubnů, kláves nebo třeba saxofonu je opravdovým zážitkem. Ambrožovu charismatickému vokálu pak výrazně prospělo, že se mohl soustředit pouze na zpěv, neboť kytaru tentokrát přenechal jiným. Působí velice uvolněně a v každé poloze přesvědčivě, i když jiskření mezi jeho zpěvem a doprovodnými vokály děvčat z JP nebo HP stále trvá.



Ambrožovy skladby již prověřil čas a David Koller jejich vyznění výrazněji neměnil. Jen je mírně pročistil, projasnil, s citem ubral na syrovosti a alternativnějších pasážích, aniž by koketoval s prvoplánovým rockem. Dodal modernější, současnější zvuk a opravdu vychytané aranže. Ortodoxním fanouškům to možná bude trochu vadit, ale zase tyto verze mají šanci oslovit další vrstvy posluchačů.
Foto: WM / J. Prokop