„Je správné, že život má začátek a konec“, říká Jonny Anděl z formace The Fellas

O tom, co nového připravila kapela The Fellas na letošní podzim pro své posluchače, jsme Vás před nedávnem informovali. Největší novinkou je album Scarecrown. Na kolekci třinácti skladeb akustická rock´n´rollová skupina spolupracovala s věhlasným americkým producentem Danny Saberem, k hostování si přizvala zpěvačky Tonyu Graves a Markétu Irglovou. Deska se dočká veřejného křtu již za několik dní – ve čtvrtek 20. října v pražském Paláci Akropolis od 19:30. Ať už se ještě stále rozhodujete, zda se této výjimečné události účastnit nebo se koncertu nemůžete dočkat a chcete si zkrátit čas, připravili jsme pro Vás rozhovor s kytaristou, zpěvákem a textařem Jonny Andělem. Právě textům jsme se v našem povídání věnovali především.

HK: Jak se píše o smrti s nadějí?

JA: „Je to nekonečným optimismem, který mám v sobě. Kdyby věci nekončily, nikdy by pro člověka neměly takovou hodnotu. Nevážili bychom si toho. Stejně jako kdyby bylo všechno na světě snadno vysvětlitelné. To, že věci nechápeme a máme omezený čas je poznávat, nám utváří postupný smysl života. Existují ale i transcendentní hodnoty. Jsou to ty, které hledáme úplně ze všech nejvíc – třeba hudba nebo poctivost, dobře odvedená práce a láska. Budou navždy v lidech, budou se předávat."

HK: Četla jsem, že jsi řekl, že ses dokázal s koncem života smířit. Já si nedokážu představit, že se dá se smrtí předem smířit. Možná z části s vlastní, ale už ne se smrtí našich nejbližších…

JA: „Byl jsem vystavený situaci, nejen kvůli přepracování, ale i kvůli experimentování s drogami, kdy jsem se dostal na hranu. Dalo mi to strašnou školu a od té doby se dívám na věci jinak. Například nepotřebuji žádné uměle vytvořené emoce. Když říkám uměle vytvořené, myslím tím emoce, které se dostaví po konzumaci alkoholu, drog, antidepresiv, sedativ nebo i většího množství cukru. Moje podněty jsou teď láska k mé ženě a dceři, příroda, klid a mír. Smířit se ale se smrtí trvá dlouho a já si rozhodně nemyslím, že jsem to už dokázal. Ale snažím se to přijmout. Lze se zachovat ,hrdinsky´, až to přijde. Je to to jediné, co nám zbyde. Ten strach není tak strašný, jak vypadá. V jednu chvíli člověka paralyzuje, ale když si ho připustí úplně k tělu, začne to přijímat snáz. Strach je vlastně mlha. Z dálky je neprostupná a děsivá, ale čím jste blíž, tím je průhlednější a méně děsivá. Se smrtí nejbližšího se vyrovnává nejhůř. Toho se bojím nejvíc. To si zatím absolutně nedovedu představit. Na našem albu mi šlo hlavně o vyrovnání se s vlastní smrtí. Představte si, že máte na výběr, s jakým kamarádem budete kráčet životem. S kamarádem smrtí, nebo s kamarádem sebelítostí? Přátelství se smrtí přináší klid a mír. Sebelítost je slepá ulička a vede k úzkostem a nešťastnému životu."

HK: Prvním singlem z nové desky je píseň It´s Not Fair, ke které vznikl emočně silný videoklip. Údajně jste zvažovali, zda do něj obsadit děti a nakonec jste se rozhodli pro, vzhledem k tomu, že právě děti, které žijí počítačovými hrami, přestávají vnímat rozdíl mezi virtuálním světem a realitou.

JA: „Nejde ani tak o videohry jako třeba o televizní noviny, které jsou mnohem horší. Televize si dlouhodobě nezaslouží naši pozornost. Ukazuje věci zjednodušeně a bezcitně. Děti si mohou snadno začít myslet, že válka, zbraně a nenávist jsou běžnou součástí našeho života. Dejme si takový příklad. Kdyby tady teď spadl granát a vybuchl, děti, co sedí kolem nás, by hned chápaly následky války. Byly by traumatizované a měly by k válce silně negativní vztah. Když se hází granáty v televizi, nic z toho jim nedojde. Vypadá to, jako by to byla hra, ale hra to není. O tom je It’s Not Fair."

HK: Přejděme k nové desce. Vyprávěl jsi, že Dannyho Sabera jsi se snažil ke spolupráci přesvědčit rok co rok, šest let. Přemýšleli jste nad tím, že byste si CD produkovali sami, kdyby to s ním ani tentokrát nevyšlo?

JA: „Abych to uvedl na pravou míru. Danny nám produkoval čtyři písničky a zbytek jsme si udělali sami. Ty čtyři písničky jsme nebyli schopni udělat, protože jsou rock´n´rollové. Produkovat rock´n´roll není jednoduché, chce to nadhled. Folkárny složím a pak si je odzpívám. Nepotřebuju je vlastně vůbec produkovat. Naproti tomu rock´n´roll hraje celá kapela a je potřeba vystavět jednotlivé nástroje, aby to celé makalo."

HK: Je samozřejmě úžasné spolupracovat s člověkem, který pracoval s The Rolling Stones, Davidem Bowiem nebo Ozzy Osbournem. Ale přesto. Myslíš, že i tady u nás máme kvalitní producenty?

JA: „Rozhodně. Můžu jich i pár jmenovat. Třeba Ondra Ježek je super producent nebo Honza Muchow. Jsou tu skvělí kluci. Některé české kapely laborují nad tím, proč ta jejich nahrávka pořád nezní jako ty zahraniční. Ale to není producentem. My jsme dělali s Dannym především kvůli jeho senzační práci na albu skupiny Black Grape – It’s Great When You’re Straight, Yeah." 

HK: Zmínil jsi, že Danny Saber pochválil vaše texty, z čehož jsi měl velkou radost, protože si je propracovával do nejmenších detailů. S dolaďováním angličtiny v textech Ti někdo pomáhal. Můžeš říct, kdo to byl a jak spolupráce probíhala?

JA: „Ten člověk se jmenuje Nick Young a je to můj dlouholetý kamarád. Je to hlavně můj kamarád, víc než spolupracovník. Scházeli jsme se skoro každý den v parku na Praze 3. Já jsem napsal, o čem ten text je a základní linku a on mě to pak opravoval. Třeba u písničky Now mi neopravil vůbec nic, ale u jiných písniček mi sám připsal třeba dvě věty, když jsme nemohli najít správný rým nebo se nám nedařilo něco vyjádřit. Dalo to docela práci. Dělali jsme na tom odhadem měsíc čistého času. Ale zároveň to bylo zábavné. A vlastně mi to teď docela chybí."

HK: Děkuji za rozhovor.