Jak moc abstraktní je svět Michaela Kocába, se dozvíme na jeho sólové novince

Multižánrový hudebník, ale především rocker Michael Kocáb má neustále napilno. V poslední době se jeho činnost odvíjí intenzivně na poli hudebním. Ještě řádně nestačily doznít složité partie nadstandardního projektu Aftershocks a sotva stačilo obecenstvo vstřebat dojmy z mega koncertu eR – Last Or Forever, je jim na podnose naservírováno sólové album Abstract.



Abstract není jen rychlonakvašeným výtvorem plnícím vydavatelské normy. Kocáb na něm pracoval dlouhých deset let a není divu, že se jedná o počin s velmi osobním zaměřením. Dle slov samotného umělce se jedná o ,, vyjádření mé rozervané skladatelské duše, která tenduje od jazzu k funku, od rocku k punku a od techna zpět ke klasické hudbě." Takto dlouho a intenzivně připravovaná deska tak aspiruje na metu vrcholu kariéry významného muzikanta. Její název tomu zcela odpovídá. Odráží se v něm právě Kocábova stylová rozervanost, která mu nedovoluje se usadit na delší čas na jedné hudební odnoži.

Klement Gotwald, jako rozžhavené těleso v abstraktním Kocábově světě

Nejedná se vůbec o překvapení, že nebyl Kocáb na tvorbu desky sám. Jména Kryšpín či Pavlíček znějí celkem automaticky, ve studiu se ale vystřídala další řada výtečných muzikantů ( Glenn Proudfoot, František Kop, Miroslav Hloucal, Jan Jakubec, Richard Scheufler, Petr Kukovič). Bylo by škoda, kdyby se na tak významném počinu neobjevila dcera Natálie. Svoji významnou roli hraje (zpívá) Matěj Ruppert. Dynamiku utužují Vladimír 518 a Radek Banga. Vlastní rodina nepřišla zdaleka zkrátka. Abstraktní variace pomáhali tvořit i umělcovi synové David a Michael.



Samotné názvy skladeb by mohly lecos napovídat, ale hudba v nich obsažená nezní zdaleka tak prvoplánově, jak by se mohlo zdát. Oč jednodušěji znějí, o to více je muzika abstraktnější. Stranou samozřejmě nezůstala ani politická angažovanost umělce. S potěšením však lze konstatovat, že se nejedná o žádnou vlezlou politickou agitku. V Klemet Gottwald se vkusně snoubí expresívní vyjádření hrůzy z totalitního vládce s vtipným zakomponováním typicky rétorických Gottwaldových atributů do abstraktního konceptu. Rozvleklá skladba postupně víc a víc vtahuje do děje a donutí doposlouchat až do posledního tónu.

Už je to hodně dávno, co přišla zubatá, ale straší stále

Svoji abstraktní vizi představí Kocáb v úvodním kousku Jako havran. Dynamická, ale přesto velice kompaktní skladba jede na vlně kombinace elektra a rocku a Kocáb do ní vložil svoji typickou hudební tvář. Na chvíli přijde i zubatá. Jak moc důležitý je pro desku Matěj Ruppert, lze zjistit ve dvojce, která se po něm i jmenuje Ruppert to vychytá. Možná by leckdo čekal nějakou šaškárnu, ale Matěj byl přizván z jiného důvodu. Jeho role spočívá v naprosto vážném využití veškerých možných poloh jeho hlasu a nadšení pro hudbu. Kompozice využívá četných jazzových prvků a zároveň pro tentokrát drží skladatelovu tříštivou abstraktnost na uzdě. Zatímco Ruppert spolu s některými nástroji vynáší skladbu do nebeských výšin, Kocáb ji svojí drsnou realitou drží při zemi. Není pochyb, že se jedná o skvostný kus a kdyby kvůli ničemu jinému, tak kvůli tomuto songu se vyplatí albu Abstract věnovat pozornost.



Ono je ale na albu silných momentů samozřejmě víc. Matěj Ruppert dostane výraznější prostor ještě jednou v hudební variaci Jan Hus. Zde tentokrát na dané téma výrazně abstraktně. I další významný host si užije ,,svoji" píseň. Vladimír 518 krotí divoký zvěřinec (Zvěřinec 518). Autor má výrazné ambice kombinovat moderní elektro s elektrickou kytarou a tato fúze se zdá být naprosto správnou. Mega koncert eR Last Or Forever Pražského výběru to potvrdil též. Tatínku, co je to chaos? Tak se ptá syn svého otce a M. Kocáb mu po svém odpovídá. V kosmickém chaosu se elektro uživí z celé desky nejvíc. Kdo by čekal v On Time, Mr Paulicek! kytarových orgií, překvapivě se dočká až úpně na konci. Vede k nim cesta přes break dancové skotačení.



Nedá se jistě odhadnout, co může být vrcholem kariéry Michaela Kocába. Jeho životní i hudební dráha je dosti krkolomná a plná zvratů. Po hudební stránce to v sobě album Abstract vstřebává. Přes veškerou stylovou rozmanitost se nedá hovořit o nevyhraněnosti. Autor svojí aktuální tvorbou dokazuje, že i směsice nejrůznějších květin může tvořit pohledný záhon. Obdivuhodný a pro album Abstract jednoznačně určující je absolutní autorův skladatelský nadhled. Roubování jednotlivých zvukových pasáží působí přes svoji rozmanitost přirozeně. Pravda, autor s tím nijak nepospíchal, ale díky tomu působí výsledek velice hodnotně. Nabízí spoustu momentů, které příjemně překvapují a vydávají svědectví o Kocábově charakteristickém hudebním cítění. Abstraktní labyrint byl dotažen k dokonalosti.