Jak dostat atmosféru koncertu na desku

Každý, kdo někdy viděl kapelu Krausberry naživo, nezapomene. Na strhující energii, magickou sílu poctivé bluesrockové hudby a především charisma frontmana Martina Krause. Nyní vychází dvojCD této pražské partičky se všeříkajícím názvem Živě v Malostranské Besedě. Zásadní otázka zní: Podaří se přenést emocemi nabitou atmosféru koncertů na chladné nosiče?    

Dobrá věc se podařila

A již od první skladby Na větvi je jasné, že se to podařilo. Posluchač sice nemůže vidět pověstné Krausovy grimasy, mimiku či práci rukou, jeho prožívání jednotlivých písniček nebo komunikaci se spoluhráči i fanoušky, ale jasně cítí, že sál je přeplněný pozitivní energií a spontánní radostí.     



Od úvodní rockové pecky Na větvi si to všichni užívají. Nejvíc s obrovským nasazením zpívající Martin Kraus, který je na pódiu ve svém živlu a cítí se na něm jako ryba ve vodě. Umí se náležitě položit do písně, podtrhnout její vyznění a svůj již tak dost expresivní zpěv ještě zdobí četnými výkřiky a jinými hlasovými exhibicemi. Zpívá do roztrhání těla.     

Hned první song tak navodí atmosféru a nakopne publikum. Mírné zklidnění přináší bluesový Horoskop, kde se Kraus ujme foukací harmoniky. Více než sedmiminutová skladba ani vteřinku nenudí, na čemž mají velkou zásluhu všichni členové kapely. S radostí se pouštějí do instrumentálních pasáží i sólíček, nebojí se improvizovat.    

Kraus to s fanoušky umí

A pak už personálně pozměněná skupina Krausberry, která propojuje mládí se zkušeností, sází nadšeným návštěvníkům dvou loňských koncertů v Besedě jednu pecku za druhou. Některé mají blíže k rocku (Nálada, Neříkej mi baby, Emil, Na Hrad), jiné k blues (Mejdlo, Táhne mi na čtyřicet, Nastydlá, Do nebe), ale nejčastěji spojují rockovou energii s bluesovou náladou. Nechybí ani baladické, i když vnitřně energické písně typu Ptáci, Slunečný hrob nebo Starý časy.     



Některé písně jsou založeny na ostrých kytarových riffech (v kapele jsou tři kytary a všichni kytaristé jsou schopnými sólisty, kteří však zároveň ctí souhru), jiné na jemnějších melodiích. Divočejší pasáže se prolínají s rozvolněnými instrumentálními plochami a nad tím vším vládne výrazný Krausův zpěv. Není to však žádný sobec, klidně mikrofon přenechá Mário Císařovi, takže koncert, potažmo nahrávka, vyznívá ještě pestřeji.     

Martin Kraus to s diváky umí, známá věc. Nemusí je nijak manipulovat, přesto neustále aplaudují, povzbuzují, pískají a často songy dozpívávají za něj (Můstek je ukázkový). Blízké jim jsou i civilní texty plné nadhledu o víře, osudu, mejdanech, hudbě, životě muzikantů. A občas si melancholicky zavzpomínají na staré časy: „Za starejch časů na dně piva nebyl splín. Za starejch časů holkám v ústech zvonil smích."     



Krausberry jsou prostě klasickou koncertní kapelou s jasným a přitažlivým rukopisem. Pokud zrovna nebudou hrát někde blízko, poslech Živě v Malostranské Besedě je dobrou alternativou. A klidně si k tomu můžete prohlížet krásné fotografie z vkusného bookletu.