One Man Blues nehraje jen pro bluesmany

Kytarista, skladatel a aranžér Luboš Andršt se na koncertních pódiích pohybuje více než pětačtyřicet let. Hrál či hraje například s Vladimírem Mišíkem, Peterem Lipou, Jiřím Stivínem, Emilem Viklickým, Ondřejem Konrádem a řadou zahraničních, nejen bluesových muzikantů. Své zkušenosti nyní zúročil na výběrovém albu One Man Blues.

Nejen kytarista, také skladatel

Tucet skladeb si na desku vybral Andršt sám, takže předpokládejme, že se jedná o jeho nejoblíbenější. Zachycují různá období jeho hudební dráhy od poloviny 80. let do současnosti. Jen je škoda, že ve výběru chybí ranné nahrávky, kdy kytarista působil v jazzovějších formacích Jazz Q, Framus Five a Energit. Zmapování jeho tvorby by bylo ucelenější, ale CD není nafukovací a nahrávka by zřejmě nepůsobila tak sevřeně a konzistentně.

Při výběru dal Andršt jednoznačně přednost vlastní tvorbě, takže na albu se prezentuje nejen jako kytarista, ale také jako skladatel. I v této profesi je stejně poctivý, nápaditý a v dobrém slova smyslu zažraný do hudby. A i když je u nás vnímán především jako bluesman, nedělají mu absolutně žádné problémy přesahy do rocku, jazzu či soudobé vážné hudby.

Elektrické i dřevní blues

První dvě skladby Good Time Boogie a Rockin´ Blues odkazují na deset let staré album Blues Grooves a představují elektrické, energické blues s prvky rocku. Propracované, přitom však poměrně přímočaré skladby (žádné prvoplánové melodie však rozhodně nečekejte) s nápaditými aranžmá a ukázkovou dynamikou.

Traditional Rock Me Baby znamená návrat k dřevní bluesové hudbě s výborným zpěvem Ronalda Graye. Blues Time funkčně kombinuje blues s jazzem, skvěle šlapající I´ve Got My Mojo Working přidává více energického rocku. Vypjatou baladu s procítěným zpěvem Reesie Davisové nabízí Everything I´ve Done, skvostný devítiminutový zážitek. No More Excuses zdobí stejná zpěvačka, ale píseň je energičtější.

Pokorná služba paní hudbě

Z dalších skladeb stojí za pozornost Blues o neistom návrate z alba Blues z lipového dřeva. To Andršt nahrál se slovenským jazzovým zpěvákem Peterem Lipou a oba si viditelně i slyšitelně padli do noty. Další dlouhý zážitek přináší fusion skladba Ráno, proplétání stylů a jednotlivých nástrojů bere dech, live skladbě vévodí nejen Andrštova kytara, ale také Kopovy saxofony, Tichotova baskytara nebo Svobodovy klávesy.

Luboš Andršt je geniální kytarista, který však nemá potřebu exhibovat, strhávat na sebe pozornost. Jeho kytara je nepřeslechnutelná, přesto vždy pokorně slouží hudbě a nevyvyšuje se nad ostatní nástroje. Andršt je pevnou součástí kapely, pouze v závěrečné skladbě One Man Blues si vystačí bez spoluhráčů. Jasný důkaz, že k silnému zážitku stačí i jeden muž a jeden nástroj, v tomto případě akustická kytara.

Album One Man Blues sice není reprezentativním výběrem z Andrštovy tvorby, ale přesto přináší více než hodinu barevné muziky s vynikajícími instrumentálními výkony všech zúčastněných. Bonusem pak je výpravný booklet s rozsáhlým rozhovorem, komentovanou částí diskografie a řadou málo známých fotek.