Adept - comeback, který stál za roky čekání!

Autorkou reportáže je Anna Stoklásková. Autorem fotografií je Ondřej Mann.

Advent je teprve v půlce, ale fanoušci dobrého metalcoru už letošní dárek pod stromeček dostali. Na klubová prkna se po dlouhých letech vrátili švédští Adept. Kapela, která vznikla někde v garáži roku 2004 si svou cestičku vyšlapali moderním a nekompromisním metalcorem, ve kterém najdete pořádnou agresi i melodii. Po úspěšném debutovém albu „Another Year of Disaster" v roce 2009 přišly ještě další tři desky a v roce 2016 se pak kapela odmlčela. Když v loňském roce oznámili comeback v rámci oslav dvacetiletého výročí kapely, nikdo moc nevěděl, co očekávat. Až letos v květnu vydali singl „Heaven", který odpálil veškeré pochybnosti. Adept jsou opravdu zpět a v neskutečné formě! Návštěvníci narozeninového dne festivalu Rock For People pak měli možnost je vidět mezi prvními na velké stagi. My ostatní jsme si museli počkat na vydání alba a oznámení tolik vytoužené klubové tour. Místem pro tohle nostalgické setkání bylo smíchovské MeetFactory, kde nás čekaly celkem čtyři kapely a neústupný časový plán.

Jako první vystoupili Italové Hopes Die Last. Ti byli v dobách Myspace velmi populární a pak se najednou jakoby do země propadli. Když oznámili návrat, viděla jsem část jejich setu na festivalu Rock For People v roce 2022. Z vystoupení, na které jsem se těšila, jsem byla lehce zklamaná. Nějak už to nebylo ono. Byla jsem ale zvědavá na jejich show v intimnějším klubovém prostředí. Kluci zahráli novější věci z posledního alba „Once and for all" jako „Silence Broken" i starší věci z jejich kultovního EP „Your Face Down Now" z roku 2008. Momentálně na mě už kapela nepůsobí ničím zvláštním a osobitým, přesto se vystoupení objektivně povedlo a já doufám v nějakou novou nahrávku, která kapelu opět vystřelí na výsluní.

Po nich naběhli na pódium Australané Ocean Sleeper. Za sebou mají vystoupení s titány Killswitch Engage nebo While She Sleeps a jejich moderní metalcore s jemným dotekem post-hardcoru a brutálními breakdowny nenechá nikoho na pochybách, že této kapele sluší i větší stage. Úvodním songem „Your Love I'll Never Need" začali znovu pomalu rozhýbávat dav. Zpěvák Karl Spiessl si celou dobu vystoupení vyloženě užíval, tancoval na pódiu nebo si vzal od fanouška z předních řad mobilní telefon a natočil mu pár záběrů. Jak se show blížila ke svému závěru, stage dokonce i na malý moment opustil. Doběhl k baru, na který vyskočil a část dalšího songu zazpíval odsud. Mohli jsme mít i exkluzivní záběry, ale autorka tohoto reportu se tak soustředila na zaostření obrazu, až nahrávání vůbec nespustila. Tedy krom pár posledních vteřin. Tuhle vzpomínku si uchováme hlavně v paměti. Nebo ve videích těch, které jsem na blížícího se zpěváka upozornila. Nevadí. Jestliže hlavní vokalista obstaral zábavu a show, tak srdcem a duší celého vystoupení byl zpívající kytarista Ionei Heckenberg. Jeho vokály byly čisté, přesné a hlavně zapamatovatelné. Singl „Light In My Dark" jsem měla v hlavě po celý zbytek večera až do příjezdu domů. Ale ani ostatní členové kapely nezaháleli. Dávali do vystoupení všechno a dav nadšeně hecovali. Propojení kapely i publika bylo nezpochybnitelné a myslím, že i většinou statické zadní řady si alespoň pokývali hlavou. Setlist byl radikální i milý, stejně jako kapela. Když zahráli poslední song „Never The One", jen těžko se mi s nimi loučilo. Ocean Sleeper jsem viděla naživo poprvé, ale už si našli cestu do mého stálého playlistu.

Přestávky mezi kapelami netrvaly dlouho a tak vzápětí nastoupili Thousand Below ze San Diega a s sebou na stage si vzali trochu jinou atmosféru. Z reakcí fanoušků z přechozích koncertů v Německu a Anglii jsem čekala rovněž mix post-hardcore a metalcoru, ale s mnoha čistými vokály a skvělou atmosférou. Měl to být jasný co-headliner a perfektní naladění na hlavní kapelu. A já vám nevím. Možná to bylo upřímnou energií od Ocean Sleeper, která mě dostala. Všichni ostatní členové kapely se snažili, ale z hlavního zpěváka Jamese DeBerga nevycházelo prostě nic navíc. Rutinní hecování, rutinní poděkování, všecko tak nějak standardní. Objektivně to bylo v pořádku, ale já jsem tam necítila chuť nebo to srdíčko, chcete-li. Je možné, že jsem svým názorem v menšině a dostanu pak za něj bídu, ale měla jsem dojem, že to zpěváka prostě v Praze nebaví. Možná čekal větší a divočejší crowd nebo lepší odezvu. Kapela přitom zahrála svoje pecky jako „Save Me", „Wrong Again" nebo závěrečnou „Sabotage". Je mi líto, ale se mnou to skoro nepohnulo a musela jsem se bohužel nutit, abych zůstala až do konce setu.

Lehké rozladění z předchozí kapely bylo ale rychle zapomenuto. Když začali první tóny skladby „Blood Covenant" s průvodním textem „Let It Rain...Let It Pour...Over Us", bylo ve vzduchu cítit až neuvěřitelné napětí a nadšení. Vše bylo zase napraveno. Bylo naprosto jasné, že tohle není žádné unavené vzpomínání. Tohle jsou Adept v plné síle připravení vzít si scénu zpět. Z nedávno vydaného alba zazněly i pecky jako „Heaven", „Define Me" nebo můj osobní favorit „You". Tento song vás nakopne, emocionálně sežvýká a vyplivne. Důvod, proč miluju metalcore. Je to něco tak syrového a intenzivního. Něco, co vás zasáhne někde hluboko uvnitř a nemůžete přestat poslouchat. Ale dočkali jsme se i oblíbených starších tracků jako „Carry The Weight", „Secrets" nebo „Black Veins". Setlist byl opravdu dobře sestavený a na své si přišli fanoušci novější i starší tvorby. Frontman Robert Ljung ze sebe dostal veškerou energii, neustále komunikoval a hecoval dav, který poslouchal na slovo. Jen k vytouženému většímu crowdsurfingu bohužel nedošlo. Tak kluci šli alespoň řádně příkladem a do moshe se zapojil i kytarista Kasper Larcombe-Tronstad se stylovým tričkem Pilsner Urquell. Milý detail. Na závěr si všichni z posledních zbytků hlasivek zazpívali „We are the sun and the sea and the mountain" ze skladby „The Ivory Tower". Jako poslední zazněla „At Least Give Me My Dreams Back, You Negligent Whore". Jak bylo vidět z reakcí, na ni spousta přítomných pánů v publiku čekala a v duchu ji rádi někomu věnovala.

Jak už bývá poslední dobou bohužel spíše tradicí než výjimkou, ani v úterý večer nebylo MeetFactory vyprodané. Ale atmosférou bylo našlapáno až po strop. Všechny čtyři kapely, které jsme měli možnost vidět, mají potenciál a velkou chuť dále růst. Věřím, že nadcházející rok od nich uslyšíme nějaké zajímavé novinky. Samotní Adept mají neuvěřitelnou energii a dívají se do budoucna odhodlaně. Za zády mají početnou původní fanouškovskou základnou a jsou připravení získat si další. Těšíte se? Já jo!