Hudební knihovna - www.hudebniknihovna.cz

Předčasný Halloween v MeetFactory: The 69 Eyes proměnili Prahu v temný rock’n’rollový rituál

REPORTÁŽ: Temná elegance - Isabel LaRosa v ROXY

KLIP: Elán přichází s novým singlem a míří do Edenu

NAŽIVO: Roztančení Ensiferum se vrací do klubu

REPORTÁŽ: Enter Shikari roztančili Roxy

Red Fang: Nejsme herci, jen pijeme pivo na povel

David Malý, 11. 12. 2025

Po koncertě americké skupiny Red Fang na festivalu Brutal Assault jsem si sedl s oběma kytaristy. Popovídali jsme se o jejich vztazích v kapele, aktuálním materiálu a odlišnostech v různých koutech světa. Velkou část rozhovoru jsme věnovali i jejich legendárním hudebním videoklipům a také souvislosti jejich hudby a textů právě k jejich klipům.

Hudební Knihovna: Ahoj a díky moc, že jste si udělali čas na rozhovor…

Bryan Giles (kytara, zpěv): „Jasně."

Už je to nějaká doba, co jsem vás naposledy viděl naživo, asi 10 let. Nevím, kde jsem tu dobu byl, protože jste v Evropě docela často. Jaký byl dnešní koncert?

David Sullivan (kytara): „Jo, dnes to bylo skvělé. Znáš to, někdy mě čas našeho koncertu nezastihne v dobré kondici a pořád se nějak probouzím nebo tak něco, ale dnes to bylo perfektní. Měl jsem dost energie a publikum bylo úžasné. Takže jo, dnes jsem se cítil opravdu dobře."

Bryan: „To publikum bylo… No, obzvlášť jeden člověk, který se přímo přede mnou tak široce usmíval (smích). Říkal jsem si, že je pro mě nemožné se nebavit, chápeš? Bál jsem se, že omylem vytrhnu kabel nebo něco takového. Říkal jsem si, že se musím soustředit, abych udělal správně to nebo tamto. Ale pak jsem se jen podíval na toho chlapa, jak se usmívá, a říkám si: ‚ty vole, jeho to tak baví! Jak by mě to mohlo nebavit?‘ (smích). Bylo to opravdu nakažlivé."

To je to staré pravidlo. Pokud vám publikum dává energii, vy ji jim vrátíte.

Bryan: „Přesně."

David: „Určitě, to je jasný."

Minulý rok jste měli turné v několika zemích Latinské Ameriky, je to tak?

Bryan: „Jo, byli jsme tam nedávno."

David: „Před měsícem jsme absolvovali západní pobřeží USA a předtím jsme hráli v Jižní Americe. To bylo naše poslední turné mimo USA."

Řekli byste, že je tam něco jinak než v USA? Něco, co se týče koncertních prostorů nebo energie publika?

David: „Myslím, že publikum má dobrou energii po celém světě, ale… Jo, v Jižní Americe je určitě cítit, že je tam větší… Nevím, jak to nazvat…"

Bryan: „Jsou tam dole velmi, velmi nadšení fanoušci."

David: „Ty jsi odtamtud? Odkud jsi?"

Ne, jsem Čech. Jen jsem zvědavý, protože když lidé přijedou sem do Evropy, vždycky říkají, že Evropa je něco speciálního, obzvlášť pro americké kapely. Hodně kapel má také slabost právě pro Jižní Ameriku a na Brutal Assaultu je tu hodně lidí odtamtud. Tak jsem se jen chtěl zeptat, jestli vnímáte nějaké klíčové rozdíly mezi určitými kontinenty a oblastmi…

David: „Je to něco speciálního, ale možná je to jen o tom, že tráva je zelenější. Takže, možná evropské kapely říkají, že turné v USA je fakt zážitek nebo v Jižní Americe, ale mám pocit, že… Tedy, nechci znít… Nechci se chlubit, ale mám pocit, že kamkoli jedeme, publikum se opravdu baví a užívají si to. Takže jo, nemyslím si, že by nějaké místo bylo výjimečnější než jiné. I když, možná to není pravda, ale už to nechám tak." (smích)

Samozřejmě můžeš mít svá oblíbená místa (úsměv). Vaše poslední album „Arrows" vyšlo už před třemi lety. Jsou nějaké náznaky, že by mohl vyjít nový materiál?

Bryan: „Žádné náznaky. Vůbec žádné náznaky." (smích)

David: „Můžeme o tom mluvit? O té další věci?"

Bryan: „Jo, jasně."

David: „Dobře. Takže žádný nový materiál, ale máme sbírku nevydaných a limitovaně vydaných věcí na dvojalbu, které brzy vyjde."

Bryan: „Jo, rarity a zvláštnosti. Zaprášené kouty světa Red Fang. Divnosti. Je to dvojalbum divností. Lidé to budou milovat. Budou to milovat!" (smích)

David: „Jo. Je to pár nevydaných verzí písní, které už byly venku, ale také pár písní, které byly možná vydány jen jako singl. Takže jo, sbírka divností a rarit."

Paráda, to zní zábavně. Určitě jich máte spoustu, když už jste na scéně 20 let.

David: „Jo, máme spoustu kousků, které se nikdy nedostaly na album."

Doufám, že vás tohle další téma už neobtěžuje, ale chci mluvit o vašich videoklipech…

Bryan: „Ale vůbec ne."

Vaše videoklipy jsou velmi vtipné a jste částečně známí právě tím, že natáčíte videa, která jsou velmi zapamatovatelná. Chci se o nich dozvědět trochu víc. Váš první videoklip byl k písni „Prehistoric Dog", myslím, že někdy v roce 2010…

Bryan: „Možná 2011?"

David: „Myslím, že 2009 nebo 2010. Někde kolem toho, nejsem si jistý přesným rokem." (video k „Prehistoric Dog" vyšlo v roce 2010, pozn. red.)

To bylo první, co jsem viděl, a já jsem nerd, hraju d&d… (Dungeons & Dragons, pozn. red.)

Bryan: „Jo, já taky."

Viděl jsem tento klip a hned mě to zaujalo. Jak přicházíte na nápady k videoklipům? Někdo řekne něco bláznivého a vy to prostě zrealizujete?

Bryan: „Obecně je to režisér, který natočil většinu hraných videí. Těch vtipných a akčních. Natočil pro nás asi šest videí jako „Blood Like Cream", „Hank Is Dead", „Wires", „Prehistoric Dog"… Některá mi chybí, ale každopádně…"

David: „Udělal i „Cut It Short". Udělal jich spoustu, skoro všechny."

Bryan: „Jmenuje se Whitey McConnaughy. Je to režisér z Portlandu, který začínal jako kameraman pro televizní seriál Jackass. Před filmem byl televizní seriál. Byl spíš o akčních sportech, jako je skateboarding a podobně. Každopádně, tohle dělal předtím. Takže byl ve svém živlu, když mohl dělat tyhle kousky a podobné věci. Tohle jsou jeho nápady. Prostě řekne ‚Hele, mám nápad na video, přijďte za mnou do baru a já vám o něm řeknu.‘ Tak jdeme do baru, on nám vypráví historku a my se nemůžeme přestat smát. Sedli jsme si s ním, on mluvil o videoklipu k „Prehistoric Dog" a my jen brečíme smíchy. Řekli jsme mu, že to je naprosto absurdní, a já na to: ‚Člověče, když to udělá alespoň z poloviny tak dobře, jak to zní, bude to skvělé.‘ A on to udělal ještě lépe. Je to prostě velmi talentovaný chlap a dokáže to udělat s naprosto minimálním rozpočtem. Moc peněz nevyděláváme, takže kvůli nám si i žádá o laskavosti od filmařské komunity. Každopádně, tyhle věci nějakým magickým způsobem uskutečňuje. Měli jsme velké štěstí, že o tohle měl zájem, protože to je z velké části důvod, proč nás lidé znají. Kvůli tomuto videu. Velká poklona Whiteymu!"

Jo, v dnešní době jsou ty videa velmi důležitá a také vás to svým způsobem prověřilo jako herce, protože ve většině z nich hrajete…

Bryan: „No, nebuďme... Zase to nepřehánějme (smích). Pijeme pivo na povel, buďme upřímní."

David: „Jo, no, trochu herectví tam je (smích). Ale jo, zásluhy patří Whiteymu McConnaughymu. Tedy, Robovi McConnaughymu."

Bryan: „Robert McConnaughy."

David: „Jo, on přijde s nápady a my řekneme ano."

Skvělé. Odmítli jste někdy některé z jeho nápadů, protože to bylo až moc? (úsměv)

David: „Ne, ale můžeme se na tom trochu podílet. Například, když jsme natáčeli videoklip k písni „Prehistoric Dog". Snažili jsme se vymyslet, co bychom na ty larpery křičeli. Chtěli jsme říct něco jako ‚Hej podivíni, bla bla bla‘, a tak jsem navrhl, co kdybychom řekli ‚Hej Gandalfe, hezké šaty!‘ (smích). Takže občas můžeme přispět, ale víš co, on je ten hlavní mozek."

Bryan: „Ale přijme i naše návrhy. Je to náš kamarád."

Takže je to kombinace herectví a improvizace.

David: „Jo, a trochu kooperace, ale ve finále je to hlavně na režisérovi."

Perfektní, díky. Co se týče vaší hudby, na čem obvykle pracujete nejdříve? Máte text nebo téma písně a pak kolem toho děláte hudbu nebo začínáte s riffy?

David: „Riffy."

Bryan: „Jo. Jsme kapela založená na riffech. Myslím, že to tak vždycky bylo. Co se týče textů, tak prostě vymýšlím věci, které zní cool. Věci, které se k sobě hodí. Jde o množství slabik, jestli se to hodí a jestli je to trochu… strašidelné. Nevím, jak to nazvat (úsměv). Ale obecně je to nejdřív riff a pak se sebe ptáme ‚Jaký v nás ten riff vyvolává pocit?‘ Pak k tomu přidáme nějaké další věci. Není to… Nepíšeme básně, ke kterým pak skládáme hudbu, rozumíš. Ne, hudba je vždy ta pointa a vokály jsou jen taková dodatečná myšlenka, víš co. Ale jednou za čas máme dobrý text, ne?" (smích)

Určitě ano. Myslím, že Red Fang nemá žádné obecné téma v textech, kterému byste se věnovali celou kariéru. Je to zkrátka cokoliv, co se hodí a cokoliv, o čem je to video, o čem je ta hudba, že?

Bryan: „No vlastně, ta videa obecně nemají žádný kontext… Obsah písně a obsah videa jsou zcela oddělené. Ten song je ve skutečnosti jen takovým hudebním doprovodem k videu. Video se ti nesnaží popsat, o čem ta píseň je. Je to jen zábavné odvedení pozornosti."

David: „Nemáme mnoho konceptů a z těchto konceptů pak nevycházíme. Většinou je to hudební nápad. Riff, kytara nebo basa nebo cokoli jiného a pak se z toho všechno odvíjí."

Například videoklip k písni „Blood Like Cream" mi připomíná film Soumrak mrtvých…

David: „Přesně tak to je. Zombíci, kteří místo toho, aby vám jedli mozek, chtějí pít vaše pivo."

Opravte mě prosím, pokud se mýlím, ale zatím jste ve svých písních neměli mnoho hostů, že?

David: „Ne, měli. V písni „Every Little Twist" byl Pall Jenkins nebo s námi hrál Mike Scheidt z kapely YOB. Ne moc často, ale ano, občas máme nějakého hosta. Vlastně, Adam Pike, který s námi léta koncertoval, hraje na varhany na začátku skladby „Humans Remain Human Remains". Není to tedy hostující zpěvák, ale hostující hudebník. A myslím, že i Chris Funk, který produkoval některé naše nahrávky přispěl nějakými drobnostmi. Většinou je to jen kapela, ale občas máme i nějaké hosty."

Bryan: „Nemáme jich tolik. Nebráníme se tomu, ale upřímně si myslím, že píseň „One Dawn Rising" s Mikem z alba „Whales and Leeches" je pravděpodobně jednou z mých nejoblíbenějších, ne-li úplně nejoblíbenější na albu. Jediný problém je, že ji nehrajeme, pokud s námi nebude moci vystoupit i on. Takže jsme tu píseň hráli naživo asi jen čtyřikrát, protože, i když žije v našem koutě USA, není příliš realistické naše turné nějak skloubit."

Jasně. Chápu, proč tu písničku nechcete hrát bez něj…

Bryan: „Neuděláme to, protože jeho hlas je prostě neuvěřitelný. Bez něj by to bylo nechutné." (smích)

David: „Bylo by to divné, jo."

Bryan: „Kdyby tam nebyl, bylo by to pro tu písničku nedůstojné. Takže, to je jeden z problémů. Uděláš milovanou písničku a teď ji nemůžeš hrát, protože on není součástí kapely. To je to úskalí hostujících zpěváků."

Sami máte zpěváky dva a vy čtyři fungujete už skoro 20 let bez jakýchkoliv změn v sestavě. Nikdo neodešel a nikdo si nedal pauzu. To je působivé a v dnešní době docela unikátní. Je to někdy jako ve videoklipu k písni „Cut it Short"? Lezete si navzájem na nervy a popichujete se? (úsměv)

Bryan: „Ale jistě."

David: „Jo. Jako každý, s kým trávíte hodně času, víš co. Budeš podrážděný, budeš frustrovaný a tak dál, ale nakonec si i přesto všichni opravdu dobře rozumíme. Hudebně i jinak. Turné může být těžké. My čtyři a pár dalších lidí jsmě měsíce zavření v dodávce. Takže jasně, jsme ze sebe občas frustrovaní."

Bryan: „Stejně jako kdokoli jiný. Víš co, říkám tohle o kapelách, které mají nějakou hudební chemii. Vyražte na cesty a uvidíte, protože to je ten skutečný test životnosti kapely. Pokud dokážete dělat tuhle krásnou hudbu, ale nesnášíte se navzájem a nedokážete se vyrovnat s nepříjemnostmi na cestách, rozumíš. Náhodné věci, jako je rozbitý záchod v autobuse nebo když se vám rozbije dodávka uprostřed ničeho… Když se věci nedaří, tak teprve tehdy se o sobě navzájem opravdu něco dozvíte. Díky tomu stresu. Pokud se s tím nedokážete vyrovnat, pak nemáte kapelu. Takže důrazně doporučuji, když lidé říkají ‚jo, z téhle kapely bude hvězda‘, tak já na to ‚no, uvidíme. Zavřete se na tři týdny do dodávky, vylezte ven a řekněte mi, jak se vaší kapele daří‘." (smích)

David: „Musíte být také dobrý parťák na cesty."

Musíte si sednout i jako lidé, to je jasné. Můžete mít ty nejlepší hudebníky na světě, ale pokud si nepadnete do oka, je to problém. Chci se na chvíli vrátit na začátek vaší kariéry, když jste v roce 2012 podnikli turné s Mastodon v Evropě. Podle upoutávky a následnému dokumentu z turné to vypadalo, že jste velmi dobří přátelé. Ale pamatuju si, že to oznámení bylo velmi náhlé. Bylo to něco, o co jste původně usilovali, nebo to pro vás bylo překvapení? Tehdy jste se teprve začínali dostávat do povědomí a Mastodon už byla velká kapela. Navíc vás pojí žánrová podobnost….

David: „Nejde dostatečně zdůraznit, jaké štěstí jsme měli. Byl jsem fanouškem Mastodon a rozhodně sdílíme nějakou hudební inspiraci. Myslím, že jsme s nimi jeli turné po USA a na konci toho turné se nás zeptali, jestli s nimi nechceme jet i do Evropy a udělat další turné."

Bryan: „Které začínalo asi o měsíc později."

David: „Jo, bylo to docela rychlé."

Bryan: „Takže, bylo to asi za tři nebo čtyři týdny. Zeptali se nás: ‚Chcete jet s námi do Evropy?‘ a my jsme na to: ‚Sakra, jo!‘, chápeš. Byli jsme nová kapela. Předtím jsme koncertovali s Clutch, takže to nebylo tak, že nikdo nevěděl, kdo jsme, ale rozhodně jsme byli velmi malá kapela. Lidé nás opravdu moc neznali, obzvlášť v Evropě, takže to pro nás byl obrovský krok vpřed a oni byli ochotni vzít nás pod svá křídla. Rád říkám tenhle příběh. Celý jejich tým byl víceméně stejný jako z toho amerického turné. Když jsme přijeli do Evropy na začátek toho turné, udělali jsme naši první zvukovou zkoušku, podívali jsme se nahoru a pódiový manažer byl pódiový manažer Mastodon. Technický ředitel byl od Mastodon a režisér osvětlení byl taky jejich. Zeptali jsme se, co se děje, a oni nám během zvukové zkoušky řekli, že o tom mluvili a že technicky zabezpečí naše koncerty. My se zděsili a říkali na to: ‚O čem to mluvíte? To si nemůžeme dovolit. Sotva jsme si mohli dovolit letenky, nemůžeme vám zaplatit‘. Oni nám řekli, že nechtějí žádné peníze. Prostě to pro nás chtěli udělat. Celá posádka Mastodon dělala všechny náše koncerty, protože to jsou machři! Jsou skvělí! Patří jim velká poklona. Jsou to prostě jedni z nejmilejších lidí, které jsme potkali."

David: „A dostali nás před tolik lidí. Bylo skvělé s nimi hrát, paráda."

Úžasné! To je skvělé. Ale teď už malá kapela nejste…

David: „No, ve srovnání s některými kapelami…"

No tak. Nemusíte být tak skromní…

Bryan: „Jo, jsme na radaru. Jsme teď někde na kraji světa." (smích)

Pojďme zpět do současnosti. Až vydáte toto album rarit, plánujete koncertovat i příští rok?

David: „Uvidíme. Myslím, že jsme se rozhodli dát si malou nespecifikovanou pauzu. Dáme si krátkou přestávku a uvidíme, co se stane. To je takový náš plán."

Bryan: „Jo. Už 20 let jezdíme na turné tak často, jak nám to náš program dovolí. Takže si myslím, že si všichni chtějí dát pauzu. Užijeme si rodinu, na chvíli se uklidníme, odpočineme si a uvidíme, jaké to je." (smích)

Jo, zasloužíte si to. Jen do toho. Díky, že jste za námi přijeli až na kraj světa (smích). Užijte si zbytek turné, opatrujte se a uvidíme se někdy příště.

David: „Jo, díky."

Bryan: „Žádný problém, díky."

English

Hudební Knihovna: Hello and thank you very much for taking the time to talk to me…

Bryan Giles (guitar, vocals): „Absolutely."

It's been a while since I've seen you live, like 10 years or so. I don't know where I've been because you are in Europe quite often. How was it up there today? Did you have fun?

David Sullivan (guitar): „Today was great, yeah. Sometimes, you know, the time of the day just hits me wrong and I'm still kinda waking up or something but today was right on. I just had a good energy and the crowd was awesome. So yeah, felt really good today."

Bryan: „The crowd was...Well, one person in particular, who was smiling so big right in front of me (laughter). I was thinking that it's impossible for me not to have a good time, you know. I was worried that I'm gonna unplug the chord or something, thinking that I gotta do this right or whatever but then I just look at the guy smiling and I'm like ‚Oh my god, he's having so much fun and how can I not have fun‘. (laughter). It was really infectious."

It’s the old saying. If the crowd gives you energy, you give energy back.

Bryan: „Yeah."

David: „Yeah, for sure."

Last year, you did a tour in a few countries in Latin America, I believe…

Bryan: „We did, we were down there recently."

David: „We just did the West Coast of the US a month ago and before that the last tour out of the US was South America, yeah."

Would you say it's somehow different there in terms of venues or the energy of the crowd?

David: „I think, I mean, there's a good energy all over the world but… Yes, South America for sure feels that there's some bigger… I don't know what the word is…"

Bryan: „Very, very enthusiastic people down there, yeah."

David: „Are you from there? Where are you from?"

No, I'm Czech. I'm just curious because when people come here to Europe, they're always saying that Europe is something special, especially for American bands. Many bands also have a soft spot for South America and there's a lot of people from there at this festival. So, I was just wondering, if there are some key differences for certain continents and areas…

David: „It is something special but maybe, it's just the grass is greener sort of a thing. So maybe, European bands are saying that the US is really fun or South America is really fun but I feel like, I mean, not to sound… not to brag but I feel like wherever we go, the crowd is really into it and have a good time. So yeah, I don't think any place is more special than another. Aah, maybe it's not true but anyway, I'm just gonna leave it with that." (laughter)

I mean, you're allowed to have favorite places (smile). Your latest album „Arrows" was released three years ago already. Are there any signs of new material coming out?

Bryan: „No signs. There are no signs whatsoever." (laughter)

David: „Are we allowed to talk about the thing? The next thing?"

Bryan: „Oh yeah, absolutely."

David: „Okay. So, no new material but we do have a collection of unreleased and limited released things on a double album that's coming out very soon."

Bryan: „Yeah, rarities and oddball. Dusty corners of the Red Fang world. Weirdo shit. It's like a double album of weird shit. People will love it. They're gonna love it!" (laughter)

David: „Yeah, it's some unreleased versions of some songs that were out there but then some songs that were maybe only released as a single. So, it's a collection of, yeah, oddities and rarities."

Cool, that sounds fun. I mean, you probably have plenty of those since you're around for 20 years.

David: „Yeah, lots of bits and pieces that never made it to an album."

I hope you're not too sick of this next topic but I want to talk about your music videos…

Bryan: „Oh, not at all."

Your music videos are super funny and you're partially known specifically for making videos that are very memorable. I want to know a little bit more about them. Your first video was for „Prehistoric Dog", somewhere around 2010, I believe…

Bryan: „2011, maybe?"

David: „2009 or 2010, I think. Somewhere around there, I'm not sure the exact year." (N.B.: „Prehistoric Dog" was released in 2010)

So, that was the first thing I saw, and I'm a nerd, I play D&D...

Bryan: „Yeah, me too."

And I saw that and was hooked immediately. How do you come up with the ideas for the music videos? Somebody says something goofy and you just go with it?

Bryan: „Generally, it's the director who did most of the live action videos. The funny, action-y ones. He's done maybe six videos for us like „Blood Like Cream", „Hank Is Dead", „Wires", „Prehistoric Dog"… I'm missing some but anyway…"

David: „He did „Cut It Short" as well. He's done a bunch of them, almost all of them."

Bryan: „His name is Whitey McConnaughy. He's a director from Portland, he started out doing camera work for Jackass, the TV show. Before the movie, there was a TV series. It was kind of more about action sports, like skateboarding and stuff. Anyway, he did that. So, it's sort of in his wheelhouse to do these kinds of stunts and things. These are his ideas. He'll just say ‚Hey, I have an idea for a video, come meet me at the bar and I'll tell you about it.‘ So, we go to the bar and he tells us a story and we laugh our asses off. We sat down with him, he was talking about the „Prehistoric Dog" video and we're just crying laughing. We told him that this is ridiculous and I was like ‚Man, if he does it half as good as what he's talking about, it will be great.‘ And he did it even better. He's just a very talented guy and he can do it on a shoe string budget. We don't make a lot of money, so he calls in favors from the community. Anyway, he makes these things happen just magically somehow. We were really lucky that he was interested in doing that because that's in large part why people know who we are. Because of this video. Anyway, big props to Whitey!"

Yeah. It's very important these days and it also tested you as actors in a way because you are in those videos...

Bryan: „Well, let's not go… Let's not get crazy (laughter). We drink beer on cue, let's be real."

David: „Yeah well, there is a little bit of acting (laughter). But yeah, the credit really goes to Whitey McConnaughy. I mean, Rob McConnaughy."

Bryan: „Robert McConnaughy."

David: „Yeah, he comes up with the ideas and we say yes."

Amazing. Did you ever turn some of his ideas down because it was too much? (smile)

David: „No, but we get to contribute a little bit. For example, when we were making the „Prehistoric Dog" video. We were trying to come up with an idea for what to yell at the larpers. We wanted to say something like ‚Hey weirdos, bla bla bla‘, and so I suggested, what if we say ‚Hey Gandalf, nice dress!‘ (laughter). So, we get to contribute sometimes but, you know, he's the main idea person."

Bryan: „But he will take suggestions. He's a pal of ours."

So, it's a combination of acting and improv.

David: „Yeah, and a little bit of collaboration but really, the bulk of it is the director."

Perfect. Thank you very much for that. Now, when it comes to your music, what do you usually work on first? Do you have the lyrics or a theme of the song and then you make the song around it or do you start with the riffs?

David: „The riffs."

Bryan: „Yeah. We are a riff based band. I think that's always been the way. As far as the lyrics, I just kind of come up with things that sound cool. Things that fit. It's about the amount of syllables, whether it fits and if it's kinda … spooky, I don't know (smile). But it's generally the riff first and then you ask ‚what is that riff making you feel like?‘. Then, we put some shit on top of it. It's not… We're not writing poetry and then coming up with music to finish it, you know. No, the music is the point and then the vocals are just an after thought but, you know. But every once in a while, we have good lyrics, right?" (laughter)

Sure you do. I mean, I don't think there is an overarching lyrical theme for Red Fang throughout your career. It's just whatever fits, whatever the video is about, whatever the music is about, right?

Bryan: „I mean, generally the videos have no context… The content of the song and the content of the video are completely separate. The music is really just a sort of musical accompaniment to the video. The video isn't trying to describe to you what the song is about. It's just a fun diversion."

David: „We don't have many concepts and we don't then work from those concepts. It's mostly a musical idea. A riff, a guitar or bass or whatever and then everything follows that."

The „Blood Like Cream" video for example reminds me of the movie Shaun of the Dead…

David: „It is exactly that. Zombies, who instead of eating your brains, they want to drink your beer."

Correct me if I'm wrong but you didn't have many guests for your songs so far, right?

David: „No, we did. There was Mike Scheidt from YOB and Pall Jenkins on the song „Every Little Twist". Not many but yes, we occasionally have a guest. Actually, Adam Pike, who toured with us for years and years, he plays the organ at the beginning of „Humans Remain". So, not a guest vocalist but a guest musician. And I believe Chris Funk, who produced some of our records, also contributed some musical bits. Mostly it's just the band but we have some guests on occasion."

Bryan: „We don't have that many guests. We're not against it but honestly, I think, the song „One Dawn Rising" with Mike from the album „Whales and Leeches" is probably one of my favourite, if not the most favorite song on the album. The only problem is that we won't play it unless he can perform with us. So, we probably only played that song live maybe four times because even though he lives sort of in our corner of the US, our tour schedules are not really realistic to combine."

I understand why you don't want to perform the song without him…

Bryan: „We won't do it because his voice is just so incredible. It would just be gross." (laughter)

David: „It would be weird, yeah."

Bryan: „Not to have him there would be a disgrace to the song. So, that's one of the problems. You make a beloved song and now you can't play it because he's not in the band. That's the pitfall of having a guest on vocals."

I mean, you have two vocalists and you are good on your own for almost 20 years, which is impressive because the four of you are together without any lineup changes during that time. Nobody quit, nobody took a break and that is quite unique nowadays, I think. Is it ever like in the video for „Cut it Short"? Are you getting on each other's nerves and pranking yourself? (smile)

Bryan: „Oh, for sure."

David: „Yeah. Just like anyone you spend a lot of time with, you know. You're gonna get crazy, you're gonna get frustrated or whatever but ultimately, we all get along really well. Musically and otherwise. Touring can be hard and then you… The four of us plus some other people jam in the van for months. So, sure, we get frustrated."

Bryan: „Just like anybody else. You know, I've said this about bands, where you have the musical chemistry. Well, you better take it on the road and see because, I mean, that's the real test of the bands longetivity. If you can make this beautiful music but you can't stand each other and you can't deal with the unpleasantness on the road, you know. Random stuff, like the toilet is broken or you broke down on the side of the road… When things are not going well, that's when you really learn about each other and it's the stress of that. If you can't deal with that, then you don't have a band. So, I strongly suggest, when people are saying ‚yeah, this band is gonna be huge‘, I'm like ‚yeah we'll see‘. You get in the van for three weeks, come out and tell me, how your band is doing." (laughter)

David: „You have to be a good travel buddy as well."

You have to click together as people as well, for sure. You can have the best musicians in the world but if you don't match with the personalities, then it's a problem. Before you did the tour with Mastodon back in 2012, you made a teaser for that tour. You seemed to be very good friends but I remember that announcement being very sudden. Was it something you aimed for initially or was it a surprise for you? Because you were a relatively small band back then and Mastodon were already huge.

David: „I just can't stress enough how lucky we got. I was a fan of Mastodon and we definitely share some musical inspiration but we did… I believe, we did a US tour with them and then at the end of that tour, they asked if we want to come to Europe with them and do another tour."

Bryan: „Which was only like a month later."

David: „Yeah, it was pretty quick."

Bryan: „So, it was like in three or four weeks. They asked ‚you wanna come to Europe with us?‘ and we were like ‚fuck yeah!‘, you know. We were a new band. We toured with Clutch before, so it's not like nobody knew, who we were but we were definitely a very small band. People really didn't know, who we were, especially in Europe, so it was a huge step up for us and they were willing to take us under their wings. What I like to say, their whole crew was most of the same crew from the US tour. When we got to Europe to start that tour, we did our first soundcheck and we look up and the monitor person is Mastodon's monitor person. The front of house was Mastodon's front of house person and the lightning director was theirs. We asked what's going on and they told us during our soundcheck that they talked about it and they were going to do our show. We were like ‚what are you talking about? We can't afford that. We could barely afford to get the flight over here, we can't afford to pay you‘, and they told us they don't want any money. They just wanted to do this for us. The entire Mastodon crew did our show for free because they are the shit! They are the shit! Big props to them. They are just some of the sweetest people."

David: „And they put us in front of so many people. It was great to play with them, awesome."

Amazing! That's great. Now, you're not a small band anymore…

David: „Yeah well, compared to some bands…"

Come on. Give yourself some credit…

Bryan: „We're on the radar, sure. We're on the edge of the world right now." (laughter)

Once you put out this album of rarities, are you planning to continue touring next year as well?

David: „We'll see. I think, we decided to take a small unknown hiatus. We're going to take a little break and see what happens. That's kind of our plan."

Bryan: „Yeah. We've been kinda touring as often as our schedule can allow for 20 years. So, I think, everyone’s feeling like having a break. We'll enjoy our family, we'll calm down and chill out for a minute, see what's that like." (laughter)

Yeah, you deserve it. You do that. Thank you for coming to the edge of the world for us (laughter). Enjoy the rest of the tour, take care and see you again at some point.

David: „Yeah, thank you."

Bryan: „No problem, thank you."