Juxtaposition: Každý z nás je úplně jiný, dohromady tvoříme parádní kolektiv

„Málokomu se podaří v půl dvanáctý zbořit stage jako Juxtaposition," hodnotí kladně vystoupení kapely na Arabském Pátečku organizátoři. Za pražským, anglicky zpívajícím uskupením Juxtaposition stojí čtveřice studentů, Daniela Rostykusová (zpěv), Valentýna Sloupová (basa, kytara), Marek Bajtoš (bicí) a nově i Mína Dietrichová (kytara). Ve své tvorbě pokrývají velkou škálu témat: Nebojí se autenticky citlivých výpovědí, ale ani odvážnějších narativů s přesahem do globálních problematik. „Vše, co z nás jde, je opravdové a upřímné," přiznávají.

 

Já jsem se v osobně setkala s celou jejich aktuální sestavou, s možností s nimi vést otevřenou debatu o celé řadě témat. Zajímalo by vás něco o jejich vzniku, dosavadním hudebním působení a co od nich lze v následujících letech očekávat? To, ale i mnohem víc se dočtete v rozhovoru níže.

 

Začneme zvolna: Co jste poslouchali po cestě sem?

Dani: „Demo songu, který vyjde, naprosto upřímně."

Mína: „Já jsem poslouchala Gufrau."

Bajty: „Já jsem poslouchal zvuky kolejí metra a plačících dětí ve vagónu."

 

Oblíbený žánr. (smích)

Vali: „Já poslouchala svoje vlastní myšlenky."

 

Jak byste se vlastními slovy představili lidem, kteří se s Vámi a Vaší tvorbou ještě nesetkali?

Dani: „Já řeknu takové základní info, že jsme studentská indie rock-pop kapela a jsme tvůrčí, takže děláme vlastní písničky."

Bajty: „Rád doplním, že členové naší kapely jsou si úplně odlišní, každý studuje jiný obor, každý je fanoušek něčeho úplně jiného, ale dohromady tvoříme parádní kolektiv."

Vali: „Spolu tvoříme už něco přes dva roky a za tu dobu cejtim, že jsme se všichni v tý hudbě hodně posunuli a každej máme vlastní styl, kterej do naší tvorby dáváme. V té naší tvorbě se inspirujeme vlastně věcma, co vidíme kolem sebe a co zažíváme. Třeba ‚Streetcar Named Desire‘ je písnička o mojí cestě noční tramvají, která mě jednou úplně okouzlila. Je inspirovaná názvem hry Tramvaj do stanice Touha, kterou jsem v tu dobu četla. Hra je sice o jiných tématech, ale měla jsem pocit, že se ten název k tomu hodí a vlastně mi to tak všechno zapadlo dohromady."

 

Zrod, název a volba žánru. Co stálo za vznikem Juxtaposition?

Dani: „Tak tohle asi povyprávíme my s Vali. Já bych  jako takový milník ráda zmínila osudové setkání právě mně, Dani a Valentýny, v létě 2023, kdy jsme se úplně náhodně potkaly přes přes kamarádky a začaly jsme se spolu bavit. Vali hned vzápětí zmínila, že hraje na kytaru. Já jsem jí řekla, že zpívám a myslím, že hned další, co Vali řekla bylo, že bychom někdy měly zajamovat a že bychom měly založit kapelu."

Vali: „Já si to takhle taky pamatuju. Pak, protože jsme byly s Dani obě hodně nadšený, jsme se hnedka spojily s klukama – s Bajtym a s Dosym. Vlastně pak hnedka v září jsme začali zkoušet a vznikla Juxtaposition tak, jako hrála teďka asi rok a půl."

Dani: „Na podzim 2023 jsme potom také řešili otázku, jak se budeme jmenovat a v úvahu připadalo spoustu fakt random názvů. My jsme totiž měli deadline – měli jsme hrát v lednu na koncertě a museli jsme se tam už nějak představit. Jedním z těch návrhů byl právě Juxtaposition. Pamatujete si někdo nějaký ty návrhy, který díky bohu neprošly?"

Vali: „Já si akorát pamatuju, že jeden z těch názvů byla náhodná změť písmen, která by se prostě v průběhu času měnila podle toho, jak to těm lidem zrovna vyjde, že prostě bouchnou do klávesnice a to by byl název naší kapely."

Dani: „Musím dodat, že z marketingovýho hlediska naprosté peklo, takže dobře, že to neprošlo (smích). Jinak s názvem Juxtaposition jsem přišla já a vlastně si i pamatuju, že když jsem ho nadhodila na zkoušce, to prvotní nadšení nebylo na členech kapely úplně zjevný. Nějak ten název ale zůstal a byl nejvíc kompromisní, protože s námi dává smysl. Juxtaposition je vlastně literární prostředek používaný hlavně v anglické literatuře. S námi to je v souladu tak, že vyjadřuje dvě kontrastní věci vedle sebe a my jsme právě byli z úplně jinejch studijních oborů – Bajty studuje statistiku, Dosy studoval medicínu, Vali potom to divadlo a já jsem tehdy byla na střední a zajímaly mě mezinárodní vztahy – takže jsme byli opravdu směs lidí s různými zájmy."

 

Vy jste letos byli koncertně hodně aktivní. Odehráli jste hned několik živáků, včetně Vám už dobře známé, benefiční akce Cooltura. To byl mimo jiné i před víc jak rokem Váš první plnohodnotný koncert a na akci teď vystupujete opakovaně. Jaký k ní máte vztah?

Bajty: „Organizace Cooltura nám právě dala ten prostor napoprvý a já si úplně pamatuju, že jakmile jsme dohráli tak hlavní organizátorka, Ema, za mnou hnedka přišla a řekla, že nás chce na akci vidět i příště. Což mě úplně zahřálo u srdíčka a dodalo naději hrát i na dalších organizacích a festivalech různě a tím si rozšiřovat zkušenosti."

Dani: „Já bych jen doplnila, že Cooltura je benefiční akce, což je docela vzácný, protože většinou jsou tady ty festivaly a koncerty výdělečné. Tady jde ale výtěžek na zpřístupnění vzdělávání dětem z dětských domovů, což je hrozně hezké poslání a zveme tím všechny naše posluchače i čtenáře na nějaký další ročník Cooltury."

 

Tím bych se ráda dostala k Míně, nejnovějšímu členovi kapely, která se k Vám přidala koncem prázdnin. Ty jsi na letošní Cooltuře odehrála svůj první gig, na kytaru přitom hraješ teprve rok. Moje otázka se tedy vztahuje právě k tomu: Jak náročné bylo se do toho tak rychle dostat a co Ti tahle zkušenost dala? Jaká byla zpětná vazba na tvé tři, zatím odehrané koncerty?

Mína: „Tak já jsem začala hrát na kytaru kvůli tomu, že jsem viděla na TikToku nějaký tutoriál a chtěla jsem se to naučit. Zůstala jsem u toho, ale nebyl tam moc nějakej progres. Potom mi Vali zavolala, jestli se nechci připojit ke kapele a to mi vlastně dalo tu největší motivaci abych se začala učit víc. Teďka za to léto a od tý doby co jsem se ke kapele připojila, jsem se podle mě hrozně zlepšila. Můj první koncert na Cooltře byl vlastně hrozně super. Měla jsem předtím hodně velký nervy, hrozně jsem se bála a pak to všechno zmizelo a bylo to úplně v pohodě. Teďka mi vlastně hrozně sedí bejt na stagi a užívat si to s ostatníma."

Vali: „Já mám pocit, že vlastně s Mínkou ta naše kapela chytila takovej novej dech. Kvůli našim časově náročnejm školám, který všichni máme, jsme tý kapele nevěnovali tolik času a teďka s Mínkou mám prostě pocit, že do toho fakt šlapem."

Mína: „No, já se snažím víc angažovat i s tou naší vizuální identitou. Nakreslila jsem nám jeden obrázek a momentálně pracuju na nějakým logu, který jsem mimochodem misspellnula a pak mi to došlo až třeba tři hodiny po tom (smích). No ale baví mě to, ráda kreslím a vyrábím, takže klidně nakreslím i nějakej merch do budoucna?"

 

Já jenom doplním, že jsem koncert viděla a bylo to strašně krásný! Každopádně: Val, Ty jsi kytaru poměrně nedávno vyměnila za basu a spolu s Danie se v kapele věnuješ skládání skladeb. Do toho ale také studuješ divadelní obor na pražské AMU. Ovlivňuje herecká zkušenost nějak Tvou stage presence, pokud vůbec?

Vali: „Nó, asi mi dodává sebevědomí. Mám pocit, že se to hodně doplňuje, to divadlo a ta hudba. Moje stage presence na jevišti je ovlivněná tím, že se cejtim dobře na hudební stagi a zase naopak. Asi mi to pomáhá i trošku hledat nějaký kreativní zdroje a víc všímat si věcí kolem sebe, protože to je v tom divadle – ale celkově v umění – hodně důležitý. Takže mě to vlastně hodně inspiruje. Škoda jen, že s tou basou ani s kytarou se nemůžu moc hejbat a já (smích) studuju pohybový divadlo."

 

Bajty, ty jsi tedy studentem statistiky na VŠE a volném čase prý predikuješ fotbalové výsledky. Jak ses ale dostal zrovna k bicím?

Bajty: „Dostal jsem se k nim díky organizaci YMCA, která má pod sebou Ten Sing, což je skupina teenagerů zpívajících gospel sborový zpěv a dokonce tam je i kapela. Nějaký rok dva jsem tam zpíval, ale pořád jsem měl zájem být součástí i té kapely a bylo mi i nabídnuto, že mě naučí právě na bicí. Překvapilo mě, respektive myslel jsem si, že to je jednodušší, než se zdá, ale opak byl pravdou. Hlavně na začátku, kdy je potřeba zesynchronizovat všechny končetiny. Je hezký vidět ten progres kde jsem začínal a kde jsem dnes."

 

Chcete k tomu někdo něco doplnit?

Vali: „Já bych chtěla zmínit ještě Bajtyho rapovou kariéru, kdy vlastně Bajty začal jako raper a na gymnáziu kde jsme spolu studovali tak vystupoval a svejch rapovejch koncertech. Takhle jsme se vlastně potkali."

Dani: „A už dva roky slibuje, že dopíše nějaké rapové sloky do písniček, ale to se stále nestalo, takže tímto vyzívám i oficiální cestou Marka Bajtoše, aby to udělal." (smích)

 

Dani, Ty jsi v Juxtaposition frontmankou  a souběžně s vysokou školou studuješ klasický zpěv – tedy žánr odlišný Vaší kapelní tvorbě  – na Pražské konzervatoři. Jak se pro Tebe tyhle dva žánry v praxi prolínají?

Dani: „Tak já budu vždycky vděčná za to, že jsem se rozhodla studovat a že byla jsem pod vedením učitelů klasického zpěvu, protože mi to dalo možnost v těch kapelních žánrech najít opravdu svůj styl. Přijde mi, že se často nechtěně ve výuce popu stává, že se až příliš kopíruje nějaký zpěvák nebo se prosazuje nějaká technika, která se považuje za správnou. Jelikož já jsem se v tomhle žánru mohla učit sama, našla jsem v něm volnost a svoji přirozenost postupně. Taky tím, že se v klasice hodně lpí na dobré dechové technice mi přijde, že potom líp zvládám uzpívat živé koncerty. A jinak co se týče žánrového prolínání, tak mám potom přirozeně i moc ráda klasickou hudbu. Ta mě inspiruje v tom, že se tam hodně pracuje s dynamikou a to se potom hodně snažím prosadit v té kapele a těch písničkách, aby nebyly takzvaně flat. Myslím, že se nám to hezky daří a potom i na tom koncertě vlastně dokážeme vytvořit jakési napětí a pracovat s publikem."

 

U Tebe, Dani, ale ještě zůstanu. Ty se totiž souběžně s kapelou věnuješ svému sólo projektu „Danie", se kterým jsi momentálně soutěžila v jedné z hitparád Radia Wave, Startér. Dnes tam končíš svůj pátý – a tím i poslední – týden. Jaké to bylo a jak se teď, po usilovném sbírání hlasů cítíš?

Dani: „Tak teďka chvíli o mém sólo projektu. Ve něm tedy zahrnuji skladby, které cítím, že potřebuji prezentovat sama za sebe. Velmi brzy v jeho rámci budu vydávat song, který se zabývá problematikou dezinformací o klimatické změně, lidský vliv na ni je při tom vědecky podložený. Startér je jinak celkově soutěž, kterou bych hodně doporučila všem začínajícím umělcům a doufám, že se tam s nějakým songem dostaneme i s naší kapelou. Dneska teda moje účast ve Startéru končí – bylo to perných pět týdnů, kdy jsem se stala velice otravným člověkem pro svoje okolí (smích). Vlastně šlo o to nasbírat co nejvíc hlasů a hlasovalo se každý den, takže si umíte představit, jak náročné bylo konzistentně udržet podporu po dobu celých těch pěti týdnů a zároveň se udržet na vrchní příčce, což se mi teda povedlo a za to děkuju svému úžasnému okolí. Taky ale děkuji právě své kapele, která můj sólo projekt podporuje a celkově máme takové souznění v tom, že se i do budoucna budeme podporovat v jakýchkoliv sólo nebo side projektech, který budeme mít. To je něco, čeho si na naší kapele vážím."

 

Tím jsi mi i částečně odpověděla na moji následující otázku: Jak Tvoji účast v soutěži vnímal zbytek kapely? Viděla jsem Vás společně písně z Tvého projektu i hrát, tak jestli k tomu někdo z Vás chce ještě něco říct?

Vali: „No my vlastně ty písničky, které Dani napsala, hrajeme na koncertech už od začátku. To, že Dani se to rozhodla vydat jako sólo projekt podporujeme a jsme rádi, že ty písničky můžeme pořád hrát na těch koncertech i dál."

 

Pohybujete se na půdě undergroundu. S jakými jmény jste v nedávné době přišli do styku a myslíte, že by – poneseme-li se v duchu sloganu zmíněného Startéru – stála za to objevit?

Dani: „Já mám rovnou dvě. Obě kapely jsou fronted mladýma úžasnýma zpěvačkama a skladatelkama. Jedna je kapela Getaway a tý jsem si všimla právě díky své účasti ve Startéru. Její frontmanka je Veronika Pospíšilová a je jí myslím šestnáct. Má opravdu úžasné pěvecké schopnosti a myslím, že o ní ještě hodně uslyšíme. Ještě jsem si ale na Social Arabské – na které jsme mimojiný i hráli – všimla kapely Anne, kde je vlastně frontmankou právě Anne, a té je taky sedmnáct asi. Skládá, píše a fenomenálně zpívá. Takže tyto dva projekty doufám, že nebudou v undergroundu dlouho, takhle to řeknu."

Mína: „Já mám jednu kapelu, na který koncerty chodím už třeba rok a půl, protože se mi hrozně líbí. Jmenujou se Nostra a celá kapela je už kvůli mně zná, protože o nich furt mluvím." (smích)

Vali: „Já mám teda taky dvě kapely. První z nich je kapela Dewastix, se kterou jsme vlastně se setkali na Arabskym Pátečku a vlastně s nima hrajem opakovaně na akcích gymnázia Arabská. Vnímám, že za tu dobu, co spolu hrajem tak se vlastně hodně vypracovali a strašně moc jim fandim. Mám pocit, že se tak tadyty dvě naše kapely vzájemně podporujeme a vidíme ten svůj růst navzájem. A další kapela, kterou bych chtěla zmínit, je kapela Squared Circles, která mě vlastně inspirovala vůbec k založení Juxty, takže tímhle chci poděkovat klukům ze Squared Circles, jestli si tohle budou někdy číst."

 

Aktuálním tématem pro hudebníky je monetizace skrze streamovací platformy jako jsou Spotify, Tidal, nebo Apple Music. Jak nahlížíte k přístupu těchto platforem vůči začínajícím hudebním tvůrcům, jako jste třeba Vy?

Dani: „Dostáváme za ty streamy opravdu žalostně málo. Za ty roky se to zhoršilo a taky si aktuálně lze všimnout vlastně nějakého skandálu ze strany Spotify, kdy Spotify je korporace, která místo toho, aby dávala dost peněz umělcům, tak je investuje do zbraní a do AI, což nám samozřejmě nepřijde úplně etické. Myslíme si ale, že to je asi na posluchači, jestli se rozhodne tuto streamingovou platformu využívat. Mě osobně mrzí, že jsem se nenarodila v době fyzické hudby, ale zas jako na druhou stranu je to teď takhle globalizované a poslouchají nás třeba na Taiwanu."

Další otázka se ponese v podobném duchu. Podle mnohých už v dnešní streamingové době postrádají smysl, přesto ale nabírají znovu na popularitě. Jak se stavíte k fyzickým kopiím hudby? Jaké preferujete a chtěli byste v budoucnu svou vlastní tvorbu zvěčnit?

Vali: „Já myslím, že jsme se o tom zatím asi moc nebavili, ale pro mě by to bylo do budoucna super, mít pár cédéček nebo vinylových desek pro sebe a pro nějaký větší fanoušky."

Dani: „Kdyby se naše hudba dostala do podoby vinylové desky – jako sice doma nemám vinylovej přehrávač, ale já bych si to koupila – přišlo by mi to jako velkej achievement."

Mína: „Já bych právě taky chtěla vinylovou desku, hrozně se mi to líbí.

Bajty: „Já mám takový cíl, že než budu ležet na smrtelné posteli, tak chci v ruce držet naší fyzickou hudbu, ať už CD nebo vinylovou desku."

 

Vy tedy zatím máte venku dva singly: koncem června vyšel Váš druhý, „Heavy Metal" a předtím jste vydali taktéž samostatně, „Streetcar Named Desire". Jakým způsobem u Vás vznikají nové skladby –  máte pevně dané role, nebo je proces spíše organický?

 

Dani: „Pro kapelu píšeme skladby já a Vali. Vždycky jedna z nás na zkoušku přinese svůj song už skoro vymyšlený – tedy má text, melodii a akordy. Přijde mi ale, že tu aranž a všechno kolem toho, ty gradace vymýšlíme pak intuitivně spolu a je moc hezký vidět, když song jakoby oživne."

Vali: „Jednou na začátku jsme vycházeli i z poezie, což byl zajímavej nápad, kterej se nakonec neuchytil, ale myslím, že experimentovat a zkoušet nový věci je důležitý. Teďka vlastně vymejšlíme nový písničky a jsme v procesu tvorby novýho materiálu. Do budoucna bychom chtěli veřejně vydat akordy a text, aby si to lidi mohli zazpívat nebo zahrát doma i u táboráku, protože to je vlastně způsob, jakým jsem já začínala hrát na kytaru, takže bych ráda tohle sdílela dál."

 

Máte k tomu ještě někdo něco?

Bajty: „Takový fun fact, že ‚Heavy Metal‘, když jsme ho začínali hrát, tak jsme ho hráli pomalu, tak jako melancholicky. Až Danča právě přišla s nápadem, že když je to heavy metal, musí to znít jako heavy metal! No a tak jsme to pořádně rozjeli.

Dani: „Musím teda dodat, abychom tady nenabaitili metalové fanoušky, že to jako k heavy metalu má furt hodně daleko (smích), ale rozhodně je to tak dvakrát rychlejší, než to původně bylo."

 

 

Na čem aktuálně pracujete a co od Vás mohou fanoušci v nejbližší době očekávat?

Dani: „Tak my jsme se shodli, že určitě chceme dále vydávat hudbu."

 

Byla bych překvapená, kdybys teď řekla, že už hudbu dělat nechcete. (smích)

Dani: „Plot twist, uděláme si interview a pak s tím seknem (smích). Ale alespoň budeme zmedializovaný a skončíme v nejlepším! No, každopádně jsme se teda shodli, že chceme dál vydávat hudbu. V dohledné době hitneme studio session s nějakýma novýma singlama a pak je možná seskupíme do desky. We will see."

Bajty: „A možná se konečně i dočkáte nějaké té rapové sloky!"

 

Je to slib?

Všichni: (smích)

Vali: „Momentálně jsme ve fázi psaní nových songů. Já mám třeba teď v hlavě několik nových textů i melodií. A ten merch chceme taky rozjet do budoucna, už to plánujem."

 

Co všeobecné výhledy do budoucna? Jaká je Vaše dlouhodobá vize, kde byste chtěli kapelu vidět do pár let a jak by vypadala Vaše kapelní utopie?

Mína: „Můj dream je jít na tour, třeba i jako do zahraničí. Já bych hrozně chtěla takhle hrát."

Dani: „Já si i pamatuju, jak jsme se bavili s Bajtym a s Vali o tom, že by bylo prostě hrozně hezký udělat si tour jako vyloženě v Čechách a objet opravdu random česká města ve kterých jsme třeba nikdy nebyli."

Vali: „Já mám něco asi zatím k menším cílům; myslím, že jsme se bavili o tom, že bychom se chtěli nějak domluvit a dělat předskokany nějaký jiný kapele. Uvidíme, jak to vyjde ale myslim si, že je to docela reálnej cíl."

Bajty: „Já mám spíš takové přání a to takové, abychom pořád zůstali pohromadě, pořád hráli a dál dělali naše posluchače a fanoušky šťastnými.

Dani: „Ale samozřejmě O2 arena by byla nice a Eurovize by byla ještě lepší!" (smích)

 

A na závěr: Kdy si Vás můžeme v nejbližší době přijít poslechnout?

Dani: „Uvidíte nás brzy. Máme předdomluvené koncerty v březnu a dubnu, tak sledujte náš instagram @juxtapositionbnd, kam dáváme bližší info k akcím a kde se skví i další kapelní kontent, jako jsou fotky, nebo reelska."

 

Tohle byli Juxtaposition. Děkuju moc, že jste si našli čas!

 

 

Autorka rozhovoru Marie Saláková.