Ivan Král se deskou Always ohlédl časem zpět

Jméno Ivana Krále je v Česku dostatečně známé i lidem, kteří běžně rockovou hudbu neposlouchají. Světově proslulý hudebník je v tuzemsku dostatečně aktivní, aby ho lidé znali pouze ze spojení s Patti Smith, Iggiho Popem či Dawidem Bowiem. Kromě hudební spolupráce s různými muzikanty zde poměrně často koncertuje. Pouze s vydáním dlouhohrajícího alba si dával na čas. Album s názvem Always vyšlo po dlouhých dvanácti letech.

Stará bárka pohupující se na moři usvědčuje svojí kvalitou

Téma, které počin Always zaštiťuje, je návrat ke kořenům. V případě Ivana Krále to je tedy konkrétně newyorský rockový underground 70. a 80. let. A že je to sakra znát už od prvního tónu na desce. Kdo tuto informaci neví, tak se musí po spuštění přehrávače ihned zarazit, co že je to za old school hudební výraz. Od začátku má člověk pocit, jakoby viděl starou rozvrzanou bárku na moři.

Jenže taková bárka už jen tím svým věkem dokazuje svoje jisté kvality. První skladba Make Up Your Mind má být vypalovačkou, která má praštit na úvod do uší, ale s deskou Always je to tak, že je potřeba si jí nejdříve poslechnout celou a trochu se naladit na to, co se tady vlastně děje. Až na poslech druhý či raději třetí, když se posluchač stihne řádně vrátit časem, zjistí, že si rázně pohupuje nohou. Ano, doba je dnes někde jinde a je tedy potřeba trochu zapracovat na mysli, aby bylo možné řádně vnímat kouzlo až archaicky znějícího díla.

Old school zvuky z předměstské newyorské garáže

Když už dokáže rozhýbat posluchačovy nohy první píseň, dokážou to i další dvě, tedy Tear My Heart a Iĺl Be There. I ty se nesou na houpavém rytmu jemně protkaném Královou kytarou. Ta, ač kdoví jak nebouří, přesto je vždy naprosto dominantní. V tom spočívá kouzlo Královy tvorby. Jestli nějaká píseň zaujme hned při prvním poslechu, tak to musí být Mystery Girl. Tady se kombinace typického Králova výrazu a nádechu starých časů spojila dokonale. Ovšem snad nejvíce ty staré udergroundové časy dýchají z Tell Me. Píseň je lahůdkou pro fajnšmekry.

Tím, jak se Ivan Král na desce Always ohlíží zpět, lze v jeho retrospektivním pohledu vidět i celá ta léta strávená po boku slavných interpretů. Asi nejvíce je to znát na písni Jelousy. Tam si lze vzpomenout hned na několik legendárníh kusů hudební historie. Asi i proto je tento kousek tak výrazný a chytlavý. Jeden klenot se však ještě nenápadně schovává úplně na konci. V baladické Angel se Ivan Král doprovází pouze sám na kytaru a při jejím poslechu až běhá mráz po zádech. Anděl se vznáší přesně v tom vytouženém prostoru mezi nebem a zemí. ,,This is, who I am"

Album Always lze v souhrnu s trochou nadsázky nazvat jako rozporuplné. Určitě ne v jeho provedení a v mistrově přístupu, ale v celkovém nápadu. Ten závan starých časů z podzemní komnaty může být pro někoho velmi příjemným překvapením a dokonce pro někoho i inspirací ohlédnout se někam, kde to nemá ještě řádně prozkoumané. Pro někoho může být archaičnost až zarážejíci u muzikanta, jehož hudební tvorba hleděla vždy spíš dopředu. Ale každý musí pochopit, že na to má Ivan Král nárok, protože on se má kam ohlížet. I přes všechny případné pochyby z desky Always ční minimálně několik písní, které dělají čest značce Ivan Král a zaujmou i největšího škarohlída.