I folk může znít moderně

Folková a country hudba má sice u nás dost fanoušků, ale mezi mladými lidmi jich zase tolik není. Existují však způsoby, jak tyto žánry zatraktivnit a zmodernizovat. Šikovně to dělá třeba Wabi Daněk se svým Ďáblovým stádem, písničkářka Radůza nebo kapela Zrní. Nyní se svou troškou do mlýna přichází frontman Kamelotu Roman Horký, který se na novém albu Na trati spojil s další jihomoravskou kapelou Pozdní sběr, a přizval i několik zajímavých hostů.

Okysličený folk

A jak na to pánové s hostující zpěvačkou Blankou Šrůmovou jdou? Vezmou přehledné, jednoduché, přímočaré písničky s folkovou, bluegrassovou a country (rozuměj romantickou, mírně melancholickou) atmosférou a obohatí je dalšími hudebními žánry. V tomto případě jemnějším rockem, náladotvorným blues, melodickým jazzem či chytlavým popem. Skladby tak získají mnohem pestřejší a bohatší vyznění.

Další změnou je nástrojové obsazení. Už ne pouze kytara, banjo, případně kontrabas, ale plnohodnotná rocková kapela s řadou akustických i elektrických kytar, klávesovými nástroji, baskytarou, bicími. A aby toho nebylo málo, ještě klarinet, saxofony, flétna (vynikající Milan Straka z kapely Buty) a další rytmické nástroje (nápaditý Marcel Gabriel). Prostor pro aranžmá prakticky neomezený, čehož Horký s Pozdním sběrem náležitě využívají. Stejně jako příležitostí k delším a hodně propracovaným instrumentálním pasážím. Proto Na trati zní velice barevně a posluchač je neustále něčím překvapován.

Třeba hned titulní skladba. Bluesová nálada, poprockový refrén, jazzové mezihry. Syté mužské vokály doplňuje výborně sladěný zpěv Blanky Šrůmové. Moderně obléknutá písnička s folkovými základy. To samé platí o folkrockové písni Kecy a fóry s jemným saxofonem či romanticky dojemné melodické hitovce Anděl.

Energie pod povrchem

Deska Na trati obsahuje starší i novější písně formace Pozdní sběr, společné novinky i zbrusu nové skladby Romana Horkého. Trochu nesourodý výběr, vyvolávající nedůvěru, zda bude album držet při sobě. Žádné strachy, právě díky pestrým aranžím, jednotné náladě a podobnému skladatelskému rukopisu Jiřího Pařeze (frontman Pozdního sběru) a Romana Horkého drží.

Vrcholy alba? Kromě Anděla mezi ně dále patří otevřenější Fantazie, v níž energie tepe pod povrchem, dojemná pocta Brnu Věže Petrova či nejrockovější song desky Každých 25 let. A jemná, na klávesových nástrojích postavená skladba Ráj o hledání a potřebě ráje: „Já nevím, já vážně nevím/jestli existuje někde ráj/kde se zase znovu potkávaj/všichni ti dobří, hodní a milí."

Romantické texty bez kýče

Atmosféře textů dominuje romantika, často je zastoupena i melancholie, ale autoři netlačí na pilu, takže ke kýči nesklouzávají. Příběhy o lásce, vztazích, hledání, snaze nevzdávat to či potřebě andělů v jakékoli podobě jsou sympaticky civilní a sdělné.

Album Na trati potěší vyznavače folku, country či trampské hudby, ale zároveň neurazí ani posluchače jiných žánrů. A navíc má potenciál některé z nich (hlavně posluchače bez předsudků) k těmto stylům přivést.