Hudba z alba Fiat Lux se rozlévá jako láva ze sopky Stromboli

V posledních letech zažívá česká hudební scéna jakési obrození kapel z období Nové vlny osmdesátých let. Výjimečná hydra muzikantů, která se postupně vyrojila v zahnívajícím společenském systému se postupně rozmělnila v systému polistopadovém, který přestal hudebníky dusit a nabídl nové možnosti. Až po často mnoha letech osud zavál muzikanty původních seskupení dohromady a dává nejen vzpomenout na naprosto ojedinělou éru české hudební scény vůbec. Jedním ze symbolů té éry byli i Stromboli.

Stromboli si počkali na svůj comeback příhodně až na třicáté výročí vzniku skupiny. Název Stromboli musí každému ihned vnuknout alespoň dvě jména. Je to Michal Pavlíček a Bára Basiková. Hudebně byl tento projekt právě v rukou Pavlíčka už tenkrát a je tomu tak i na novém albu Fiat Lux. Představit si Stromboli bez hlasu Báry Basikové asi nelze. Už tehdy při jejích hlasových eskapádách mnozí nechápali, co se děje. Na albu Fiat Lux hraje tu nejhlavnější úlohu.

Katova pomocnice cení svoje tesáky

To předznamenává samotný začátek. Sotva to Klaudius Kryšpín odbouchne a promluví struny Pavlíčkovy kytary, chopí se slova Bára a už posluchače nepustí ze svých spárů. Jakoby z alba promlouvaly dva hlasy, Pavlíčkova éterická hudba a Báry éterický zpěv, a oba perfektně souzněly v jeden a zároveň byly oba tak jasně čitelnými. Zpěv dostává pauzu pouze vždy na chvíli, kdy je samozřejmě dán prostor sólové kytaře. Pavlíček však na sebe nijak teatrálně nestrhává pozornost, ale vždy jen s lehkostí jemu vlastní podtrhne důležitý moment písně viz např. Katova pomocnice.

Pavlíček jako skladatel vůbec víc pracuje pro kapelu. Byť chtěl se Stromboli vyjadřovat svoje abstraktnější polohy, tak sice na albu Fiat Lux zůstává ta typická melancholie, ale přesto je kladen důraz na píseň jako takovou. Jednotlivé nálady jsou ukryté až uvnitř. Netryskají na první našlápnutí, jako u prvotiny. Malým příkladem za všechny může být skladba Pomož, svatá Namátko. Ta si plyne v klidném rytmu, dokonce se zdá, že základ tvoří zpěv s Klaudovou rytmikou a Pavlíček to celé svou kytarou dobarvuje. Uprostřed pak Bára dostane prostor k jemnému doladění nálady. Skladbu pak ukončuje až minimalistické sólo.

Bloudění melancholickým rozjímáním

Vyloženou náladovkou je Devastace sluneční krajiny, která je příkladem dokonalého uměleckého spojení obou hlavních protagonistů. Píseň je pak obklopena surovějšími songy Tesáky a Štěk, které vytrhnou z rozjímání. Rozjímá se ovšem i jinde. Ponořit se vyplatí do Já bloudím ráda. Píseň je přehledem pavlíčkovských nálad a hlasového tahounství Basikové. Z přemýšlění vždy vytrhne na okamžik působivý refrén. Celek je krásným příkladem zkušeného a přitom střízlivého skladatelského přístupu Michala Pavlíčka. Atmosféru celého alba však dotváří nenápadně ještě jedna věc a tou jsou texty Vlasty Třešňáka. Dvakrát přispěl i dnes populární Petr Kolečko.

Stromboli byli svého času výrazným zjevením na českém hudebním poli a dá se říct, že jím jsou i dnes. Jen se nesnaží na sebe tolik upozornit a nechají posluchače, aby si je našel sám. Výjimečnému spojení muzikantských postupů, melancholických nálad a jedinečného hlasu nedá mnoho práce zavadit o ucho posluchače a vtáhnout ho do děje. Oproti dřívějším Stromboli je znát jedna věc a to obrovská letitá zkušenost Michala Pavlíčka. Jeho citlivý přístup rozehrává sice vlny nálad, ale s respektem k hudbě. Díky tomu vznikl hudební klenot výrazně čnící na českém rockové scéně.