Grindoví dědové Napalm Death se do důchodu nechystají

Krátce po hardcorovém večírku na Melodce zažilo Brno další metalový večer, tentokrát ještě tvrdšího zrna. Po několika odkladech do Brna konečně dorazilo turné Campaign for Musical Destruction v čele se slovutnými britskými grindovými krály Napalm Death. Turné, kde polovina kapel byla vystřídána a kromě Napalm Death z původní sestavy zůstala jen ruská hardcorová mašina Siberian Meat Grinder. Původně plánované britské hardcorové Doom nahradili žánrově stejně smýšlející američané Dropdead a z původní sestavy odpadnuvší punkové američany Show Me The Body zastoupili jejich krajané, grindoví Escuela Grind.

Genderově vyvážená čtveřice Escuela Grind předvedla vskutku výbušnou směsici hardcore punku, grindu a power violence. Ostatně přesně tak, jak bylo avizováno. Špinavý hardcore a opravdu naštvaný grind k sobě pasovali náramně a Escuela Grind v čele s divoženkou Katerinou Economou hned v úvodu bavili naplněný sál brněnského Sono Centra. Výbušná energie této party byla skutečně nakažlivá a bylo se nejen na co dívat. Tyto mladé party, které si míchají co se jim jen zlíbí takřka vždy zaujmou a na začátek to je vždy velká zábava. Musím říct, že jsem z jejich koncertu měl trochu strach, ale pánové a děvčata to zvládli na výbornou.

Následoval koncert ruské pětice Siberian Meat Grinder, která měla publikum velmi příjemně naladěné na provozní teplotu. Pánové toho využili naprosto dokonale. Jejich crossover hardcore punku a thrash metalu mě chytla hned na první poslech a naživo jsem rozhodně nebyl zklamaný. Úderný hardcore doprovázený jemnou elektronikou střídaly divoké thrash metalové pasáže a do toho neustále štěkal maskovaný zpěvák se zlověstným jménem Vladimir, the Grand Tormentor. Siberian Meat Grinder loni vydali druhou desku „Join the Bear Cult”, přičemž na závěr jejich koncertu se nám medvědí maskot přišel i ukázat. Nechci jejich tvorbu bagatelizovat, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že pánové musejí mít v oblibě svoje služebně starší kolegy z Moscow Death Brigade, jelikož produkce zněla velmi podobně. Podobně skvěle, nutno dodat.

Skvěle rozjetou hardcore-metalovou párty z mého pohledu úplně pohřbili američané Dropdead. Hardcore punková čtveřice je na scéně přes třicet let, přičemž za posledních pětadvacet z nich vydali jen jednu desku v roce 2020. Důvody, proč mě jejich koncert absolutně zabil náladu byly hned dva. Tím prvním byla samotná tvorba. Jejich hardcore je velmi hrubý, syrový a kostrbatý…Nebudu se s tím párat - zkrátka to byla hrozná nuda. Žádné zajímavé prvky, žádné překvapení, vůbec žádné změny, zkrátka ubouchaný, uřvaný kravál bez špetky nápadu a světlých míst. Tak, to bychom měli. Druhým důvodem byl výraz zpěváka Boba Otise. Ne tak úplně během samotných písní, ale spíše mezi nimi. Před každou skladbou proběhl projev, který vyzýval k respektování tradičních hardcorových hodnot. To je super, toto se musí podporovat…Ale ne pořád a pořád dokola každých pět minut, kdy se Otis neustále opakoval a místo hardocorého koncertu to místy připomínalo nějaké fanatické kázání. Zkrátka, co je moc, to je příliš. Napadlo mě, že když toho má zpěvák tolik na srdci (což je dobře), tak možná měli natočit více desek, kde by toto poselství mohl předat skrz svou muziku…Dropdead mě zkrátka nedali vůbec nic pozitivního, pardon.

Hlavní hvězda večera, britští Napalm Death, tak museli znovu pořádně zatopil pod kotlem a vrátit publikum z přednášky zpátky na metalový koncert. Pro zpěváka Marka "Barney" Greenwaye to není žádný problém. Chlapík to dělá čtyřicet let a dělá to fantasticky. Jeho vokální výkon snad nezná mezí a na pódiu stále běhá jako naštvaný čertík z krabičky. Tohle myslím v tom nejlepší smyslu. Britové do nás nastříleli více než dvacet skladeb a vzali nás na poměrně dlouhý výlet až do 80. let, když odehráli hned několik skladeb z prvních dvou desek „Scum” (1987) a „From Enslavement to Obliteration” (1988). Největší porci ale obstarala aktuální deska „Throes of Joy in the Jaws of Defeatism” z roku 2020. Došlo i na covery od Bad Brains a Dead Kennedys v grindovém hábitu a ač to v tomto žánru může znít legračně, hudební nabídka během hodinové show těchto neúnavných angličanů byla neuvěřitelně pestrá. Sečteno podtrženo, Napalm Death stále hoří velmi zářivým plamenem. Jedna zajímavost na závěr, kapela zde odehrála své padesáté vystoupení v České republice (první dva koncerty proběhly dokonce ještě v Československu v roce 1992).

Napalm Death je legenda. O tom není žádná diskuze. Legenda jak na poli grindcoru, tak i co se týče britské hudební scény jako takové. Ta toho má samozřejmě v nabídce neskutečné množství a tuto nálepku můžeme nalepit na dalších dvacet skupin, avšak Napalm Death jsou jen jedni. Pánové mají stále chuť, stále mají skvělou formu a zpěvák Greenway stále oplývá tím typickým britským suchým humorem. I přes nekonečné odklady přivezli velmi zajímavý support (tedy, až na jednu vyjímku) a v brněnském Sonu proběhl další skvělý metalový večírek. Nutno dodat, že Sono centrum je naprosto famózní místo. Nikdy jsem tu nezažil jiný, než špičkový zvuk. I přes téměř vyprodané vstupenky bylo na pódium krásně vidět doslova odkudkoliv, nebyly fronty na pivo, záchody ani šatnu. Nadšení fanoušci neustále běhali na pódiu i v malém moshpitu pod ním a atmosféra byla zkrátka skvělá. Sono centrum je pravděpodobně to nejlepší místo na koncerty, kde jsem kdy byl.