Druhý den Pop Messe přinesl Tommyho Cashe, Zrní či Post-hudbu

Druhý den festivalu Pop Messe se rozehrál velice rychle. V ještě více rozpálenějším areálu Stadionu Za Lužánkami se na scénu přiřítili Zrní a ihned z ostra na něj spustili pecku Igor Pelech. Skupina slavící dvacet let na scéně dostala konečně příležitost zahrát něco ze svého aktuálního alba Nebeský klid. Dostalo se i na další novinky, které se na zmíněné album nevlezly. Příkladem budiž Milimetr. Jejich hodinka plná radosti a uvolněné atmosféry utekla jako nic. Kromě tradičního loga svítícího na pódiu, jejich stage lemovala také obrazovka, téměř kompletně věnovaná formaci Midi Lidi. Ta se nakonec z festivalu musela omluvit a tak jim kladenští rodáci složili poctu a minutu aplausu.

Na menším pódiu se mezitím nachystala brněnská čtveřice Beps 'n' Johnnies. Formace prožívající úspěch s albem Bare Bones, zůstala v nedělním programu jediným rockovým interpretem. Během jejich setu zalívaly pomalu se zaplňující stadion vlivy blues rocku a psychedelie. Naopak na největším pódiu dostala prostor mladičká písničkářka Amelie Siba. Ačkoliv ji nervozita v mnoha momentech pohltila, dokázala se ze situací dostat se smíchem a její upřímný mix věcí ze skvělého debutu Dye My Hair a novinek z připravovaného podzimního alba rozhodně potěšil. Mohutný potlesk si vysloužili i synthpopoví Wczasy. První zahraniční hosté sobotního programu si svoje vystoupení naprosto užívali a snažili se s publikem spojit mixem češtiny a polštiny. Taktéž oni nechali vzpomenout na Midi Lidi songem Rád vařim.

Následující Post-hudba si pro fanoušky připravila mix nových songů z desky Svět na konci roku nula s předchozí kolekcí Není se na co těšit. Odzbrojující beaty skladby Do práce přes Nuselák, z práce přes Nuselák přítomné v úvodu vystoupení až zaskočili. A pak už to jelo celou hodinu. Písničky o lásce and shit, jak sám Dominik Zezulák v závěru definoval Post-hudbu, si našli doposud největší zástup fanoušků. Křičené pasáže (Slepé mouchy, Synkáč hoří) se střídaly s popovějšími songy (Bezpečí a klid, Hráli jsme v Berlíně). Jedním z vrcholů dne byla závěrečná tečka Smrt Letné. Devítiminutový kousek rozdělený do čtyř částí pohltí svou atmosférou i textem. Jediné, co jej trochu tlumilo, byl zvukař, nechávající vokály topit se v hloubi elektroniky.

I další pokračování patřilo především elektronice a taneční hudbě. Hlavní pódium ovládla pražská kapela Vanessa, následoval Štěpán Hebík alias 7krát3, jenž protentokrát přicestoval pouze s DJ Ramelem, namísto kompletní kapely. Jeho krátký set však rozproudil krev a nažhavil diváky na večerní "rychtu", jak program nazvala Amelie Siba. Trochu rozpačitě dopadl jeden z nejpopulárnějších tuzemských rapperů Ca$hanova Bulhar. Mnoho diváků svými nekompromisními texty odradil, značná část si jej však zamilovala a v kotli pořádně zapařila.

Největší hvězda festivalu se představila v devět hodin. Estonský rapper Tommy Cash pojal své vystoupení velkolepě. Strhující světelná show a nejrůznější vizualizace, promítané v pozadí stage, dotáhly celé představení o úroveň výš. Nicméně nějaká komunikace směrem k šílícímu publiku moc neexistovala. Vrcholným momentem nakonec byla pecka Who. Tu nejprve zahrál sám a poté co se na pódiu objevila německá dvojka Modeselektor, zahráli ji znovu společně. To byl další highlight festivalu, na který se z prvního ročníku bude vzpomínat pravděpodobně ze všeho nejvíce.

První ročník festivalu Pop messe přinesl pozitiva a světlé vyhlídky do budoucna. Přestože podmínky festivalu vůbec nepřály a premiéra se musela o rok posunout, pořadatelé těžkou situaci dokázali zvládnout téměř na jedničku. Ačkoliv to nebylo jednoduché a je to vidět po festivalech v celém světě, podařilo se do Brna přilákat i zahraniční jména a to je v této komplikované době jen dobře. Již teď se těšíme s čím přijde další ročník a přejeme ještě větší úspěch než se podařil letos.