Deep Purple předvedli koncert (ne)přiměřeně svému věku

David Malý, 08. 07. 2018

Na prahu rozjíždějící se festivalové sezóny mnozí balí tašky na svůj oblíbený letní festival nebo velkolepý venkovní koncert. Ale i v parném létě je třeba se dívat na program koncertních hal a klubů. Jednou takovou halou je i DRFG Aréna v Brně, která je přes zimu domovem hokejového týmu HC Kometa a přes léto si sem občas najde i nějaký ten muzikant. A 2. Července to nebyl jen tak ledajaký muzikant, nýbrž rovnou rocková hvězda první velikosti, britští Deep Purple.

Velkolepý večer však nebyl velkolepě zahájen. Jedinou předkapelou byla místní rocková skupina Lidopop. Bohužel jejich koncert byl velkým přešlapem, jelikož se v publiku našlo možná tak deset fanoušků, kteří sotva pohli hlavou. Kapela sice vyjádřila nadšení ze svých dvaceti minut slávy před Deep Purple, ale jediné, co se při jejich koncertu zahřálo bylo pivo v rukou návštěvníků. Při čekání na kultovní rockovou kapelu 80. Let zkrátka nikdo nechtěl poslouchat písničky o trenkách a slipech od kapely, která hraje na pivních slavnostech. Tuzemská scéna nabízí mnoho talentovaných a zkušených kapel, které by byli mnohem vhodnější volbou. Fádní vystoupení bez energie a bez pohybu bylo přinejmenším nedůstojné.

Klávesy tisíce a jednoho zvuku

Předkapelu však všichni hodili za hlavu zhruba o 30 minut později. Když Ian Gillan vkročil na pódium a jeho parťáci odstartovali údernou Highway Star, atmosféra se změnila jako mávnutím kouzelného proutku. DRFG arena se proměnila v kouzelné místo plné barev a Deep Purple představili průřez svou kariérou, při kterém nás vzali zpět až do roku 1970. Prim hrály skladby z desky Machine Head, tedy patrně z té nejzásadnější nejen v rámci kapely, ale i celého heavy metalu jako žánru. Neustále usměvavá parta si koncert užívala, byla neustále v pohybu a navazovala koncert jak s diváky, tak i mezi sebou. Rockoví veteráni drželi téměř dvě hodiny dynamické tempo, za což jim patří klobouk dolů. Zejména, když si uvědomíme, že nejmladšímu kytaristovi Steve Morsovi je 63 let, bubeník Ian Paice a klávesista Don Airey oslavil sedmdesátku a baskytaristovi Rogerovi Gloverovi se zpěvákem Ianem Gillanem je 72 let. Dvě generace strávené koncertováním jim ale zjevně stále nestačí a je vidět, že se svojí hudbou pořád baví. Jak by také ne, když mohou hrát hity jako „Strange Kind of Woman", „Sometimes I Feel Like Screaming", „Time for Bedlam"nebo "Uncommon Man". Poslední jmenovanou skladbu zpěvák Ian Gillan věnoval bývalému kouzelníkovi na klávesy Jonu Lordovi, který v roce 2012 podlehl rakovině. Když je řeč o kouzlení na klávesy, musím se zastavit u aktuálního čaroděje u černobílých tlačítek. Don Airey je více než důstojnou náhradou a to, co v Brně předváděl bylo obdivuhodné. I po tolika letech se baví objevování nových zvuků a kompozic, které jeho přístroj dokáže vyprodukovat. Není však sám. Všichni členové kapely jsou výbornými sólisty a postupně nám to předvedl jak kytarista Steve Morse, bubeník Ian Paice a na samotný závěr i Roger Glover. Zpěvák Ian Gillan je pak samostatnou kapitolou.

Půl století na vrcholu

Odzpívat patnáct hlasově náročných skladeb v jeho věku a s minimem odpočinku je obdivuhodné. Navíc během celého koncertu nedal najevo žádné známky únavy a po pódiu pobíhal téměř jako za mlada. Závěr koncertu patřil těm největším hitům „Perfect Strangers", „Space Truckin’", „Black Night", předělávky „Hush" a legendární „Smoke on the Water", kterou si s úsměvem zazpívala celá hala. Deep Purple jsou zřejmě na svém posledním turné (nebo přinejmenším na jednom z posledních) a rozhodně nezanechávají dojem unavených muzikantů, kteří si chtějí ještě trochu přivydělat na zasloužený důchod. Neuvěřitelných 50 let na scéně z nich dělá kapelu těch největších rozměrů, která stála na počátku všeho, co máme nyní rádi. Pro mnohé jsou první heavy metalovou kapelou Black Sabbath nebo Led Zeppelin, pro mě to jsou právě Deep Purple.