Bokovka s Elvisem Costellem z rozumu?

Z posledních čtyřech řadovek hip hopových matadorů The Roots jen jedna – Undun (2011) – nese čistě jejich jméno. Další tři mají podobu instrumentálně-produkční spolupráce se třemi zpěváky. Nejdříve Johnem Legendem (Wake Up! z 2010), následně Betty Wrightovou (Betty Wright: The Movie z 2011) a nakonec zde recenzovaná novinka s britským zpěvákem Elvisem Costellem z letošního září.

Že by se pánové ve své vlastní společnosti již nudili? Nebo se jim až tak hodně zalíbila možnost doprovázet všemožné zpěváky, kterou si pravidelně užívají v rámci svého hlavního „zaměstnání" jakožto domovské skupiny televizní show Late Night With Jimmy Fallon?

Poněkud nesourodá kombinace

Určitě bude férové hned na úvod přiznat, že někdejšího punkera a následně (pop)-rockového písničkáře a zpěváka Elvise Costella v žádné z jeho hudebních podob příliš nemusím a ani Wise Up Ghost & Other Songs na tom nic nemění. Nicméně The Roots podle svých vlastních slov o spolupráci s ním velmi stáli a jejich plán jim po několika společných vystoupeních ve výše zmíněném programu Jimmyho Fallona nakonec vyšel.

Moje hlavní kritika myšlenky spojení Costella s The Roots je ta, že jeho jednoznačně bělošský písničkářský hlas se na rozdíl od všech předchozích pěveckých hostů The Roots, prokazujících se černošským původem či alespoň hlasem (např. Jill Scott, Erykah Badu, Ursula Rucker a mnozí další) k jejich černé hudbě nehodí.

Příklad? Viceroy's Row se na úvod krásně houpavě „černošsky" rozjíždí, ale Costellův ležérně pokulhávající přednes píseň spolehlivě zbrzdí v jakémkoliv rozjezdu. A při přiškrcených vyšších polohách jeho hlasu jen přemýšlím, kdo všechno by se do tohoto tracku hodil za mikrofon daleko lépe. Podobné hodnocení připisuji bohužel i několika dalším trackům, např. sirupoidnímu Tripwire, závěrečné piano „baladě" ve stylu Eltona Johna If I Could Believe nebo Sugar Won't Work.

Na druhou stranu v některých jiných kouscích to i z mého zaujatého pohledu dopadlo lépe. Walk Us Uptown v duchu svého názvu obsahuje skvělý „městský" úvod a její kombinace houpavé Jamajky, retro zvuků a Costellova hlasu – zde trochu pošilhávajícím po Tomu Waitsovi – funguje obstojně. Také sedmdesátkový funk Refuse to Be Saved relativně šlape a do Motownem inspirované Come The Meantimes Costellův zpěv v zásadě sedne.

Když navíc ze svého hlasu vydoluje nižší rejstřík a The Roots si připomenou temnější polohy svých minulých řadových desek, jsme svědky zajímavě tajemně znějících kousků Stick Out Your Tongue, She Might Be a Grenade (se skvělými smyčci a klarinetem) či povedené titulní Wise Up Ghost, jejíž úvodní část mi – a není to nikterak na škodu – připomíná Queen a jejich píseň One Vision z alba Kind of Magic.

Ale ještě jednou zpět k mé úvodní kritice – v příjemné hip hop latině Cinco Minutos con Vos hostuje Marisol "La Marisoul" Hernandez a já se opět musím ptát, kolik by tomuto tracku prospělo, kdyby ho tato nepříliš známá zpěvačka odzpívala celý a Elvis Costello zůstal např. za producentským stolkem.

Bokovka? Z rozumu?

Za sebe doufám, že tento projekt zůstane pro The Roots jen další krátkodobou odbočkou a skupina brzy potěší své fanoušky, mezi které se počítám, nějakou novou a to zcela vlastní řadovou deskou. Z celé recenze je zřejmé, že Wise Up Ghost & Other Songs se k mým uším dostalo s velkým vstupním hendikepem, který se navzdory některým povedeným hudebním momentům nepodařilo překonat a zde přiznávám svůj značně subjektivní pohled.

Na druhou stranu si stojím za tím, že Wise Up Ghost & Other Songs zcela objektivně neobsahuje žádné písně, které by se skladatelskou kvalitou a hitovým potenciálem vyrovnaly zlatému fondu The Roots, do kterého nepochybně patří např. You Got Me, The Seed 2.0, Break You Off, What They Do, Birthday Girl, Dear God 2.0 a mnohé další. Na mě celý projekt působí tak, že si pánové vzájemně lidsky sedli, spolupráci si užili (odtud mé odkazy na „rozum"), avšak geniálních uměleckých jisker létalo vzduchem spíše pomálu. Tak uvidíme, jak se album nakonec popere s daleko objektivnějším kritikem, než jsme já, totiž s časem a kolik z jeho tracků (pokud vůbec nějaký) v budoucnu najde místo na nějaké „The Roots' Greatest Hits" či „The Best of The Roots".