Roots

The Roots se nepochybně již dávno stali hip hopovými legendami a jejich význam a kvalitu desek lze lehce srovnávat i s takovými mistry žánru jakými jsou Public Enemy, zároveň ale do hip hopové kultury tak úplně nezapadají. Na rozdíl od naprosto drtivé většiny hip hopových/rapových interpretů totiž pro své hudební podklady téměř nepoužívají samply a vše hrají naživo, takže působí jako rocková kapela. Při prvním poslechu jejich nahrávek mnohé napadne, že toto pravidlo nepochybně neplatí pro naprosto strojový rytmus bicích, což však jen dokazuje mistrovství hlavního člena skupiny, populárního bubeníka Questlova (resp. často se píšícího jako ?uestlove), který nasamplovaně znějící bicí linky opravdu od začátku do konce hraje živě na svůj drum set. 

A právě díky svým instrumentálním schopnostem se The Roots v roce 2009 stali domovskou skupinou populární televizní show Late Night With Jimmy Fallon, která jim umožňuje zahrát si s nespočetnou plejádou hip hopových i jiných hvězd a „přihrála" jim i nové fanoušky. 

Začátky The Roots se datují do Filadelfie přelomu 80. a 90.let, jejich první řadové album Organix spatřilo světlo světa v roce 1993. Ač rozhodně nepatří mezi jejich nejlepší desky, obsahuje již hlavní ingredience jejich stylu – bezchybně plynoucí rap podporovaný skvěle šlapající kapelou vycházející z jazzu, soulu i dalších stylů, které The Roots využívají jako odrazový můstek  pro novou originální hip hop fúzi. Na následných Do You Want More a Illadelph Halflife skupinu svůj styl a skladatelské schopnosti dále rozvíjela, za zmínku stojí zejména perla What They Do se skvělým video klipem, který si (jakožto „rap video manual") ironicky utahuje ze stovek jak přes kopírák produkovaných hip hopových klipů.



Album Things Fall Apart z roku 1999 pokračovalo směrem k ještě propracovanějším skladbám i produkci, do které skvěle zapadla řada hostů, mj. Erykah Badu na skvělé You Got Me:



Po živáku The Roots Come Alive následovala tříletá pauza, po které přišlo poněkud rozpačité Phrenology, které sice obsahovalo několik skvělých tracků (kytarové The Seed 2.0 či zpěvné Break You Off), ale zároveň i značný objem hudebně jen průměrného materiálu. 



Nicméně po tomto určitém přešlapu se The Roots v období mezi lety 2004 a 2010 na albech The Tipping Point, Game Theory, Rising Down a How I Got Over vzepjali ke svým úplně nejlepším výkonům a tak je následný krátký video výběr značně selektivní, protože na těchto čtyřech albech v zásadě nenajdeme jediný slabý moment. Ať tak či onak, zde je alespoň pár ukázek:

Hypnotická Don't Say Nuthin' z The Tipping Point:



Temný track Don't Feel Right z Game Theory:



Soulová Rising Up z Rising Down:



a konečně neskutečně dojemný baladický kousek Dear God 2.0 z How I Got Over: