The Roots v Lucerna Music Baru - skvělý koncert částečně poškodil zvuk

7. srpna 2012 se konečně i Praha dočkala hip-hopových legend The Roots naživo. Bohužel celkové vyznění jejich již dlouho předem vyprodaného koncertu značně poškodil mizerný zvuk pod pódiem. Nelze samozřejmě popřít, že nazvučit The Roots v sestavě dvoje bicí, baskytara, kytara, klávesy, rapper a zejména suzafon představuje v Lucerna Music Baru větší oříšek než zvládnout např. poloakustické jazzové trio, nicméně pokud jde relativně rozumně nazvučit takového Maceo Parkera a jeho band, kteří přijíždějí do Lucerna Music Baru v ještě širší sestavě, neměl by být problém dosáhnout podobného zvuku i u The Roots.

Ačkoliv oficiálně měl koncert začít již ve 20:00, do 22. hodiny patřilo pódium DJs, kteří se pokoušeli dostat publikum do té správné koncertní nálady. Ať už v tom nepřehlédnutelná vůně marihuany hrála menší či větší roli, publikum se s příchodem hlavních hvězd večera dostalo do okamžitého varu, ve kterém vydrželo po celou dobu koncertu. Jeho dramaturgii lze popsat jako přibližně 90-ti minutové medley bez jakýchkoliv přestávek na delší potlesk či odpočinek, což samo o sobě představuje obdivuhodný výkon - zejména co se týče hlavního bubeníka Questlova, ostatní Roots alespoň občas dostali šanci si odpočinout, např. při skvěle přijatém sóle obou bubeníků.

Když už jsme u Questlova - bylo štěstí, že alespoň jeho bicí dostaly v rámci nepovedeného ozvučení určitý prostor, protože poslouchat jeho naprosto přesný groove i občasné sólovější exkurze stojí za to, i kdyby už zbytek skupiny nic nehrál - klobouk dolů před jeho výkonem. Pro skupinu jako celek platí, že - nepochybně i díky pozici domovské skupiny pravidelné televizní show komika Jimmyho Fallona - její sehranost nemá chybu, vše šlapalo jak hodinky. Chvílemi měl koncert podobu dopředu připravené a jasnými mantinely ohraničené improvizace, v jiných momentech naopak kytarista Captain Kirk Douglas, nový baskytarista Mark Kelley, suzafonista Tuba Gooding Jr. a MC Black Thought předváděli synchronizované pohyby, které ale díky vhodnému dávkování naštěstí nepůsobily lacině, nešlo o žádný trapný Ein Kessel Buntes.

Koncertní setlist obsahoval tři základní položky: vlastní tracky, několik předělávek a v neposlední řadě sóla jednotlivých hudebníků - zejména to suzafonové působilo v kontextu koncertu hip-hopové skupiny značně kuriózně, nicméně šlo o příjemné oživení. Z předělávek publikum nejvíce reagovalo na disco hitovku Jungle Boogie od Kool & The Gang a hodně zrychlenou Sweet Child o' Mine z debutového alba Guns N' Roses. Z vlastních tracků vybrali The Roots zejména chytlavé hity typu The Fire, Break You Off, How I Got Over, You Got Me nebo The Seed, starší řadovky zastoupil např. najazzlý kousek Proceed, který poprvé vyšel již před 17 lety. Nejvýraznější dojem však nezanechaly jednotlivé hity či sóla, ale energie, nasazení a celková atmosféra, kterou se The Roots podařilo do Lucerna Music Baru přenést, což publikum pravidelně oceňovalo opravdu bouřlivými ovacemi. I tento koncert proto potvrdil, že tato parta z Filadelfie právem patří mezi nejlepší hip-hopové umělce všech dob, zároveň však díky převážně živému provedení všech svých desek i koncertů tento svůj hudební žánr přesahuje a ukazuje, kam až je možné s živými nástroji hip-hop posunout. Je věčná škoda, že v tomto směru The Roots dosud inspirovali tak málo následovníků, a o to víc je potřeba ocenit jejich výjimečné umělecké kvality.