Akustické album kapely Longital hýří dynamikou, energií a živelností

Pokud si myslíte, že akustická alba postrádají energii, živelnost, žár, živočišnost nebo strhující nasazení, tak nová deska slovenských světoběžníků Longital s názvem A to je všetko? vás rychle vyvede z omylu. Disponuje takovým množstvím nespoutané energie, že by strčila do kapsy leckterý orchestr.   



Album lze považovat za novinku, i když nové písně nenabízí. Longital vybrali své starší skladby, ale totálně je překopali a přearanžovali, takže jsou mnohdy od originálů k nepoznání. Navíc svého času hojně využívanou elektroniku nahradily akustické (s výjimkou baskytary) nástroje a po dlouhých třinácti letech se se svými bicími a klavírem vrátil Marián Slávka.

Změny, zvraty, očekávání

CD přináší jedenáct skutečných hudebních lahůdek. Do posledního detailu promyšlených, dotažených. Od originálních začátků až po propracované konce jednotlivých skladeb. Dynamickou, parádně vygradovanou hudbu plnou změn a zvratů, kdy se pořád něco zajímavého děje. Plnou očekávání posluchačů, s čím překvapivým vynalézavá trojice Shina, Daniel Salontay a Marián Slávka zase přijde. Stačí si poslechnout osmiminutové, nápaditou muzikou přeplněné písně Na horu a dolu a Na mori nebo závěrečnou, téměř desetiminutovou titulní skladbu a všechno je jasné.    

Ale od začátku. Klidná akustická kytara otevírá skladbu Som modré more, k níž se postupně přidávají další nástroje a uhrančivé hlasy ústřední dvojice. Vytvářejí nejen magickou atmosféru, ale zároveň skvěle pracují s gradací. Nástroje i hlasy zesilují až se mění v závěrečnou strhující bouři. Také silná, vnitřně energická balada Anjel moj se ve druhé polovině mění v temperamentní song, kde to muzikanti instrumentálně i pěvecky náležitě rozbalí.    



Temný, syrový začátek naléhavé písně Na horu a dolu graduje do strhujícího rocku, kdy se rytmus zařezává pod kůži. Rockový náboj má i Von von, jehož odsekávaný rytmus působí velice sugestivně. Na mori naopak vyznívá hravě a vzdušně a místy míří do jazzu. Prostě osmiminutová mohutná přílivová vlna inspirativní muziky.    

Dva hlasy = dva hudební nástroje

Stejně pestrá je i druhá polovina tohoto velice svobodného alba. Některým skladbám dominují kytary, jiným klavír a všem bez rozdílu vynikající zpěv Shiny a Daniela. Jejich výrazově pestré vokály se někdy sbíhají, jindy rozcházejí, souzní i jdou proti sobě. Stejně přirozeně zní v klidných i bouřících polohách, jsou technicky dokonalé a zároveň plné uvěřitelných emocí. Prostě další dva hodně tvárné nástroje, které skupina náležitě využívá.    

Vůbec celé album zní velice přirozeně, autenticky, samozřejmě, což je také zásluhou toho, že se deska nahrávala prakticky živě, tedy bez dotáček a oprav. A velkou měrou se o to zasloužily i poetické texty o vztazích a pocitech. Nejsou doslovné, počítají s posluchačovou fantazií a její schopností vytvářet obrazy a asociace.   



A to je všetko? představuje strhující nahrávku, kterou je radost poslouchat stále dokola (pozor na závislost) a objevovat pořád něco nového. Skvěle bude určitě znít i live a milovníci kvalitního alternativního rocku z Prahy a okolí mají hned dvě příležitosti. Zítra 18. června v Akropoli a pozítří na Střeleckém ostrově.
Foto: Ivana Šataník