„Achtung, Sultan!“ volá První Hoře a skvěle u toho baví sebe i posluchače.

Čtvrtstoletí na scéně, sedmé řadové album. Kdo by si myslel, že První Hoře musí být unavené, vyčerpané a že už řeklo vše, co mělo na srdci, nechť si pustí novou desku Achtung, Sultan! Spadne mu brada z toho, jak invenční muziku i texty novinka přináší, s jakou chutí a nakažlivou energií chlapci hrají, kolik mají nápadů a jaká zběsilá jízda plná radostných překvapení to od začátku do konce je. 

Svoboda. Absolutní. Absolutní z nejabsolutnějších. Vždy, všude a ve všem. To je můj dominantní pocit z nahrávky. Omezení neexistují. V hudbě, textech, aranžmá, stylech, instrumentálních výkonech, pěveckých polohách. Když se píše o barevnosti a pestrosti hudby, mají publicisté na mysli celé album. Zde to platí o každé z třinácti písniček. Třeba ve skladbě Osolen jsem napočítal osm stylů (a to jsem možná ještě nějaký přeslechl) a přesto drží pohromadě. Všechny hudební žánry jsou naprosto funkčně zapojeny a často se v písni jen mihnou, aby vystihly atmosféru nebo zesílily vyznění.

Kromě dominantního rocku, často dost alternativního, má nezastupitelné místo syrový punk, vzdušná elektronika, tvrdý metal různých odnoží, jemný folk, procítěný šanson, roztančené disko, šklebící se nová vlna. Nechybí ani melodický pop, klasická hudba, dětské popěvky či houpavé reggae. Styly se však nepřebíjejí, slouží písním. Ty kromě pestrosti staví na silných melodiích, výrazném rytmu, hravosti, lehkosti, humoru a chytlavých refrénech, většina z nich tak má výrazné hitové ambice, ač se rozhodně nejedná o mainstream. Hudba je dílem celé kapely, texty zpěváka a kytaristy Milana Urzy, který je všestranným básníkem. Dokáže napsat silně poetický, lyrický text stejně jako dada hříčku či přímočaré sdělení, navíc má obrovský cit pro jazyk a talent pohrávat si se slovy a jejich významy.   

Z úvodního neurčitého povzdechu („Já už to slyším jak to to") se vyloupne milostná (intimní, i když trochu morbidní) písnička Už to slyším. Hudebně se pohybuje od melodického rocku přes jemný pop a elektroniku až k syrovému metalu, nápaditá skladba, kterou zdobí barevná aranžmá a práce s dynamikou. Šramlovitá, veselá, roztančená Maškaráda střídá punkové pasáže s jemnými, procítěnými, šansonovými. A kdyby to někdo nevěděl, tak První Hoře dokazuje, že život je jedna velká maškaráda. Že by poselství alba? „Lidská společnost je pouhé předpeklí ráje pro maškary." 

Syrový, nátlakový, tvrdý úvod s hravými samply a metalovým zpěvem otevírá Velkýho Developera, další pestrou píseň, v níž nechybí ani lehké, vzdušné pasáže či uhánějící rock. Romantický zvuk klavíru zahajuje jemný šanson Hochštapler, gradující k rockové skladbě. Tak trochu bilanční text: „Čím zaplatit mám ten divokej flám, živote můj / všechno, co mám, ti s chutí dávám / tak to s láskou opatruj…". Podivná elektronika, metal, punk, rock, pop, operní zpěv, nová vlna. To všechno je Osolen. A třeba i kratičká odbočka k reggae. Co by jiné kapele stačilo na celou písničku, zde je pouhým a naprosto funkčním fragmentem. A Milan Urza opět dokazuje, jak invenčně si umí hrát se slovy a jejich spojeními.

Svatý Salieri představuje hravý a pestrý šanson, klidně však i hudbu k divadelnímu představení, v němž se zpěvák projektuje do postavy Salieriho. Nechybí ani sebeironie („Za chvíli měl mít sólo Jimi Hendrix, místo něj uslyšíte Milana…"). Klasický dřevní rock v angličtině jsme tu ještě neměli. Přichází s Yummy Yummy, energickou, melodickou, chytlavou skladbou plnou nadsázky. Nejdelší instrumentální pasáže, ukazující, jak skvěle to kapele šlape, nabízí Prastarej Noe. Zpočátku klidná, folková písnička přidává na dynamice, aby se vzápětí vrátila do jemných baladických vod. A můžeme si oddechnout, Noe si na Archu vzal i Medáka, Urzu, Klauna, Bertráma a Jiřana, tedy celou sestavu Prvního Hoře. 

Hravé samply a ostré bicí odpálí skladbu Malovali čerty, pozitivní vypalovačku, která má ambice ovládnout každou diskotéku. Trochu estrádní, trochu dětsky infantilní, ale refrén z hlavy určitě nedostanete. Vygradovanou poprockovou baladu s ostřejšími momenty a nezvykle lyrickým, vážným (nebojím se říci dospělým) textem nabízí Neboj se stínů. Vzápětí to však kapela vyváží rozvernou, rozpustilou a ztřeštěnou písní Prase s kamerou. Tu otevře akordeon se zlověstnými samply a pak už to jede, strhující, roztančená melodická lahůdka s chytlavým refrénem a dada textem. „Dadadadadaismus bez vysvětlení / to je moje potěšení." 

Dada text („Karavadžo basama piča s fusama…") nechybí ani veselé, temperamentní skladbě Bohnická. Provází ji nejen rock a punk, ale také pověstný škleb nové vlny. O závěr se pak postará další úlet, rocková (místy hard i black metalová) téměř instrumentálka s výraznými samply Wasabi exklusiv. A když na závěr Milan hodně unaveně pronese: „Já už končím se silama," nelze se po takové jízdě divit. 

Zpěvák sice končí, album také, ale myslím, že většina posluchačů si hned dá repete. Deska je totiž návyková a navíc při každém dalším poslechu lze objevit nové a nové vrstvy, vtípky, vyznění. První Hoře je řazeno mezi alternativní kapely, ovšem nahrávka Achtung, Sultan! je přístupná každému jen trochu otevřenějšímu a vnímavějšímu posluchači. Bude ho určitě bavit.