Abum Chameleo zpěvačky Never Sol náladami nešetří, umí se však i popově rozjet

O projektu Never Sol, tedy zpěvačce Sáře Vondráškové, by se dalo napsat, že je alternativní umělkyní, která převádí snění do hudební tvorby. Její tvorba se pohybuje na éterické bázi a rozpouští obrazy lidských myslí do abstraktních melancholických mlh. Album Chameleo je druhým počinem zpěvačky a zdá se, že se ještě více zaměřuje na výše popsané, než debut Under Quiet. A protože hlas zpěvačky vydá za mnohé, k doprovodu jí vesměs stačí zvuk syntezátoru.

Přesněji řečeno, důraz je kladen na syntezátor analogový. To zpěvačku ctí, protože jí jde o skutečný náladový prožitek a uměleckou tvorbu, než o využití všech dostupných zvukových možností za každou cenu. Zásadní je především její hlas, který často atakuje velmi vysoké tónové hranice. Přesto se setkáme i s nízkými polohami a to např. v kusech We Can Be Hungry, Magony a Trees. Prvně jmenovaná písnička navazuje kontakt s popovými vodami. 

Melancholie je společným jmenovatelem, ale záběr nálad je přesto velmi pestrý

Popovým odstínům se Never Sol občas nevyhne, i když to nevypadá na záměr. Takovým dobrým mixem náladového snění a popové plynulosti je Fog (a jsme u té mlhy). Skladba se až brutálně rozjede za doprovodu zvuků bicích a v závěru dostává velmi uchopitelný ráz. Naproti tomu Haptic popouští uzdu fantaziím, aby ztvárnila naplno surrealistické obrazy, které se vás dotýkají svými nejasnými obrysy. Skladba vznikla ve spolupráci s podobně naladěným duem Touchie Touchie.

Zmíněná Magony zachází opravdu do hloubky nitra a celkem jednoduchým způsobem plave až v temně melancholických náladách podobných vysvobozující zkáze. Skladba graduje do intenzívního napětí, aby v závěru zavládla smířlivým pocitem. Tou největší náladovostí ve stylu snění, která zpěvačku nejvíce charakterizuje, je úvodní Blue Dress a Swalow The Moon.

Je pochopitelné, že tvorba Never Sol není pro každého. Smyslové naladění je nutné. Kdo se však chce ponořit ve snění do její tvorby, může na albu Chameleo objevit spoustu úsilí o ztvárnění nálad, u kterých by malíři často marně hledali ty správné barvy. Zvuk měl být na druhém albu silnější a použití analogového syntezátoru tomu paradoxně pomohlo. Skutečný umělec si nepotřebuje nutně pomáhat čímkoli dostupným. Důležité je spoléhat hlavně na sebe. To Never Sol udělala a při heslu méně někdy může být více se albem Chameleo posunula o výrazný krok dál.