Zlatá rybka tři přání nesplnila

Jihoafrické duo Goldfish patří mezi ty uskupení, které je prakticky nemožné žánrově přesně zařadit. Jejich hlavní doménou je pořádně dunivý house, ale jejich produkce je značně ozvláštněna mixem mnoha dalších stylů, resp. alespoň jejich výraznými a významnými prvky. Konkrétně se jedná zejména o jazzové linky, bluesovou eleganci, Africkou exotiku, ale také o řízný rock‘n’roll. Pánové Dominic Peters a David Poole tento výčet stylů zajímavě vpravují do nekompromisního housového šílenství tak dobře, že si vysloužili uznání nejen v Evropě, ale i v zámoří. V žádném případě se tedy nejedná o nějaký one-hit wonder, na který by za pár let všichni zapomněli. Fungují totiž od roku 2006 a stále stoupají vzhůru. Svůj úspěch podtrhují i intenzivním cestováním a ani v moravské metropoli nebyli poprvé. Na vystoupení Jihoafrické senzace si návštěvníci museli počkat až do nočních hodin.

...a třetí přání: uberte elektroniky!

Čekání jim zpříjemňovali vystupující Djové Deep Deer a Javas a hlavní hvězda večera vystoupila až zhruba ve čtvrt na jednu. Hned zkraje své show spustili nekompromisní house plný úderných beatů a nažhavené publikum je přivítalo téměř okamžitou reakcí v podobě rozličných tanečních kreací. V průběhu prvního songu nám David Poole představil svoje umění hraní na saxofon a jestli do té doby byl koncert hodně nahlas, jeho saxofon téměř trhal uši. Nejsem zvyklý chodit na akce podobného ražení, ale opravdu mi přišla produkce extrémně hlasitá. A to jsem zvyklý na metalové koncerty všemožných odnoží. Další zajímavá žánrová změna přišla při skočné skladbě „One Million Views", kdy pro změnu Dominic Peters vytáhl svou elektronickou baskytaru, vylezl na stůl na pódiu a ve stylu rockabilly-blues spustil skvělé basové zemětřesení.. Nedlouho poté vystřihl zase Poole parádní představení s příčnou flétnou. Každý track měl své kouzlo právě díky použitým nástrojům, ale hudebně stále hrát prim tvrdý a agresivní house, což celý koncert uvrhlo do poměrně jednotvárné a opakující se šedi. Určitě nechci kritizovat žádný konkrétní hudební styl, ale s naprosto nezaujatým pohledem můžu říct, že by to chtělo trochu ubrat dunivé elektroniky a více vyzdvihnout právě skvělé umění na „živé" hudební nástroje. Nehledě na fakt, že i těch málo vokálů, které ve své tvorbě pánové měli, bylo nahraných, což pro mě celou tvorbu řadí do dějových vod. Oba muzikanti se u svých obřích mixážních pultů mohli přetrhnout, kroutili všemožnými čudlíky a tlačítky jako o život, nicméně výstupní muzika se neměnila ani o tón. Goldfish kombinují zajímavé a velmi rozdílné styly, nicméně na můj vkus se žánrové metamorfózy dějí až příliš zřídka a okořenění elektronické vřavy je v jejich případě dosti mdlé.

Použité fotografie: Oficiální stránka klubu Fléda na Facebooku 
Autor: Libor Zhoř