Záviš oblažil svět albem K tomu nic nasyrovo pouze s kytarou a notnou dávkou humoru

Vydávání desek získalo rozšířením internetu úplně jiný význam, než mělo celá desetiletí v populární hudbě. Desky už nejsou výhodným prodejním artiklem živícím především velké množství subjektů nabalených na samotných interpretech a proto se dnes vydávají s podstatně menší frekvencí a za podstatně nižší cenu se stávají spíše artiklem reklamním. Je proto s podivem, že se stále nachází určité skupiny interpretů, které dokáží desky vydávat pravidelně v celkem, na dnešní dobu, krátkých časových úsecích. Jedná se tak například i o svérázné písničkáře, jako je Baumaxa, Hustej Wimpy a také legenda Záviš.

Neutuchající veršotepectví Závišovo

Album K tomu nic je už Závišovo jedenácté řadové. K tomu lze ještě připočítat jeden výběr a jeden živák a vychází tak, že Záviš dokáže vydat album skoro každý rok (první vyšlo v roce 1998). Je to neuvěřitelná bilance a pokud se budeme ptát, čím to je, tak za to může především písničkářova textová plodnost, která dává vzniknout dalším a dalším humorným i méně humorným veršům. Závišova alba bývala obvykle hudebně laděna do nějakého konceptu a po létech desek s hudebním doprovodem je K tomu nic absolutně syrové, tedy pouze Záviš s kytarou.

Aktuální deska tak především připomíná dřívější Závišovu tvorbu. Písničkář utlumil svoje chmury, které obvykle doprovázely poslední jeho desky a pustil otěže své rozpustilosti. Do desky nastřílel patnáct přisprostlých songů které vždy uvede několika verši recitovanými. Ne, že by melancholie zmizela úplně, ta je součástí Závišovy tvorby už od začátku, ale tentokrát je obsažená pouze jako doplněk životních zkušeností. I taková Sebevražda dopadne dobře, záchrana spočívá v alkoholu: ,,Chuť na sklenku je však mocná, sebevraždu vytěsní, ožere se jako pytel, máme-li býti přesní."

Komu stojí, tomu stojí, komu nestojí, alespoň chlastá

Do uší tak celým albem bije Závišova kytara s abolutně typickým a nezaměnitelným brkáním do strun. I skladatelské postupy jsou naprosto jasně rozpoznatelné. Písničkář má svůj styl, se kterým si příliš neláme hlavu, ale styl, který je lidový a přirozeně z nitra vycházející. Jasným signálem je už úvodní Moje milá, minutu a půl trvající upřímné vyznání. A hned další Staří kokoti se také nestydí úctou ke své milé: ,,...staří kokoti přijedou, na peróně tě vojedou." A tak si posluchač proklesťuje cestu deskou v nejrůznějších variacích jedním pornofolkovým tématem za druhým. Zedníci na lešení nemyslí, než na to jedno, Novačku čeká po tanci velkolepá píchačka. Jedna paní dostala jistě originální Dárek v podobě syfla, ale co na plat, když ,, ...po takové dlouhé pauze brala by i Myckeymause." Kouzelná balada, jak ji umí jen Záviš nás upozorní Bacha na Švédy, ale dozvíme se především: ,,...kudy kráčí moje pudy..."

Není rybaření, jako rybaření, alespoň tak na Vranovské přehradě

Album K tomu nic má také svůj hit. Je jím už koncerty prověřená skočná píseň Vranovská přehrada. Závišovo oblíbené místo na dovolenou také dráždí k oplzlým hrátkám: ,,...na hrázi vyvalím násadu , pak ti ji tam fláknu zezadu, abych si vylepšil náladu." Nejen oplzlými songy je však Záviš živ a tak titulní píseň v sobě především nese životní bilancování, které jsme už v minulosti také slyšeli. Vyrovnání se s tvrdými drogami nalezneme Za vratama. Je to taky jedna ze zajímavých Závišových tváří, která stojí za pozornost. Děvky, cigára, chlast, to je požitek, ale z heroinu už běhá mráz po zádech.

Záviš se stal za léta personou známou i mimo uderground, ve kterém se ve své podstatě pohybuje. Je to díky opravdovosti, lidovosti a zároveň originalitě, kterou mu může každý bezmezně věřit. Tento písničkář ze Znojma prostě dává sebe sama tak, jak mu to jeho talent umožňuje a proto je bezpředmětné přemýšlet, jestli může po letech nudit nebo ohromit. Ani jedno z toho nepřipadá v úvahu. Jeho údělem se stalo rozdávat poctivou radost a tak to chápou posluchači napříč celým spektrem společnosti, od přiopilého hospodského váguse, až po vysokoškolského profesora. Album K tomu nic netvoří žádnou vyjímku. Je naprosto přirozeným během událostí kolem Závišova života a jeho posluchačů a nakonec si i profesor s vágusem společně v jedné hospodě zabékají nejeden song třeba o Vranovské přehradě.