Z akustických Status Quo dýchne na posluchače stará dobrá Anglie

Dvaatřicátá studiovka anglické skupiny Status Quo s názvem Aquostic II: That's a Fact! navazuje na dva roky starou desku Aquostic (Stripped Bare) a stejně jako její obnažený předchůdce obsahuje další starší písně z repertoáru kapely v akustických verzích. Základní verze alba přitom nabízí i dvě nové skladby a speciální rozšířená verze pak ještě jednu novou.

Pro ty, kteří na této kapele vyrostli a přežili s ní studenou válku, tedy hotová pastva pro uši. Už třeba jen proto, že se deska příjemně poslouchá a vyvolává v člověku nostalgické vzpomínky. A nejen to. Má i co nabídnout. Minimálně nový pohled na původní zemitý repertoár, který se, zbaven elektrické přímočarosti, opírá o takové nástroje, jako je mandolína, harmonika, housle, ukulele, akordeon, viola nebo violoncello. Pro Status Quo dříve tedy něco nemyslitelného, avšak v době, kdy je kapela nucena rušit kvůli úmrtí kytaristy Ricka Parfitta koncerty, patrně nevyhnutelnost.



A přesně to je další důvod, proč sáhnout po této desce, protože se skupina rozhodla dát elektřině definitivně vale a ubrat plyn. Soustředí se už jen na akustické sety. Tvrdí to alespoň na svých stránkách. Přesto všechno dýchá z desky pohoda a naprostá uvolněnost. Jakoby se nic nestalo. Nejlepším důkazem toho jsou pecky Hold You Back nebo Jame Side Down, jejichž hitový potenciál neobrousila ani akustická aranžmá. A přestože notoricky známá In The Army Now v nové úpravě trochu nudí, vyvažují to písně Dear John nebo One Of Everything, z nichž se podařilo vybrousit opravdové klenoty a z kterých na vás dýchne stará dobrá Anglie. 
Autor textu: Roman Zahrádka