Wanastowi Vjecy na Alchymii pokračují v zajetých kolejích

Nová deska kapely Wanastowi Vjecy vždy vyvolá velké reakce a ohlasy už jen tím, že vznikne. Skupina, která svoji největší popularitu zažila v polovině a koncem devadesátých let, se v novém tisíciletí věnuje spíše koncertování než točení nových skladeb. Proluka mezi novým materiálem je momentálně pravidelně pětiletá. Však taky "Wanastovky" byly vždy taková druhá ruka Roberta Kodyma a PB.Ch., ve které měli šanci zapojit materiál nekorespondující s Lucií.

V nové sestavě (Smetáček, Kodym, Vartecký a Havlíček) kapela vydává druhou desku. V roce 2011 vyšla ambiciózní Letíme na Venuši, která se nesetkala s příliš kladnými reakcemi. Podobný problém však bude i u nové Alchymie. Hudba WV se totiž přes všechny změny v sestavě během posledních dvaceti let nezměnila. Jedinou změnou tak je, že Kodym už není schopný napsat tak chytlavou hymnu jako dříve, a nedokáže to ani za pomoci tak zdatného pomocníka, jakým je Tomáš Vartecký. Každý pak čeká alespoň jeden velký hit, jako se to povedlo na "Hračkách" nebo "Torpédu", a poté přichází zklamání.



Přesto se nejedná o zlý materál. Například mystický Čaroděj anebo Lowím hada pilou jsou klasické romanticko-rockové pecky, které potěší a připomenou staré desky. Najdou se však skladby, které mohly radši zůstat v šuplíku, ať už jde o "šílenosti" typu Popelka nebo "doják" Mám rád.

Je však vidět, že tentokrát šla čtveřice do studia s radostí a odrazilo se to na energii, která albem výrazně protéká. Ať už to jsou punkové kořeny v titulní Alchymii, politicky nekorektní Nade hradem, pode hradem nebo hardrocková vypalovačka Karlovy Vary. Objeví se i několik hostů v čele s Lenkou Dusilovou. Tu lze slyšet několikrát jako doprovod a v závěrečné Julii se ujme mikrofonu i společně s hostujícím Čechomorem.



Jak již bylo řečeno, Wanastowi Vjecy natočili solidní desku. Díru do světa s ní opět neudělají, jedná se však možná o nejlepší desku této legendární kapely v novém tisíciletí a jejich fanouškovskou základnu určitě neurazí. Výtku si však rozhodně zaslouží opět za texty a občasné sebevykrádání. Ta část skladeb, která kdysi WV zdobila, momentálně skomírá, chybí tu ty smysluplné metafory a jedinečné nápady, které zdobily alba Andělé nebo 333 stříbrnejch stříkaček. Věřme, že se materiál uchytí naživo, letos bude možné vidět "Wanastovky" jak na festivalech, tak koncem roku na turné k této desce.