Vydařený návrat klasiků v Sacrifice

V dnešních časech to rocková muzika nemá jednoduché. Nových kvalitních zástupců žánru až na několik málo světlých výjimek nepřibývá. Jiným interpretům, kteří již jsou zavedeni jako záruka kvality, buď dochází nápady, které za svých zářných dnů doslova sypali z rukávu (Guns N Roses), nebo jsou jejich alba rozpačitá (Aerosmith), případně je na vině internetové pirátství a kapely už ani nechtějí alba točit (Mötley Crüe). Přesto však není důvod si zoufat, protože jsou i tací veteráni, jejichž tvorba stále drží vysokou pomyslnou laťku kvality a díky kterým žánr žije dál. A celkem slušně. Do této kategorie spadají Saxon. Kapela, která má ve svém katalogu společně s novinkou již 19 albových nahrávek.

Kapela, která v v 80. letech spolu s Iron Maiden, nebo Judas Priest dobývala svět coby tzv. NWOBHM (nová vlna britského heavy metalu) a která ve svých počátcích točila klasické desky žánru.

Sympatické je krom jiného, že i přes výše vyřknuté problémy spojené s nahráváním nové muziky v dnešní době Saxon vydávají novinková alba s poctivou pravidelností. Přitom však především na těch posledních není patrný úbytek kvality. Naopak je příjemné sledovat, jak se kapela vrací k osvědčené formuli svých nejslavnějších alb a úspěšně navazuje na to nejlepší z nich. A snad vůbec nejvíce patrné je to na nejnovějším aktuálním počinu nazvaném Sacrifice.

Metaloví dinosauři ve formě

Po úvodní temné instrumentální skladbě se rozjíždí heavy metalová jízda v tom nejlepším slova smyslu. A zastaví se až na konci stopáže. Materiál alba je přitom vzácně vyrovnaný a silný. Ať už se jedná o titulní Sacrifice, nebo o rychlý nářez Warriors Of The Road. Pokud by ale přece jen měla být nějaká skladba vyzvednuta nad ty ostatní, pak zejména Made In Belfast. Jde o jednu z nejtvrdších a nejúdernějších písní, jaké kdy Biff Byford a spol. nahráli. Atmosférou Irsko evokuje a mandolíny zde zapadají přímo skvostně. Z celkové kolekce malinko vybočuje snad jen Standing In The Queue, která desku uzavírá. Kousek inspirovaný AC/DC čerpá spíše z klasického hardrocku. Jeho základem je vynikající kytarový riff.

Nové album jen potvrzuje, v jaké formě a pohodě bardi klasického heavy metalu momentálně jsou. Biff Byford se nepotřebuje šetřit ani ve hlasově náročných pasážích a podává standardně vysoký výkon z něhož nemusí slevovat ani po třech dekádách. Výbornou práci odvádějí i ostatní zúčastnění včetně kytarového dua Paul Quinn – Doug Scarratt. Od roku 1995, kdy do sestavy přišel druhý jmenovaný a připojil se ke Quinnovi, který je s kapelou od počátků, jsou skvěle sehraní. Zvukově je album také perfektně zvládnuté, takže mu není téměř co vytknout.

Máte-li rádi tvrdší rockovou muziku, Sacrifice od Saxon rozhodně stojí za pozornost. Kapela v každé ze skladeb září mladistvým elánem a energie ze skladeb se na posluchače přímo valí. A je celkem jedno, zda si album pořídíte v limitované edici s bookletem, fotografiemi, texty skladeb a bonusovým diskem obsahujícím pět znovu nahraných klasických skladeb, nebo v edici das normal. S kapelami jako Saxon a deskami jako Sacrifice rocková hudba žije celkem dobře dál.