Václav Neckář chystá v srpnu jedinečný koncert k výročí kapely!

Jedinečný koncert Václava Neckáře a Bacilů k příležitosti 51.výročí kapely v doprovodu smyčcového kvarteta se uskuteční za necelý měsíc. Konkrétně pak 5. srpna 2022 v 19:00 na LETNÍ SCÉNĚ MUSEA KAMPA. Rezervovat vstupenky lze ještě teď na jejich stránkách -> ZDE. 

Václav Neckář, kterého všichni dobře známe díky jeho hitům „Tu Kytaru Jsem Koupil Kvůli Tobě", „Miluju a maluju" či „Stín Katedrál", pocházel ze severních Čech z divadelní rodiny. již od mládí vystupoval v dětských operních rolích v inscenacích Státního divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem. Po maturitě v roce 1962 se stal elévem Divadla pracujících v Mostě, roku 1964 byl angažován do plzeňského písničkového divadla Alfa. Studoval hru na klavír a zpěv, později se též zdokonaloval u profesora Karenina. Později byl přijat za člena divadla Rokoko, kde účinkoval ve hrách Čekání na slávu, Konvenční vražda nebo Filosofská historie, většinou spolu s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou.

V letech 1968 až 1970 byl společně s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou členem pěvecké skupiny Golden Kids (Zlatá kůzlata). Od roku 1971 účinkoval s vlastní skupinou Bacily, jejímž vedoucím byl zpočátku Ota Petřina a od roku 1974 Jan Neckář (bratr Václava). V roce 1965 s ním proto ředitel pražského divadla Rokoko podepsal smlouvu a cesta k úspěchu byla otevřená. Při té příležitosti si ho všiml režisér Jiří Menzel, který hledal herce pro hlavní roli ve filmu Ostře sledované vlaky. Neckář ideálně ztělesňoval režisérovy představy o nesmělém mladičkém železničáři Miloši Hrmovi. Role se zhostil výborně, a když film získal Oskara, zrodila se i česká filmová hvězda. Dále si zahrál ve snímcích Soukromá vichřice, Kulhavý ďábel nebo Skřivánci na niti. Patrně největší divácký ohlas zaznamenal jako princ v úspěšném komediálním muzikálu Šíleně smutná princezna. 

Nazpíval desítky úspěšných písniček, jako byl „Stín katedrál" nebo „Čaroděj dobroděj". Jeho umělecký vrchol spadá do přelomu 70. a 80. let. Jeho další alba již nebyla tak úspěšná a dodnes nejsou ve Vaškově diskografii příliš známá, například Atlantida 99 nebo Pod komandem lásky. Dovedl se však přerodit ve zpěváka písní hlubšího záběru a tím překonat bariéru, která mu jako stárnoucímu muži skoro neodvratně hrozila. Po roce 1989 a pádu železné opony založil se svým bratrem hudební vydavatelství Ne a Ne Records. 

90. léta nepřinesla již žádné nové profilové album, pouze výběry Jak ten čas letí a Zlatej Vašek a několik reedicí jeho starších alb. V roce 2002 ho postihla mrtvice, po které se musel znovu učit mluvit a zpívat (zpívá již jen písně s pomalým rytmem). V roce 2011 natočil se skupinou Umakart velmi úspěšný filmový soundtrack k filmu Alois Nebel s názvem „Půlnoční".