V Rousínově se bavili rockeři

Předposlední prázdninovou sobotu ožilo město Rousínov u Brna rockovou muzikou. Konal se zde další ročník populárního minifestivalu Rousfest, který každoročně nabízí oblíbené kapely především z blízkého okolí. Nejinak tomu bylo i letos, kdy organizátoři opět vsadili na osvědčená jména. Nejdelší cesta čekala na jednoho z headlinerů celé akce, na pražské DYMYTRY. O něco blíže to měla rocková DOGA v čele s legendárním Izzym. Dalšími byli oblíbení vyškovští DARK GAMBALLE, brněnští GATE CRASHER nebo metaloví HANNIBAL LECTER.

Mládí vpřed?

Odpoledne patřilo i nadějným mladým klubovým kapelám a jednou z nich byli i brněnští PAINTING MEMORIES. Parné odpoledne vyplnili velmi příjemným crossoverem a i přestože se příliš mnoho lidí neobtěžovalo zvednout od stolu, pánové se nenechali rozhodit a svůj čas na pódiu si užili. Na Rousfestu předvedli i nové singly „Reflections" a „Into The Core", které se zrodili teprve na začátku roku. Kapelu nevyvedlo z míry ani drobné technické problémy s baskytarou v samotném závěru koncertu. Painting Memories určitě zaujali jak svou hudbou, tak pódiovou prezentací a určitě by si zasloužili více pozornosti. Snad se jim dostane na některém z podzimních klubových koncertů, kupříkladu 28. listopadu v Brně na Melodce.

Následovala mladičká metalcorová parta MAGGOTS, kteří se snažili trochu přitvrdit před večerním programem. Na tuto kapelu jsem byl dost zvědavý, jelikož metalcore patří mezi moje nejoblíbenější styly. O to víc jsem však byl zklamaný. Měl jsem pocit, že kluci chtěli hrát mainstreamový popíkový rock, ale zároveň chtěli působit drsně a občas si zařvat, tak to zkrátka skloubili dohromady. Jejich tvorba měla světlé momenty zejména v oblasti kytarových sól, ale příliš jich nebylo a nic jiného zajímavého jsem v jejich hudbě nenašel. Absolutní průšvih pak přišel na závěr, kdy kytarista odložil svůj nástroj, chopil se mikrofonu a zazněl pokus o metalový/rockový cover skladby „Lose Yourself" od Eminema. Letící pivo směrem k „rappujícímu" kytaristovi bylo naprosto adekvátní reakcí.

Legendy z Čech, Moravy i Slezska

Chlapecký rockový boyband vystřídali zkušení metaloví matadoři HANNIBAL LECTER. Šestičlenná skupina hraje již více než deset let a na jejich pódiovém projevu to je hodně znát. Nesnaží se přetvařovat v nějaký extrémně profesionální přístup a raději si svůj pobyt na pódiu užívají po svém. Sympatický zpěvák Sheda disponuje velmi líbivým, hlubokým chraplákem a s dynamickým hudebním doprovodem získává hudba „Hannibalů" skvělý groove. Před stagí se vytvořila zajímavá směska posluchačů, od těch úplně nejmenších v první řadě, přes teenagery, mladé i staré. Všichni si však pohodový thrash/punk metal užívali stejnými doušky. Skvělým vyvrcholením pak byl výborně zahraný cover „Roots Bloody Roots" od legendární Sepultury. Hudba Hannibal Lecter nemůže nechat v klidu žádného pravověrného metalového fanouška.

DARK GAMBALLE, můj osobní headliner večera, začínal hrát s příchodem šera a zahájili tak první večerní koncert, kdy jsme mohli začít obdivovat světelné dispozice místního pódia. Vyškovští výstřední rockeři mají na svém kontě už třinácté albumPanoptikaria, z kterého hráli kupříkladu údernou pecku „Fata Kapitána Morgana". Frontman De Sed si pochvaloval návštěvnost letošního ročníku Rousfestu a jako stálice této hudební akce jménem celé kapely poděkoval organizátorům i návštěvníkům. Z dalších nových skladeb zazněl třeba ještě „Mixér" z desky Zatím Dobrý z roku 2013, dále jsem poznával už jen ty staré dobré fláky. Nechyběly hity „Výprask", „Běh na Dlouhou Trať", „Strýček Sam" nebo „Baletky vHlavě", naopak zamrzela absence kupříkladu „Žárovkář" nebo „Večer pod Kometou". Dark Gamballe předvedli energickou, vděčnou show a bylo vidět, že je lidé mají opravdu rádi. Přeci jen, hráli téměř doma.

Večer pokračoval koncertem dalšího headlinera, kterým byli Brněnští GATE CRASHER. Pánové si na pódium přinesli i svoje kulisy a začali zaplněný areál bavit svým energický rockem. Ovšem vzhledem k tomu, že jsem Gate Crasher viděl již mnohokrát, kapela DOGA mě příliš nezajímala a DYMYTRY nepatří k mým oblíbencům, rozhodli jsme se v průběhu koncertu vyrazit domů. Rousfest je bezesporu populární akce v příjemném, přátelském prostředí a přeji mu do budoucna hodně štěstí.