V případě Dirty Old Dogs může být i temnota osvobozující

Neznám příliš tuzemských kapel, které by mohly uspět v anglosaském světě. Po poslechu alba Let's Burn Heaven Again si to myslím o olomouckých Dirty Old Dogs. A zdaleka nejde jen o perfektní angličtinu zpěváka Tomma Prochazky, skupina hraje naléhavou, magickou, nesmírně pestrou, propracovanou a mezinárodně srozumitelnou muziku, která se pohybuje od minimalistických, meditativních ploch přes hodně špinavé bluesové pasáže až po tvrdé rockové songy. Přesto působí nahrávka velice komapktně.

Na desce převažují syrové, temné písničky v pomalejším či středním tempu. V nich dokáží muzikanti nejlépe a velice invenčně budovat výraznou, plastickou, magickou atmosféru, která mimořádně silně působí i na posluchače. A nad tím vším se vznáší uhrančivý Tommův zpěv, absolutně jistý, přesvědčivý a přirozený v každé poloze, v těch křehčích může posluchačům až naskakovat husí kůže. Tak mocně a sugestivně vyznívá.

Náladu celého alba navodí úvodní Sleeping Town, energická skladba s hitovými ambicemi a magickou atmosférou. První song plynule přechází do špinavé bluesové balady One Day. Nápaditě budovaná nálada, temné syntezátorové plochy, psychedelický náboj s očistným, osvobozujícím potenciálem, uhrančivý zpěv Tomma Prochazky. Energii drží spíše uvnitř a jen občas a naprosto funkčně vystoupí na povrch. Pro mě jedna z nejsilnějších písní letošního roku, která by klidně mohla jako filmová hudba doprovázet drsné a temné americké seriály typu True Detective.

Svobodněji, otevřeněji působí skladba Let's Burn Heaven Again. Není tak temná jako předchůdkyně, zdobí ji mistrně vystavěná, nevtíravá melodie a výrazný refrén. Špinavý rock, špinavé, zkreslené kytary, špinavý zpěv jako o život - to je temperamentní Like A Dog, od kláves se odpíchne jemnější, na silné atmosféře a skvělých kytarách vystavěná písnička All The Sirens. Poslouchat závěrečnou, dvouminutovou instrumentální pasáž s foukací harmonikou hostujícího Petra Jermáře je velké potěšení.

Crow In The Abyss představuje melodickou, dynamickou, nátlakovou a velice pestrou kytarovku s tahem na bránu, Personal Darkness je návratem k temné, syrové, naléhavé psychedelické baladě. Undergroundový, garážový začátek vyústí v písničce Upside Down (Vertigo Song) v rockovou (punkovou) vypalovačku a tyto dvě polohy se ještě několikrát vymění. Skvěle šlapající song s vyhroceným závěrem. Že téměř sedmiminutová instrumentálka nemusí ani vteřinku nudit, dokazuje Deaf Mantra. Promyšlená, vygradovaná a pestrá skladba, v níž se neustále něco děje, invenčně pracuje s dynamikou a ukazuje, jak výbornými instrumentalisty Tomm Prochazka, Tomáš Lakota, Roman Konečný a s kapelou se loučící Vojtěch Pietr jsou.

Přiznám se, že před poslechem nahrávky Let's Burn Heaven Again jsem kapelu Dirty Old Dogs neznal. Takže pro mě objev roku. Budu si muset naposlouchat její dvě předchozí desky a zároveň jsem moc zvědavý na další tvorbu.