V Praze proběhla limitovaná výstava švédského death metalu posledních 30 let

Začátkem října se z pražského klubu SaSaZu linula severská nostalgie s příchutí devadesátých let. Dorazily k nám čtyři metalové formace s hlavní hvězdou Dark Tranquillity. Ti v tomto roce slaví hned dvoje kulaté narozeniny, a to svých desek „The Gallery” a „Character”. Gratulanty na Ultima Ratio Tour byli jejich krajané Soen, němci Equilibrium a dánská formace Iotunn.

Úvodní fotografie pochází z oficiálních Facebook profilů kapel Dark Tranquillity a Soen. Autorkou je Linda Florin.

Iotunn zahájili celý večer při poněkud vlažné atmosféře v poloprázdném sále, ale dle oblečení návštěvníků bylo jasné, která kapela bude mít dnes největší podporu. Pánové předvedli poměrně líbivý melodický post-metal s mnoha instrumentálními pasážemi a hlubokým hlasem zpěváka Jóna Aldaráa. Ten byl zahalený v dlouhém hávu, že kterého mu čouhal jen dlouhý plnovous. Zaujal jeho stojan na mikrofon, který připomínal Sauronův palcát, a ze kterého vycházel silný proud bílého světla. Zajímavá zvláštnůstka, ale nepříliš efektivní. Aldaráův stojan a oba kytaristé, kteří byli prakticky k nerozeznání, byly jediné zajímavé prvky na celém koncertu. Jinak se toho moc nedělo. Tvorba je to však zajímavá a Iotunn se určitě můžou zařadit do pravidelného kolotoče napříč Evropou. Ne snad jako melo-death metalová kapela, nýbrž kapela podobného stylu, jaký hrají jejich severští kolegové Sólstafir, Skálmöld nebo třeba rakouští Harakiri for the Sky.

Německá parta Equilibrium do klubu přinesla úplně jinou energii. Jejich metalová párty změnila náladu v plnícím se klubu a svou tvorbou s nádechem pagan metalu konečně trochu rozpohybovala některé fanoušky. Nedošlo k žádným moshpitům, ale zpěvák Fabian Getto do svého čtyřicetiminutového setu skočil po hlavě a na pódiu doslova řádil. Překvapivě začali hned chytlavou hitovkou „Born To Be Epic” a pokračovali skrze svou kariéru, mimo jiné s další peckou „Blut im Auge” až k nové, ještě nevydané, skladbě. Equilibrium patří mezi skupiny, které balancuji mezi kdysi velmi oblíbeným folk metalem a power, potažmo black metalem. Jedná se o poměrně jednoduchou muziku, která ale naživo funguje. Bohužel, ani dynamický folk metal nepřinutil prořídlé publikum k aktivitě. Bez nadsázky bych řekl, že 80% návštěvníků během večera ani nehlo brvou a podpora ze strany fanoušků byla celý večer absolutně ostudná. Equilibrium přinesli svěží zpestření mezi více progresivními a atmosferickými kapelami, jelikož se před hlavní hvězdou večera ještě znovu zpomalilo.

Když švédská parta Soen před šesti lety vydala svou čtvrtou desku „Lotus”, progresivní svět zpozorněl. O dvě desky později je tato skupina už synonymem evropského progresivního rocku (metalu, chcete-li) a bez výhrad to potvrdila i v Praze. Deska „Lotus” byla pro pětici zlomovou. Po vydání se ustálila sestava a letos se do kapely dokonce vrátil i dlouholetý baskytarista Stefan Stenberg. Aktuální album „Memorial” potvrzuje jejich výsadní postavení a je jasné, že pánové budou dále růst. S úžasným hlasem a projevem zpěváka Joela Ekelöfa, podmanivými písněmi po vzoru Tool nebo Opeth a skvělými vystoupeními si to rozhodně zaslouží. Chválil jsem je už před třemi lety na festivalu Brutal Assault a klobouk smekám i teď. Velké uznání patří i bubeníkovi Martínu Lópezovi, který celou mašinu žene neskutečně přecizní hrou. Je škoda, že vynechali aktuální singl „Primal”, ale tento večer velmi výrazně konkurovali svým hvězdným krajanům. Nová deska „Reliance” se už chystá na leden příštího roku a určitě se bude na co těšit.

Závěr večera už patřil jen Dark Tranquillity. V posledních letech máme v našich končinách možnost tuto kapelu vidět každé druhé roční období a kdyby náhodou občas vynechali, přijede Mikael Stanne s kapelou The Halo Effect. Toho chlapa ale nejde nemilovat. Letošní třetí tuzemský koncert (!) byl tématicky rozdělený na tři části. Ta první patřila první desce „The Gallery” z roku 1995. Tedy, první s Mikaelem jako hlavním zpěvákem. Desku „Skydancer” z roku 1993 pohřbil čas (snad i kvůli neblahé reputaci Anderse Fridéna) a kapela se k ní od 90. let vrátila prakticky jen jednou, a to dvacet let od vydání. Skladby z „The Gallery” zní o poznání častěji, i když nepravidelně. Skladba „Dividing Line” zazněla poprvé od roku 1996 a death metalovou pecku „The Emptiness From Which I Fed” na tomto turné hrají naživo dokonce vůbec poprvé. Já si poprvé naživo velmi užil píseň „Lethe” a naopak mě trochu zamrzela absence titulní „The Gallery”.

Vznik všech těchto skladeb pamatuje už jen zpěvák Stanne, který v kapele zůstal jako jediný zakládající člen. Dark Tranquillity zejména v poslední dekádě často mění kádr a svůj post dlouhodobě drží už jen klávesák Martin Brändström. Ten už pracoval na desce „Character”, která letos slaví 20 let a i z ní zazněla pětice skladeb. Do setlistu se po dlouhé době vrátily „The Endless Feed” nebo „My Negation”, zatímco hitovku „Lost to Apathy” kapela hraje standardně. Jednalo se o výlet do minulosti nejen kapely Dark Tranquillity, ale i celého žánru melodického death metalu Gothenburské scény. Právě zde proběhla krátká vzpomínka na nedávno zesnulého Tomase Lindberga z kapely At The Gates, který byl zásadní postavou této scény i celého žánru, a dobrým přítelem nejen Mikaela Stanneho. Ten byl i přesto opět naprosto excelentním frontmanem, který se neustále usmíval a působil nesmírně vřele a přívětivě. Koncert pánové ukončili omezeným výběrem největších hitů a dvojicí skladeb z aktuální loňské desky „Endtime Signals”.

Dark Tranquillity během hodiny nabídli velmi zrychlený pohled na vývoj švédského melodického death metalu posledních třiceti let. Devadesátá léta byla ve znamení řezavého death metalu s minimem kytarových sól a čistých vokálů. Konec nultých let a začátek druhé dekády vítá právě čisté vokály, výraznější melodie i klávesy, a to nakonec platí až do současnosti, kdy se zlepšuje hlavně kvalita zvuku a aranží. To neplatí jen pro Dark Tranquillity, ale pro všechny kapely Gothenburské scény a do jisté míry i severského melodického death metalu obecně. Ultima Ratio Fest dále nabídl talenty melodické progresivní scény a připomněl i pagan metalovou stálici, která do soupisky zapadala nejméně. Pro někoho šlo o nostalgický večer, pro jiné spíše večer objevů. Ať to bylo jakkoliv, šlo o velmi příjemně strávený večer s nesmírně kvalitní metalovou muzikou.