Timudej nabízí na novince jízdu bez hranic

Na třetí album černošické party invenčních muzikantů Timudej s názvem Ještěně si fanoušci museli počkat dlouhých osm let. Čekání se ale vyplatilo, kapela mezitím vyzrála v jednu z nejoriginálnějších a nejzábavnějších formací na tuzemské hudební scéně. Jedenáct nových písniček je fakt jízda bez hranic.

Členové Timudeje s lehkostí, nadhledem a přirozeností přeskakují z jednoho hudebního stylu na druhý. Až to po prvních posleších vypadá, že to trochu přehánějí a že novinka nedrží příliš při sobě. Ale jen při prvních, opakované odhalují, že se nejedná o žádnou exhibici, ale promyšlenou a propracovanou koncepci, která ukazuje, jak může být hudba krásná i zábavná zároveň. A navíc je při každém dalším poslechu pořád co objevovat. V aranžích, rytmech, slovních spojeních v několika jazycích, melodiích, dynamice...



Timudej se s chutí pouští do rocku, swingu, jazzu, taneční hudby, latiny, balkánských rytmů, popu, samby a nevím čeho ještě. Vždy tak dělá s lehkostí, nadhledem, hravostí, humorem a především obrovskou dávkou energie. Ta pramení nejen z převážně temperamentní, roztančené hudby, ale také z nadšení jednotlivých muzikantů. Hrají opravdu s velkým nasazením a zápalem, jejich radost je nepřeslechnutelná. A také přenosná, a tudíž i nakažlivá.

Hlavně první polovina alba je hodně temperamentní, roztančená. Na rozjetou diskotéku s dunivými beaty a výrazným saxofonem nás zve hned úvodní, vygradovaná Rita Mitsouko. Strhující, přesto pestrou balkánskou jízdu nabízí Bašmajstor, milovníky swingu roztančí vtipná a hravá Surikata, v níž se pojí dřevní atmosféra tohoto stylu s moderním elektroswingem. Zklidnění přináší latinou prodchnutá Niké a beaty se dostávají opět ke slovu v songu Pan kratochvílí, dokonalém to propojení popu, rocku a elektroniky.



Na diskotéce zůstaneme i s písní Já jsem Dj, kterou ovládá elektronika s prvky hip-hopu, karnevalovou sambu plnou hříchu přináší María. Zbytek desky se pak ubírá v mírně alternativnějších náladách, takže místy ztrácí drive, hitovost, ale nikoli pestrost. Texty pak podtrhují vyznění hudby, dokonale s ní ladí. Jsou plné slovních hříček v mnoha jazycích, originálních obratů a novotvarů, podtrhují emoce prýštící z hudby. Ostatně i název celého alba je vlastně hříčka s několika významy. Ještěně je tedy vydařená taneční deska ve všech významech toho slova.