Tiché songy Luboše Pospíšila se nesou k výšinám

„Z podkroví tichý song nese se k výšinám," zpívá Luboš Pospíšil v baladě Setkání. Ta je jednou z jedenácti písní na nové Lubošově desce Poesis Beat. A touto optikou lze na jednotlivé skladby také nahlížet. Při prvním poslechu zdají se býti tiché, klidné, zbavené hitových ambicí, neútočící na první signální, ale při opakovaných posleších rozkvétají, zesilují, získávají na zajímavosti a směřují k výšinám.

Luboš Pospíšil, beatový písničkář s lehce rozpoznatelným vokálem, si na chvíli odskočil od své kapely 5P a album Poesis Beat je možné považovat za jeho sólové. Samozřejmě na něm jen nezpívá a nehraje na akustickou kytaru sám, na nahrávku si přizval výborné muzikanty a kamarády, kytaristu Libora M. Mikošku, baskytaristu Petra Vavříka a bubeníka a klávesistu Martina Vajgla. Všechno zkušení muzikanti, kteří do Lubošových písní dávají srdce.

Po hudební stránce se jedná o desku velice pestrou. A i když Pospíšil určitě ví, že nejsilnější je ve výrazných, jemně romantických a melancholických baladách, najdeme na nahrávce i poměrně energický rock, blues, folk či melodický pop. Další poznávací znamení Pospíšilových písní představují poetické texty, v nichž se vždy opíral o naše přední básníky jako Ladislava Kantora, Jana Saharu Hedla a především Pavla Šruta. Na novince je jeden jeho text z pozůstalosti, o další se postarali mimo jiné Josef P. Lábus, Jiří Hájíček nebo Petr Kadlec. Dobří básníci, ale do Šrutovy lehkosti a hravosti jim ještě trochu chybí.

Album otevírá energická, silně melodická, skvěle šlapající skladba Lítám, kterou střídá jemnější a poetičtější romantická balada Setkání s Pospíšilovou výraznou akustickou kytarou. Právě kytary většině písničkám dominují, poslouchat souhru Mikoškovy kytary s Vavříkovou basou je čistá radost, kterou rytmicky rozvíjejí Vajglovy bicí. Jeho klávesy hudbu spíše jemně podbarvují. Ale zpět k písním. K nejpestřejším patří Na nože s výrazným refrénem a nápaditou prací s rytmem, dynamikou a gradací. „Zmizelo nebe, peklo, ráj / Půjčovnu stesku otvíraj."

Prvky art-rocku a přímočarý refrén zdobí alternativnější Srdce je osamělý chodec, blues a trampská hudba zase okysličují jemně rockovou, svobodnou písničku Rád s tebou snídám. Akustická kytara otevírá Paprsek, baladu se silnou atmosférou a invenční gradací. Další baladu s velkou dávkou vnitřní energie, krásnými kytarovými party a zjemňujícím ženským vokálem představuje Jak Lady Jane, temperamentněji vyznívá výborně šlapající Půlnoc – jdu spát. Poctu Kutné Hoře a koncertům v Blues Café skládá stejnojmenná píseň s krásnou bluesovou kytarou. Blues střídá energický rock ve vtipné a hravé bajce Běžné rarity.

O závěr se postará Poesis beat. Symbolická píseň, protože Luboš Pospíšil vždy žil a stále žije poezií a beatovou hudbou. Kvalitní poezií s kvalitní beatovou hudbou. „Teď můžu přestat hrát, s básníky na cestách. Pár lásek kvůli nim jsem nechal jít. Můj život po strunách, v hlubinách, výšinách. Co chtěl jsem od svých snů to měl jsem mít. Poesis beat."