Three Hundred Thirty Three, aneb neznámý projekt se známými muzikanty

Můj život s hudbou…

Paul Kowacz je kytarista, zpěvák, klávesista a skladatel a nejznámější člen skupiny Red Baron Band. Za další ráda připomenu i Kuhorako (Kulhánek, Holeček, Razím, Kowacz), Revolver 66, The Way, Deep Purple CZ, Kowacz Stephens Band…a nyní i nový projekt 333.

Před několika dny jsme si po telefonu domluvili rozhovor, na který jsem se opravdu těšila. Téma bylo předem dané, jak jinak, než muzika. To odpoledne patřilo vyprávění příběhu, který je spojen s novým hudebním projektem Three Hundred Thirty Three. V ruce jsem držela první vinyl česko-americké bluesrockové kapely, který na první pohled upoutá svým propracovaným obalem, ale hlavně obklopena velkou sbírkou vinylů, které jsou Pavlovým dalším velkým koníčkem. Než jsme si začali povídat, zazněly z reproduktorů první tóny výše zmíněného alba.

HK: Pavle, jak to vlastně všechno vzniklo? Kde byl prvotní impuls vzniku projektu „333"?

Paul Kowacz: "Konkrétně to vzniklo tak, že máme kromě Red Baron Band druhou kapelu Revolver 66, která je zaměřena na bluesrock. Jde hlavně o řadu cover verzí, ale hrajeme i několik vlastních věcí. Ta kapela má dvě podoby, jedna je elektrická, tzn. basa, bicí, kytara, zpěv, a druhá je akustická: kytara, zpěv a foukací harmonika. Před pár lety jsme v té akustické podobě hráli v Malostranské besedě a přišel se tam podívat můj kamarád Petr Chmela, který znal i druhou verzi kapely. Tam jej napadlo, že by bylo fajn si zahrát ty známý pecky s námi. Na koncertě nás oslovil, jestli si můžeme zajamovat. Tak se i stalo a postupem času říkal: „chtělo by to basu", tak že jsme přizvali (smích) z Revolver 66 i Jirku G Rubeše a sestavu doplnili Kačkou Petráňovou, která hraje na klávesy a zpívá… Začali jsme hrát převzaté písničky u Petra v klubu pro zvané publikum a činili jsme to tak dlouho, až jsme si řekli, že by to chtělo to nějak zvěčnit, že už ty písničky máme docela sehraný. Tak jsme natáčeli čtyři koncerty v roce 2017, ze kterých jsme vybrali 44 minut materiálu, který skončil tady na té live desce."

HK: Vy jste měli rovnou představu, jak bude album vypadat? Jestli nahrávka bude na CD, nebo na vinylu?

PK: "My jsme jasně věděli, že chceme udělat hlavně vinyl. Říkali jsme si, že dneska už ta CD nejsou moc zajímavá. Pro toho, kdo bude mít zájem, dáme dovnitř desky obal ve velikosti CD, na kterém bude uveden kód ke stažení v digitální podobně, jak pro vypálení CD, nebo možnost mp3 do telefonu. Zkrátka, aby posluchač měl možnost si poslechnout naši hudbu v různých situacích. Prvotní byl vinyl, protože je to trošku lepší, tedy spíš výrazně lepší zvuk, než z toho cédéčka."

HK: Musím říct, že držím v ruce doslova luxusní otevírací obal, který výrazně upoutá tím, jak je nápaditě zpracovaný. Nejen co se týká barev, fotografií, vloženého loga kapely, ale i samolepky a odkazu na stažení ve tvaru CD. Koho to byl nápad, grafika a ostatní?

PK: "Grafiku dělal opravdu talentovaný mladý grafik Honza Moucha. Ten vlastně vymyslel i to logo kapely, ty tři trojky, že to bude ten parciální lak, že to bude vtlačené do toho obalu a nanesená metalická barva. Bylo to složité vyrobit, protože v Čechách to umí pouze dvě tiskárny. Nebylo to vůbec jednoduché, a díky tomu jsme se dostali trošku do problému s časem, kdy se to mělo odevzdat ke kompletaci, a tiskárny byly obsazené. Nakonec se to ale zdařilo a obal vypadá úžasně. Jak jsme v úvodu zmínili, grafika je dílem Honzy Mouchy, ale dost důležitou součástí toho obalu jsou také fotky, které pořídil Jiří Turek. Díky nim vznikl i tento obal, kterému dodávají tu správnou atmosféru."

HK: Kamarád a muzikant Petr Chmela se taky nějakým způsobem podílí na muzice v projektu 333?

PK: "Samozřejmě, všichni do toho vnášejí nějaké postřehy, ale my hrajeme vlastně převzatou hudbu. Představu, jak to budeme hrát a aranže jsem nosil v hlavě už nějakou dobu předtím, nebo jsme to hráli už s Revolver 66. Tak nebylo až tak moc co vymýšlet. Petr hraje na bicí více jazzově, než rockově zaměřený Radek Horník, takže je tam cítit odlišný přístup k interpretaci. Součástí živých verzí je to, že většinu písniček hrajeme pokaždé trochu jinak. Ten koncert hodně improvizujeme, sólové pasáže jsou různě dlouhé a mají odlišnou dynamiku. Tak to bývalo dobrým zvykem ve zlaté éře rockové hudby v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy se na koncertech hodně improvizovalo. To my děláme taky, takže ty verze co se dostaly na desku, jsou vlastně jedinečným dílem okamžiku. Kdybychom vybrali verze z jiného koncertu, tak budou znít poněkud jinak a budou mít i jinou náladu a energii."

HK: Taky jsme se bavili už před tím, že není snadné najít někoho, kdo by se do té muziky hodil. Jak jste objevili Katku?

PK: "Tady bych řekl za sebe, že je nesmírně obtížné najít vhodného zpěváka, či zpěvačku. Je to nedostatkové zboží. Myslím tím dobré zpěváky, či zpěvačky. Taky vím, že tady třeba není dostatek dobrých bubeníků… Netvrdím, že nejsou. Jen ti dobří jsou dávno obsazeni ve více projektech a nemají čas. Sehnat někoho, kdo je dobrej a zároveň volnej je opravdu nesnadné. Co se týká Kačky, tak to byla spíše náhoda. Petr před pár lety slavil kulatiny a chtěl udělat tři koncerty s muzikou co hrával dřív, a my jsme byli postaveni před úkol poskládat takovou sestavu, která byla jiná, než ta předchozí. Hrál tam kytaru Honza Ponocný, a právě ten přivedl s sebou Katku, protože jsme potřebovali nějaké backing vokály. Na zkouškách a na koncertech jsme poznali, že je Kačka nejen skvělá zpěvačka, ale i báječný člověk. Pokračovali jsme v nějakém vývoji, který je právě zachycen tady na té desce."

HK: Zmínil jsi klub, kde LP bylo natočeno a vznikly i fotografie na obal desky. Mohl bys zmínit něco víc?

PK: "Je to nový pražský klub Doupě, který je zahalen velkým tajemstvím. Můžu o něm prozradit jen to, že zde hrají koncerty zajímavé kapely, ale prozatím je vstup pouze na pozvání. Jednou, až přijde ten správný čas, bude určitě zajímavým místem, kam si přijdete poslechnout skvělou muziku."

HK: Album vyšlo vlimitované edici 1000 kusů. Kde je možnost si jej objednat?

PK: "Desku si může každý objednat přes stránky RGM Entertainment, nebo navštívit eshop Supraphon online. Samozřejmě je k dispozici na více místech. Je to snad přes dvě stě obchodů. Kdo by si chtěl poslechnout, co na té desce je, může si otevřít přiložené video, kde je sestřih ukázek."

Sestava The Hundred Thirty Three:

Brynn Stepnens – zpěv, foukací harmonika

Kateřina Petráňová – zpěv, Hammond varhany, další klávesy a perkuse

Paul Kowacz – kytary, zpěv

Jiří G Rubeš – basová kytara, zpěv

Petr Chmela – bicí, perkuse

HK: Pavle díky moc za zajímavé povídání, ale nechceš nám ještě prozradit nějakou novinku ohledně Red Baron Band?

PK:"Po tom co kapela vydala v roce 2016 živé CD/DVD Live in Prague je čas na studiovou desku. Red Baron Band momentálně připravuje novou desku s názvem Last Chance, která také vyjde na vinylu. Album začneme natáčet v červenci ve studiu Sono a v létě začínáme znovu koncertovat."

Taky díky za povídání, bylo to příjemné.