The Qemists rozpumpovali Čarodějáles, Guano Apes nenadchli

Již devátý ročník dubnového festivalu Čarodějáles se uskutečnil v předvečer pálení čarodějnic na brněnské Riviéře. Tradičně se v prostoru koupaliště setkalo několik vynikajících kapel rozličných žánrů, které si návštěvníci mohli užívat premiérově po tři dny. Hlavním dnem celého ročníku byl 30. duben, kdy vystoupili hlavní hvězdy Guano Apes z Německa a britská elektro rocková parta The Qemists. Mezi tuzemské zástupce patřili pop-rockoví Monkey Business, metaloví Krucipusk, ska-reggae Polemic nebo punk rockoví Pipes and Pints.

V téměř letním počasí patřilo pozdní odpoledne na Brno stage kapele Krucipusk. Liberecká smečka na podium vkročila velmi směle, i když na ni čekal poměrně početný dav. Parta kolem zpěváka Tomáše Hajíčka kombinuje řízný hardcore s thrash metalem a v tomto žánru patří mezi absolutní špičku. S touto kapelou jsem měl na živo zkušenost teprve poprvé a nutno říct, že jsem byl velmi mile překvapen. Tomáš Hajíček je rozený showman a svou roli na podiu si evidentně užíval.  Stejně tak si koncert užívali i návštěvníci, kteří pařili jak na novinky jako „Čest práci", tak i na staré známé pecky jako „Rock’n’roll to není prdel” nebo „Musím do Mexika”. Největší úspěch samozřejmě zaznamenaly největší hity této party, písně „Druide” a „Cesta”. Další velký hit „Láska je kurva” však ke zklamání mnohých nezazněla. Na koncert Krucipusk jsem se velmi těšil a rozhodně jsem nebyl zklamán. Pánové si svou pozici na hudební scéně zatraceně zaslouží.

Hned následující kapelou byli britští The Qemists, kteří na festivalu figurovali jako co-headlineři. Bohužel, hrací čas tomu vůbec neodpovídal a ostrované tak hráli ještě za plného světla. To nic neměnilo na tom, že to kluci rozjeli jak se patří a lidé jim jejich energii náležitě vraceli. O zmíněném transferu energie toho během koncertu The Qemists padlo více než dost. Stejně tak jako ujištění, že se jedná o přátelský koncert plný vzájemného respektu a lásky, který si všichni máme na plno užít. Např. při písni „Anger”, se kterou jim pomáhal Kenta Koie z japonských Crossfaith. Kluci byli všeljakými gesty a symbolismy docela posedlí a možná až zbytečně to opakovali. Nijak to však neublížilo dynamice koncertu. Jejich elektronický rock je plný energie a rychle roztančil snad všechny přihlížející. Kapela má na svém kontě novou desku Warrior Sounds, ze které dále zazněly i tutilní song „Warrior Sounds” nebo „Jungle”. Hravý mix obou zpěváků se skvěle projevil při dynamické „Run You” a jako nečekaný přídavek zazněl i song „Take it Back”, na kterém se podíleli Enter Shikari. The Qemists předvedli skvělý výkon a připravili výbornou párty. Jen škoda, že hráli tak brzo, určitě by si zasloužili lepší čas v programu.

Na druhé straně areálu proběhlo vyhlašování nejlepších čarodějnic, které vystřídala punková skupina Pipes and Pints. Pražská skupina v čele s Americkým zpěvákem Syco Mikem si rychle získala fanouškovskou základnu, ale mě spojení punku a hry na dudy nezaujala. Poslední českou kapelou sobotního programu byli Monkey Business. Funky popová skupina si za léta svého působení na tuzemské scéně vydobyla neotřesitelnou pozici díky svým chytlavým písním nadopovaných pozitivní energií. Zpěvák Matěj Rupert to s lidmi umí a s lehkostí jeho vlastní si podmanil početný dav i v Brně. Velkou změnu prodělala skupina na postu zpěvačky, kde tradičně zpívá zpěvačka Tonya Graves. Ta však tentokrát chyběla vzhledem k pokročilému stádiu těhotenství. S Monkey Business na Čarodějálesu vystoupila Tereza Černochová, kterou mnozí znají z dívčí skupiny Black Milk. Monkey Business nabídli kvalitní popové vystoupení, které jistě mnoho lidí potěšilo. Vzhledem k pokročilé hodině byl však jejich repertoár spíše uspávací, než že by díky jejich vystoupení atmosféra gradovala.

Program pokračoval slovenskou skupinou Polemic, které jsem však vynechal a raději si držel místo na hvězdu sobotního večera, kapelu Guano Apes. Německá čtveřice existuje už více než dvacet let a především v letech devadesátých a na přelomu tisíciletí patřili mezi neúspěšnější rockové kapely vůbec. První tři desky nabídli nespočet světových hitů, které si dodnes nostalgicky brouká většina rockerů. Pak přišla tvůrčí pauza, kdy se členové věnovali vlastním projektům a v roce 2009 byl oznámen triumfální návrat Guano Apes na scénu. Bohužel, prvotní nadšení brzy vystřídalo hluboké zklamání. Guano Apes a především zpěvačka Sandra Nasic se zkrátka nevrátili v takové formě, v jaké jsme je chtěli. Comebackové album "Bel Air” nabídlo pop-rockový mainstream, kde prakticky chyběl kultovní chraplák Sandry a nejnovější deska "Offline” už nenabízí téměř vůbec nic. Zkrátka fanoušci Guano Apes museli zapomenout na minulost a alespoň se pokusit přijmout novou tvář své kapely. Není to ale vůbec jednoduché. V Brně Guano Apes přilákali snad všechny přeživší a v davu bylo cítit jisté napětí. Já byl však po zkušenostech z roku 2011 velmi skeptický a žádné překvapení jsem neočekával. Pánové se zpěvačkou v čele po celý koncert působily poměrně mdle a bez potřebného nadšení. Odehráli sice více starých písní, než jsem čekal, potěšily například skladby ze třetí desky „Sing that Song” nebo „Pretty in Scarlet”, kterou věnovali nedávno zesnulému zpěvákovi Princovi, ale nemělo to tu potřebnout šťávu. Ze starých hitů zazněly i nesmrtelné „Big in Japan”, „Open Your Eyes” nebo „Quietly”, ale otěže držely pevně v rukou comebacková alba. „Oh What a Night”, „Sunday Lover”, „Fanman” nebo „Closer to the Sun” nejsou špatné písničky, ale ke Guano Apes mě zkrátka příliš nesedí. Ať je to s Guano Apes aktuálně jak chce, jejich koncerty pro mě osobně ztratily náboj v roce 2005 a o čtyři roky později se vrátila úplně jiná skupina. Výkon při jejich nejslavnějším hitu „Loards of Boards” z debutové desky snad ani nebudu komentovat. Tak odfláklý výkon se jen tak nevidí. Z koncertu Guano Apes jsem neodcházel zklamaný, jen jsem si opět povzdechl, jak moc rád bych se narodil o deset let dříve.

Závěr Čarodějálesového sobotního programu byl ve znamení orchestru Fanfara Transylvania, ale na poslech cikánského orchestru o půlnoci už mnoho lidí nemělo náladu. Podle toho také vypadalo publikum u Brno Stage. Čarodějáles se opět jistým způsobem posunul dopředu, letos se mi nelíbily jisté organizační kroky, ale stále považuji tento festival za produkčně velmi progresivní a těším se na jubilejní desátý ročník. Bude se desátý ročník odehrávat za účasti minulých hvězd nebo přijede jedna hvězda, která zastíní všechny předchozí? Nechme se překvapit.