The Plot In You dominovali metalcorovému večeru v Sasazu

Autorkou článku je Anna Stoklásková. Autorkou fotografií je Eva Frouzová.

Rock For People rozhodne nezahálí! Aby nám ukrátili dlouhé čekání na letní festivalovou sezónu, připravují jednu hudební lahůdku za druhou i pro klubovou sezónu. Slušně zaplněné Sasazu tak přivítalo hned čtyři zajímavá jména z aktuální metalcorové scény a slibovalo hudební zážitek od začátku do konce. To, že nebylo zcela vyprodáno, nakonec spíše pomohlo, než uškodilo. Bylo více místa i vzduchu a i fronty včetně té nechvalně známé na šatnu byly snesitelnější.

Na úvod to úderem šesté hodiny nekompromisně rozbalili Cane Hill a bez zbytečného zdržování s neuvěřitelnou kadencí pálili do publika jeden song za druhým. Trochu nevděčné role první předkapely se zhostili na výbornou. Ve zběsilém tempu od začátku až do konce koncert rychle ubíhal a nebyl čas ztrácet ani minutu z půlhodinového slotu. Na starší tvorbu se tak moc nedostalo, ale kytar, nekompromisních bicí a poctivého řevu bylo i tak dost. Elijah Witt byl řádně naštvaný a syrový. V případě jejich show rozhodně nešlo o žádné postupné rozehřívání publika ale o naprostý výbuch energie. Další vývoj Cane Hill budu rozhodně sledovat. Jedinou vadou byl místy kolísavý zvuk, který se sice postupně zlepšoval, ale ještě i u dalších dvou kapel jsem měla občas problém frontmanovi rozumět.

Po Cane Hill vystoupili veteráni Saosin a můj osobní favorit tohoto večera. Saosin pomáhali definovat zvuk v post-hardcore období 2000+ a na jejich pražskou zastávku jsme čekali přes dvacet (!) let. S sebou přinesli na pódium pořádný kus nostalgie a emocí. Set zahájili skladbou „Sleepers", která patří mezi ty okamžitě rozpoznatelné songy už během několika úvodních vteřin a doteď z ní mám husí kůži pokaždé, když ji slyším. To, že o sobě kapela nedala dlouho vědět v kombinaci s mladším osazenstvem publika, se bohužel projevilo na atmosféře. Zatímco u západních sousedů byla kapela přijata nadšeným plným sálem, který odezpíval prakticky celý set s kapelou, tady byly reakce pod stagí velice vlažné a nás pár skalních fanoušků to nevytrhlo. Celkové chladnější přijetí této ikony, která zahrála největší hity ze stejnojmenného alba z roku 2006, patří mezi osobní černý puntík jinak povedeného večera. Já jsem si ale ráda zazpívala „You're Not Alone", kde atmosféru dokreslily alespoň světla mobilních telefonů, „Voices" nebo závěrečnou skladbu „Seven Years". Zpěvák Cove Reber nás pár starých emařů potěšil oznámením, že se pracuje na novém albu a kapela by se ráda vrátila do Evropy znovu a s vlastní tour. Už aby to bylo!

Na pódiu je pak vzápětí vystřídali Currents, asi nejtvrdší kapela večera a pro spoustu lidí co-headliner celé tour. Kapela ani ne před měsícem vydala EP „All That Follows” a tak jsme se mohli těšit na některé nové songy poprvé naživo. Dočkali jsme se třeba „Rise & Fall" nebo „It Only Gets Darker". Už úvodní „Living In Tragedy" začala rozhýbávat po Saosin trochu strnulé publikum, a když končila „Remember Me", už bylo ve světě moshe zase všechno v pořádku. Brian Wille střídal hlasové polohy a naše uši byly potěšeny mixem čistého zpěvu, „guttural" řevu i hlubších growlů. Pokud máte rádi metalcore okořeněný špetkou djentu, Currents vám tohle s gustem naservírují. Energie v celém klubu byla konečně jako vyměněná a hlavním hvězdám večera byl předán nadšený a natěšený dav.

The Plot In You hrábli do kytar a jako zázrakem občasné zvukové nešvary přestaly. Tyto „nechtěné" problémy předkapel už mě ale začínají trochu štvát, protože nejsou potřeba. Headliner vynikne vždy a tyto berličky v podobě stahování zvuku svých parťáků na stagi nepotřebuje. Drobné osvětlovací mínusy, kdy pro mlhu nebylo místy na pódiu skoro nic vidět, také ustaly a začaly bez přehánění opravdové vizuální orgie, které Sasazu umí. Celkové osvětlení se opravdu povedlo a jak jsem se pak po koncertě u technického zázemí dozvěděla, něco bylo pevně nastaveno, ale příležitostí volně se vyřádit bylo také dost. Tento talent zde musím pochváli nejen z osobních zkušeností. Ale zpět k hudební stránce. 

Song „Don't Look Away" byla skvělá volba na úvod, kterou následovala „Divide". Nešlo si nevšimnout, že frontman a neuvěřitelný sympaťák Landon Tewers si naprosto podmanil publikum a na podiu působí neuvěřitelně charismaticky. Crowdsurfingové nováčky povzbuzoval a zkušené harcovníky vybízel k pomoci těm méně zkušeným, aby se všichni cítili vítaní a jako jedna komunita. Při „Pretend" nemuseli fanoušci předstírat naprosto nic a snad celý klub sborově zpíval refrén. Vzduchem se nesla euforie a crowdsurfeři přibývali za neúnavné asistence security, které patří velký dík. Dočkali jsme se i „Forgotten" a „Time Changes Everything" a těsně před koncem už nikdo nezůstal „Left Behind". Po očekáváném vrcholu v podobě „FEEL NOTHING" ještě spousta lidí čekala přídavek, který už se do setlistu nevešel a jen neochotně si přiznávali, že už je opravdu konec. Ale tak nabitý a nekompromisní setlist od začátku do konce ani nepotřebuje hru na schovávanou za oponou a vytleskávání.

Během jednoho krátkého večera jsme si poslechli divoké a nespoutané Cane Hill nebo zamáčkli slzu a zavzpomínali si se Saosin. Currents dodali dravost a energii a The Plot In You skvělou intenzitu, která umocnila tento zážitek ve velkolepém stylu. Tento skvěle poskládaný lineup bez jediného slabého místa se povedl od začátku až do konce. Večer, na který se bude dlouho vzpomínat!