The Light The Dead See a povznášející očista duše

Britské producentsko-skladatelské duo Soulsavers pro vás možná bude neznámou, když ale uvedu jména, která jim nazpívala jejich desky, asi se o ně začnete hodně rychle zajímat. Hlasy jejich minulých počinů totiž byli zpěváci jako Mike Patton nebo Mark Lanegan.

Formace na sebe pořádně upozornila ale až jako předkapela slavných Depeche Mode na jejich posledním světovém Tour Of The Universe a právě zde vznikly zárodky budoucí spolupráce mezi dvojicí Rich Machin/Ian Glover a zpěvákem Davem Gahanem.

Gahanův vklad do téměř filmové hudby

Ta letos vykrystalizovala v album The Light The Dead See a rovnou můžu napsat, že je to nejlepší Gahanova deska, na které se podílel mimo Depeche Mode a to včetně obou jeho sólovek. Dave si na hotovou hudbu napsal zpěvy a texty na tělo a výsledek zní nesmírně uvolněně, organicky a hlavně upřímně, když vezmeme v potaz, čím vším už si slavný zpěvák v životě prošel.

Deska nemá s chladnou elektronikou nic společného, je živelně rocková, se silným vlivem bluesového cítění a hodně zde slyšíme také kostelní gospely podbarvené výraznými smyčci, hlavně v klenutých sborových refrénech. Nejlépe je to asi slyšitelné v singlové Longest Day, jejíž refrén jako by vypadl z optimisticko-melancholické nálady desky The Division Bell od Pink Floyd.

Mainstreamem nedoceněný poklad

Zajímavé je i časté užití harmoniky, a to hlavně v instrumentálkách La Ribera a Point Sur Pt. 1, které vzdávají poctu starým filmovým soundtrackům a především pak italskému skladateli Ennio Morriconemu. Album The Light The Dead See by rozhodně nemělo uniknout žádnému fandovi Depeche Mode, stejně tak ale i ani příznivcům inteligentního alternativního popu.

Výborná náladotvorná záležitost, které se však zřejmě nedostane zasluhující pozornosti. Díky Gahanovu jménu se sice dostane mezi širokou veřejnost, ta ji ale bohužel nedocení a nejspíš ani nepochopí.