Lex Hives - Recenze

Shrneme-li novou desku skupiny The Hives,můžeme jí popsat tak, že jí kapela pojala v duchu "v jednoduchosti je síla". Od začátku do konce na posluchače dýchá razantní údernost a zvuk klasických britských indie/punk kapel, občas také starých Rolling Stones. Kluci se s ničím nijak moc nepářou a nesází na dlouhé a přeplácané skladby, takže maximálně čtyř minutové stopáže nemohou nikoho zvlášť překvapit. Ale i přes to jsou skoro všechny skladby jako vyšité na pořádnou party. Hned na úvod se deska rozjíždí údernou stadiónovou nakopávačkou Come On!, která nenechá nikoho chladným.

Do trochu klidnější nálady potom upadá druhá v pořadí Go Right Ahead, která ale není o nic míň chytlavější, hlavně díky netradičnímu začátku. Na zbytku desky však není ani až tak moc výrazných skladeb, krom takových jako Take Back The Toys, Midnight Shifter. Nebo překvapivé odrhovačky Without The Money, kterou si dokážete představit do klasických westernových věznic, nebo zapadlých country hospod.

Celkově se mi ale zdá, že je celá druhá polovina desky lepší než první. Jen škoda, že je na můj vkus až moc krátká. Kapela se sice vrátila ke starým osvědčeným postupům, moc neexperimentovala (až na zmiňovanou minimalistickou Without The Money), ale punkový ráz spíš prospěl zvuku než hudbě samotné. Čekal bych, že po pěti letech od poslední desky bude mít novinka méně chyb a více čitelných výrazných postupů, které byly pilovány třeba i celé roky. Takových věcí se ale bohužel nedočkáme. Pokud budeme chtít slyšet The Hives v nejlepší formě a vychutnat si celou kapelu, poslechneme si raději Tyrannosaurus Hives.

Co naplat, parta do fraku slušně oděných garážových punkáčů ze Švédska se snaží již pár let hrát pořádný řízný britpunk a daří se jim to, jen jejich nová deska není to, co možná dost lidí očekává. Na druhou stranu, klasického ortodoxního fanouška počin potěší, protože v něm najde všechno, co od The Hives čeká.