Temný kabaret Avatar halu nenaplnil, srdce však ano

Po dlouhých pěti letech jsem se vydal na území agentury Pragokoncert. Do zlínské haly Datart dorazil cirkusový konvoj s hlavním šapitó pro švédské principály z Avatar. U nás se představili v rámci turné In The Airways ku příležitosti vydání jejich desáté desky „Don't Go in the Forest". Na cestu si kromě nové pódiové show sbalili i novozélandské thrashery Alien Weaponry a norský deathjazzový sextet Agabas.

Ti celý večer otevřeli a ze své půl hodinky vymačkali úplně vše, co mohli. Návštěvníci pod pódiem v poloprázdné hale, která se do konce večera nenaplnila, byli možná zprvu trochu překvapení, ale nakonec se norským deathjazzem nechali unést. Mohl za to zejména zpěvák Sondre Brønstad, který se předvedl jako norská iterace Jacka Blacka, a neustále předváděl zábavné kousky během písní nebo mezi nimi. Často mu však pozornost kradl saxofonista Alexander Dellerhagen. Právě on do jejich hudby dodává tu jazzovou složku. Slyšet saxofon v death metalové vřavě, navíc často v nečekaných momentech, je nevšední zážitek. Agabas loni vydali třetí desku „Hard Anger", ale ve Zlíně působili velmi příjemně a uvolněně. Podle dostupných informací se zdá, že turné s Avatar je vůbec první a myslím, že lépe se představit nemohli. Závěrečnou skladbu odehrál Brønstad a kytaristé Oskar Myrseth a Jarand Aga Baas (zajímavá inspirace pro název kapely) přímo v publiku a dělali všechno pro to, aby si je fanoušsci zapamatovali. Přesně takto má vypadat koncert, který má zaujmout. Skvělé.

Druhý koncert vypadal úplně jinak. Jistě, Alien Weaponry už jsou dlouho zavedeným jménem a určitě nechci tvrdit, že koncert odehráli na půl plynu. Bratři Henry a Lewis de Jongovi s baskytaristou Tūrangou Morgan-Edmondsem zahájili koncert tradiční maorskou hakou a vzápětí spustili svůj barevný thrash metal. Barevný a chytlavý, leč jednoduchý a repetitivní. Pánové na pódium řádili, stejně jako publikum v kotli, ale pro mě bylo jedinou zajímavou událostí koncertu oznámení o šestadvacátých narozeninách bubeníka Henryho. Tvorba Alien Weaponry je zajímavá tím, že jsou texty téměř výhradně v maorštině a při vydání debutové desky „Tū" v roce 2018 zaujali i velmi mladým věkem. Zhruba před rokem vyšlo třetí album „Te Rā", které mě ani naživo příliš nebavilo. Thrashový koncert velmi rychle uplynul a nezůstalo mi z něj prakticky nic.

S úderem deváté hodiny odstartoval koncert švédských Avatar. Vůbec nebylo pochyb o tom, kdo je hlavním jménem a tahounem celého turné. Pódium pro ně bylo připraveno v divadelním stylu s červenou oponou a opatřeno pojízdnými plošinami. Bicí souprava se rozdělila ve dví a zahalená kapela se na plošině vynořila ze zákulisí, aby odehrála první skladbu z desky „Don't Go in the Forest". Tou byla houpavá „Captain Goat". Avatar slibovali hudebně i vizuálně nejambicióznější show. Příjezd na pódium bylo efektní, úvod s pomalejší skladbou zase tak epický nebyl. Na druhou stranu kapela fanoušky naladila na svůj temný metalový kabaret. Následující pecka „Silence in the Age of Apes" už nabídla mnohem větší vzrušení a vzápětí jsme se dočkali prvního velkého hitu „The Eagle Has Landed" z desky „Feathers & Flesh."

Avatar se propagují jako hudebně divadelní zážitek a tento slib dodržují. Na pódiu se neustále pohybovaly reflektory, které působily jako živé kulisy, kapela se za večer několikrát převlékla a podoba jeviště se několikrát změnila. Na skladbu „Howling at the Waves" si zpěvák Johannes Eckerström nechal přivézt piano, část skladby „Glory to Our King" pustili jen z nahrávky jako intermezzo, které se rychle změnilo v rádiové vysílání pro občany „Avatar Country", aby následně pro skladbu „Legend of the King" dorazil kytarista Jonas Jarlsby na zdobeném trůnu. Do show jsou zapojeni všichni členové, ale jeden z nich samozřejmě vyčnívá. 

Johannes Eckerström. Frontman, zpěvák, komedian, klaun, tanečník, vypravěč. Součástí koncertu jsou i jeho interaktivní proslovy k divákům, které mají provokovat, nalákat a bavit. Adoptuje při nich své strašidelné alter ego, které někdy působí jako Pennywise z filmu To, jindy zase jako záporák ze Star Wars. Umí ze své role i vystoupit. Poděkoval kapelám Agabas a Alien Weaponry, které označil jako to nejlepší, co přišlo z Nového Zélandu od dob Froda Pytlíka. Mnohokrát, opravdu mnohokrát zmínil město Zlín, o kterém řekl, že tu hrají moc rádi a mají tu i oblíbenou pizzerii (ačkoliv zde hráli teprve podruhé), poděkoval divákům a rozloučil se proslovem, který ukončil prohlášením, že slovem každého dne musí být solidarita. Opravdu frontman k pohledání.

Z nové desky zaznělo šest skladeb. Kromě již zmíněných například „Death and Glitz", „In the Airwaves" nebo titulní „Don’t Go in the Forest", která zahájila trojitý přídavek. Z hitů to byly dále „Let It Burn", „The Dirt I'm Buried In" a závěrečná dvojice „Smells Like a Freakshow" a „Hail the Apocalypse". Pánové zahráli úctyhodných sedmnáct skladeb, které doplňovaly pauzy na úpravy pódia a místy trochu roztahané Eckerströmovo povídání. S tím se však při koncertu Avatar počítá. Vždyť měli hned čtyřnásobný časový prostor oproti oběma supportům, což dokazuje jasnou produkční dominanci. Švédové jsou ve formě a jejich koncerty jsou opravdu zábavné a zajímavé. Rozhodně se však nejednalo o jejich největší show u nás a už vůbec ne o nejlepší prostory, ve kterých se představili. Například jejich první a poslední návštěva festivalu Brutal Assault v roce 2022 mě bavila o poznání více.

Úvodní fotografie pochází z oficiálních stránek kapely Avatar.