„Temně hmotní“ Pearl Jam na novince odvážně a moudře divočí

Recenze alba : Dark Matter

Interpret: Pearl Jam
Celkový čas: 00:48:17
Vydavatel: Monkeywrench – Republic Records
Rok vydání: 2024
Typ nahrávky: studiová nahrávka
Medium: LP, CD
Jakmile se rozezní první skřípavé tóny písně Scared of Fear a na pozadí naléhavý a zároveň průzračný hlas Eddieho Veddera, znalci grungeové scény vědí, že jsou tu konečně noví Pearl Jam. Zvuk je syrový, autenticky vyvážený mezi melodiemi a rockovou energií, se kterou před více než 30let skočili s albem Ten do hudebního showbusinessu. A je jim ku prospěchu, že pokračují se zásadními prvky své tvorby stále kreativně. Zdání, že se někde opakují, klame, to jen kytaristé Stone Gossard a Mike McCready nastavili jinak znění kytar, i když směrem do grungeově-alternativních vod přelomu 80./90. let minulého století.   

Hned z otevíráku, ale i vlastně z celého alba znovu tryská poctivá rocková energie i tvrdost, kterou zjemňuje jako vždy vokál frontmana. V poslední čtvrtině našlapané písně dojde ke zvolnění, které na chvíli nechá vydechnout, ale jinak proudí zemitá energie openeru nervně kupředu. A stejným proudem se ubírá i následující s krásně melodickou linkou vytažená React Respond. Neuvěřitelná energie na úvod upomíná syrovost druhého alba kapely Vs. z roku 1993. Živočišnost a nespoutaná dravost na n-tou! S takovou vyrukuje i pozdější téměř punkový odchod Running! Ale to jsem hodně vepředu a předbíhám!   



Třetí píseň Wreckage totiž zvolní do příjemného rockového brnkání, které odvede pozornost k sólovým projektům Eddieho. Vybroušená melodičnost ale vyvolá nádherný pocit pohody, který přetrvá po celých relativně dlouhých pět minut. Tím spíše, že v druhé části se přidají sborové vokály celé kapely, které podpoří zpěvnost celé hymnicky pojaté písně. V každém případě překvapení po všech stránkách. Je těžké srovnávat 90. léta kapely a první 4 desky s pozdějším obdobím, a ještě je pak nějak zařazovat kontextuálně, o tom ale hudba Pearl Jam nikdy nebyla. Vždy spíše vycházela z rozpoložení kvintetu, který nicméně zůstává sám sebou i po těch dlouhých 30 letech. Je možné konstatovat, že vokál Eddieho se více podřizoval kytarovým eskapádám, a někde mu byl nechán větší prostor, aby si vyznění skladeb nechal pro sebe, vždycky tu byl ale jakýsi konsensus a týmová harmonie, pro kterou si bylo možné tuhle formaci oblíbit. A co si budeme namlouvat, Pearl Jam vpravdě zůstávají jedinou živoucí a kompletní kapelou z grungeového hejna, které kdysi okupovalo celosvětovou rockovou scénu!   



Jestliže bylo předchozí album Gigaton odvážným krokem k progreisvnější tváři kapely, která nechtěla zůstat na místě, aktuální fošna je spíše návratem k jednodušší a hitové tvorbě, která bude mít nesporně své živé uplatnění. Hlas Eddieho zní ale stejně, tu umně zvýrazní, jinde ladně utlumí hard rockové riffy. V titulní Dark Matter jde do syrovějších poloh, které souzní se šlapavou rytmikou v chytlavé symbióze. Možná že se Eddie příjemně „nakazil" neuvěřitelnou chytlavostí své poslední sólovky Earthling, a zvláště divočáckých skladeb Power of Right nebo Good and Evil, které tehdy sympaticky zaútočily na ušní bubínky po všech stránkách, že se na novince kapela podřizuje syrově zemitému zvuku a „špinavému" jamování, ale kapele se díky sehranosti dá tohle uvěřit.   

Nicméně deska má i slabší chvilky, někde uprostřed se najednou posluchač ztratí v přemýšlivé, ale nezkousatelné Upper Hand, která zní vyčpěle a odcizeně, roztodivně zní i Something Special, která míří daleko do 80. let, ale nemůže se rozhodnout, jestli chce být baladickou výpovědí anebo rockovým odchodem. A zvláštně končí jakoby do ztracena. V tom ztracenu ale naštěstí povstává další prvoplánově syrový kousek Got to Give, který ale uvnitř ukrývá silný emocionální náboj s vloženými klávesami. Eddie se v ní neuvěřitelně rozezpívá, a i Stone přidá překvapivé sólíčko. Je to skladba, u které jen žasnete.   



Má tahle nahrávka vůbec rockové hity? Má, ale je třeba si počkat a opět se opakuji, poslouchat a vnímat! Je tu totiž citlivě vystavená Waiting for Stevie, u níž si lze broukat a příjemně nostalgicky vzpomínat na šlágry Jeremy nebo Black z debutu Ten. Eddie tady neskutečně připomíná ty táhlé výšky právě z kultovní první desky. Stejně tak u závěrečné Setting Sun, kde dominují ze začátku rytmicky uhrančivé perkuse, které nešlo přeslechnout na již zmíněném debutu.   

Ano, těch paralel s první deskou je povícero, a je ku cti, že se grungeová legenda drží svých kořenů a zároveň chce energicky promlouvat k současné generaci. Otázkou je, jestli je současný konzument natolik vnímavý a umí trpělivě vnímat. Na desce totiž nejsou hity na první poslech – a takovou desku už asi Pearl Jam těžko nahrají. Jenž oni takoví nikdy nebyli. Musíte je poslouchat a poslouchat. A když se vám nedostanou pod kůži riffy, tak vás nakonec dostane Eddieho vokál, který je stejně ikonicky lahodný jako před 30lety.   



Deska Dark Matter je precizní, má uvnitř skryté poklady, výtečný drajv a také drží zvukově u sebe. Dá se do ní vskutku postupně vposlouchat a užít si tu bouřlivou a znovuzrozenou mladickou energii. Přesto bych však dal v hodnocení ještě o pár procent více rozverné a rozmanité zpěvákově sólovce, o které již byla řeč. Ta vyšla před 2 lety a Eddie si tam prostě bravurně dělal, co chtěl. Jedno ale novému hudebním dílku upřít Pearl Jam skutečně nelze. Přátelského ducha týmové hudební spolupráce, který do dnešních dnů neustále proudí skrze všechna alba a spojuje znovu sympaticky všechny písně „Temné hmoty". A to se přece musí ocenit téměř verdiktem 100%. Zajít na jejich koncert pak může být i jedinečný zážitek živého léta!
DISKOGRAFIE

RECENZE
„Gigaton" je procitnutím grungeových Pearl Jam

„Gigaton" je procitnutím grungeových Pearl Jam

Na jedenáctou desku nestárnoucích Pearl Jam si fanoušci museli počkat déle, než byli zvyklí....


Blesk z čistého nebe

Blesk z čistého nebe

Jednou z určujících charakteristik Pearl Jam je, že jsou zabředlí do svého vlastního...


Pearl Jam - recenze

Pearl Jam - recenze

Seattleské rockové legendy Pearl Jam k nám 2. července zavítají po dlouhých šesti...




ZADEJTE KOMENTÁŘ



HUDEBNÍ ZPRÁVY
Jeden Kmen se doma rozloučil s pohádkovou deskou
22.05.

Jeden Kmen se doma rozloučil s pohádkovou deskou

Brněnský klub Melodka minulý víkend hostil žánrově nevšední večer. V jeho útrobách vystoupily tři neofolkové...


Alfie Jukes znovu zavítá do Prahy, tentokrát v rámci vlastní headline show
22.05.

Alfie Jukes znovu zavítá do Prahy, tentokrát v rámci vlastní headline show

Britský hudebník Alfie Jukes se znovu podívá do Prahy, kde tentokrát vystoupí na headline show již 7. 6. v Café...


Na křtu v pražském Rock Café si fanoušci poprvé naživo vychutnali všechny skladby z nového alba Tomodachi od Mirai
22.05.

Na křtu v pražském Rock Café si fanoušci poprvé naživo vychutnali všechny skladby z nového alba Tomodachi od Mirai

Mirai, známá česká popová hudební skupina, přinesla svým fanouškům 12. dubna tohoto roku dlouho očekávané...


Putovní ČEZfest nabídne hudbu, film i sport, vše zdarma
21.05.

Putovní ČEZfest nabídne hudbu, film i sport, vše zdarma

Na konci května startuje rodinný festival ČEZfest, který zve na populární české kapely, filmové projekce...


V plzeňském Medvědovi to opět žilo – trojice kapel představila autorskou tvorbu s punkrockovým přídomkem
21.05.

V plzeňském Medvědovi to opět žilo – trojice kapel představila autorskou tvorbu s punkrockovým přídomkem

Páteční večer 17.5.2024 nabídl hostům Bílýho Medvěda trojici formací, jejichž autorská dílna již nalezla místo...


» zobrazit více...


RECENZE
PRÁVĚ VYŠLO
To nejlepší
27.04.

To nejlepší

» Kryl Karel

Karel Kryl by letos 12. dubna oslavil osmdesáté narozeniny. Těsně před...

PODPORUJEME NADĚJNÉ KAPELY



Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.


» Podporujeme nadějné kapely

» Zadání profilu interpreta

Hudební knihovna - NEWSLETTER

Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.

Přihlásit k odběru newsletteru