Surová výpověď PJ Harvey

Anglická zpěvačka, kytaristka a skladatelka Polly Jean Harvey, zkráceně PJ Harvey, není žádná stará halapartna, přestože už patří mezi ročníky květinového hnutí. Naopak. Na novince The Hope Six Demolition Project zní soudobě a sakra zajímavě. Jakoby právě vylezla z podzemí undergroundu, aby nám vypověděla na své deváté studiovce vše o místech s vysokou mírou kriminality, kde jsou dnes ruiny bývalých obecních bytů určených k demolici.

Naštvala tím sice některé politiky, zcela určitě ale potěšila minimálně svoje fanoušky a milovníky neotřelé muziky, kteří musí nad její surovou výpovědí jásat blahem. Nejde přitom o žádný výkřik poblázněné feministky, nýbrž o dospělé album zralé ženy, která má jasno ve vyjadřovacích prostředcích. Nepotřebuje k tomu žádnou razantní rytmiku, přesto je album dostatečně energické, výrazově naléhavé, až musí být každému jasné, že se tu nezpívá o líbání při měsíčku, nýbrž o stinných stránkách současné sociální politiky.



Zvukově jede album na půl plynu, přesto na doraz. Tam, kde si mnozí vypomáhají elektrickou kytarou, přichází akustika a sborový zpěv, který se nenápadně krůček po krůčku přibližuje a burcuje svědomí. A pokud by se vám náhodou chtělo uprostřed demonstrace zatnout ruce v pěst, pak doporučuji skladbu Near the Memorials to Vietnam and Lincoln, která má jasný hitový potenciál a z níž by měli vyhlášení bojovníci za lidská práva John Lennon a Yoko Ono zcela určitě velkou radost.
Autor textu: Roman Zahrádka