Spáleného hudba podtrhuje genius loci poutního místa

Nezaměnitelný bluesový a jazzový zpěvák, klavírista, kornetista, skladatel a textař Jan Spálený spolu s trumpetistou Michalem Gerou a svým synem Filipem natočil živé koncertní album Panenko skákavá na památném místě, v mariánském kostele ve Skokách. V magické atmosféře zahráli známé skladby, které se však už dlouho na žádné nahrávce neobjevily.

Čerstvý sedmdesátník Jan Spálený je fenomenálním zpěvákem s velice uhrančivým pěveckým projevem. Poutní kostel Navštívení Panny Marie v západočeských Skokách je zase místo s pohnutou minulostí a nesmírně sugestivní atmosférou. Nevím, co by se muselo stát, aby toto spojení nefungovalo. Nestalo se nic, a tak Skoky umocňují Spáleného hudbu a Spálený podtrhuje genius loci tohoto poutního místa.

Střídmější aranže písním sluší

Na CD převažují starší písně Hotel Štístko blues, Asi v tom bude nějakej háček, Bojlér blues, Cínový vojáček, Věřím v nás nebo Mezi břehy, které Spálený hrál v 80. letech s nejsilnější sestavou svého ASPM (Amatérské sdružení profesionálních muzikantů), tedy s Petrem Kalandrou a Františkem Havlíčkem. Zastoupeny jsou ale i novější songy V ulicích je déšť, Suzanna, Dnes opouštím přístav. Ty Spálený uvedl již v novém tisíciletí s Gerou, synem Filipem a Radkem Kramplem.
Každopádně obě skupiny písní znají posluchači v jiných aranžích, než se nyní objevují na Panence skákavé. Z prostorových a akustických důvodů se do kostela nevešlo celé ASPM a tudíž se v písních nemohly uplatnit všechny, hlavně dechové, nástroje. Střídmější aranže skladbám, zvláště v souvislosti s místem natáčení, moc sluší.
Písně tak dostávají mnohem komornější, intimnější atmosféru. Nahrávka působí sevřeně, což ještě umocňuje sílu jejího vyznění. V každé písni mají velký prostor instrumentální pasáže, v nichž se mísí elektrické piano, trubka, bezpražcová basová kytara, křídlovka nebo tuba. Trio hraje velice citlivě, muzikanti přidávají srdíčko, mazlí se s každým tónem, nikam nespěchají. Na koncertech Trio běžně střídá jazzové a bluesové skladby, ve Skokách dali hudebníci z pochopitelných důvodů přednost jazzu.

Trochu unavený, ale nerezignující chlapík

Jako zpěvák Jan Spálený stále vyzařuje silné charisma. Jasně, že už jsou znát jeho problémy s dechem, ale Spálený se s tímto omezením vyrovnává po svém. Netlačí se do poloh a výšek, které by nedal, ale spíše staví na atmosféře svého zpěvu. Je uvěřitelný v každém verši, za texty, o něž se podělil se Zdeňkem Rytířem, Pavlem Koptou, Janem Velíškem nebo Karlem Diepoldem, je znát silný prožitek.
Působivě a přesvědčivě vypráví příběhy ze života, poeticky se zamýšlí nad mezilidskými vztahy, zachycuje pocity a stavy osamění, naděje, radosti, stáří... V jeho zpěvu je všudypřítomná zkušenost chlapa, který už toho má hodně za sebou. Trochu unaveného, ale zdaleka nerezignujícího. A jakoby mimochodem sázejícího perly typu: „Život tě pokousal mléčnými tesáky našich dětí".

Nemá cenu zde rozebírat jednotlivé písničky. Všechny jsou dokonale a nápaditě vystavěné, jak po stránce hudební, textařské či aranžmá. A je úplně jedno, zda je složil Jan Spálený, Tom Waits nebo Bob Dylan. Jsou z jednoho těsta a dohromady tvoří nádhernou mozaiku, z níž se skládá jeden hodně poctivý koncert. Je moc dobře, že byl zaznamenán na CD.