Sobotní Metronome ovládl úsměv Alanis Morissette

O úvod třetího festivalového dne se postarala Aneta Langerová společně s Porno Para Ricardo. Ne že by s nad hráli na jednom pódiu, ale punkoví Kubánci byli hned vedle, v Moon klubu. O co různorodější dvojice, o to silnější důvod alespoň jednou přeběhnout. Aneta Langerová se pomalu stává kultem. Tribuny i spodní hlediště před fontánou byly naprosto plné. Aneta si svůj kult možná nechtěně vybudovala jako první česká pěvecká superstar a fanoušci na ní ani po mnoha letech nezapomínají. Aneta předvedla na Metronome kombinaci skromnosti a talentu. Její produkce působí jako absolutní jistota. Máte pocit, že se v ní nemůžete splést. Na festivalu působila naprosto nenuceně a nadšené publikum v odpoledním vedru opravdu pokropila živou vodou.

Na Porno Para Ricardo běželo intezivní promo, jako na pronásledovanou kapelu z Kuby. Chlapíci působili opravdu exoticky asi právě proto, že normálně nežijí v realitě běžného pop rockového světa. Sálem zněla španělština a co jejich produkce připomínala? Právě koncerty podobných kapel v Československu na začátku devadesátek. Umělci typu E!E si tehdy museli probojovat svou cestu na slunce v zamrzlém postbolševickém světě. Přesně podobně syrově znějí i tito pornáči. Jakousi tesknost jejich osudu ilustrovaly kudrnaté kytarové vyhrávky plovoucí v post punkovém moři.

V Moon clubu jakoby nechali zvuk nastavený na stejných hodnotách. Britští proFESSional ho využili bezezbytku, jen ukázali jaký je rozdíl mezi politicky sevřenou Kubou a umělecky volnou Británií. Mladí vyvrhelové už nediskutují o tom, jestli je punk mrtev nebo ne. Oni ho prostě hrají. Neohlížejí se zpět, prostě tu špínu dělají tak, jak jim je příjemné. Na Metronomu ukázali velmi syrovou tvář, ale bez zbytečného patosu a navíc dokázali rozezpívat obecenstvo. Na Reg´n´Bone Mana připadl podvečerní čas a on se s tím popasoval nad míru skvostně. Tento maník s úchvatným hlasem si na nic nehraje a na hlavním pódiu prostě zpíval a zpíval. Jeho show nestojí ani na žádné vizuální produkci ani na mluveném slovu. On prostě pustil stavidlo toho zlatého proudu, co má v krku a jen to tak jemně reguloval. Tento maník vůbec nepůsobí, jako hvězda, ale jen spustil svůj sametový hlas, okamžitě bylo jasno, zač je toho loket. Areálem zněly jeho z rádií známé hity. V přítomnosti tohoto umělce utekla hodina, jak nic. 

Klára Vytisková je živel. Typicky pro ni, na živo zněla mnohem energičtěji, než na studiových nahrávkách. Skvěle šlapající kapela hnala směsici jejích nálad kupředu. Energické vystoupení nabralo grády a bylo důstojnou přípravou na koncert slovutné Kanaďanky.

The Streets vystoupili jako poslední na hlavním pódiu. Svoje silné beaty napumpovali do lidí razancí těžkého kulometu, ale agresí to nesmrdělo. Tahle skupina je výjimečná právě pro spojení rapu s jazzem. Všechna čest za přímočarost i nadhled. Fantasticky do toho šlapali a neměli problém chvílemi obsáhnout i melancholické nálady. Oni totiž Praze nakopali zadek par excellence. 

Do třetice všeho dobrého převzala žezlo na Fontáně Bára Poláková. A opět velký úspěch u diváků. Bára odpoutala emoce a rozjela show plnou zvratů. Nakonec představila i svůj nový projekt, který hýří pohybem a postavami. Jedněmi z nich jsou i Jan Cina a Marek Hadamczik, populární herci. Pohybu měli tolik, že pod nimi prasknul i gauč, který byl hlavní rekvizitou koncertu. Do ranních hodin v klubech zněly beaty Djů. Ještě před půlnocí si svůj set odehrál legendární DJ Bidlo. Byl to kultivovaný house, jak se na jeho osobnost sluší.