Snad nápaditý Proces nebude labutí písní Kafka Bandu

Jak název Kafka Band napovídá, skupina zkušených a invenčních muzikantů (a jednoho literáta) se nechává volně inspirovat slavnými romány velkého česko-německého spisovatele. Po Zámku (2014) a Americe (2019) uzavírá kapela trilogii „Kafkových" nahrávek albem Der Process (Proces). 

Stejně jako Kafkův román, je i hudba bandu svojí náladou velice pestrá. Kromě temných, syrových, tíživých, znepokojujících pasáží nabízí také lehkost, naději, vzdušnost a dokonce i humor, pravda, občas dost absurdní. Většina textů vychází přímo z Kafky a některé melodie podtrhují, dobarvují jejich atmosféru. Jiné jsou však s nimi v kontrastu, což písním dodává zvláštní napětí. Napětí vzniká i mezi tvrdou, jakoby odosobněnou, odměřenou němčinou (v textech převažující) v podání Jaroslava Rudiše a jemnější, zvukomalebnější češtinou Jaromíra Švejdíka.

Úvodní skladbu Verhaftung - Zatčení otevírá temná, až strašidelná instrumentální pasáž, která postupně nabírá na síle a naléhavosti. Vokál se přidá až po dvou minutách, ale odosobněný zpěv a tvrdá němčina na pocitu stísněnosti ještě přidávají. Hudebně pestrá, vygradovaná píseň, pohybující se od alternativy k tvrdšímu rocku. Bicí Tomáše Neuwertha táhnou neklidnou rockovou písničku Untersuchung – Vyšetřování s parádním hardrockovým instrumentálním závěrem. 

Zklidnění přináší Leere – Prázdnota s jemným klavírem Zdeňka Jurčíka, k němuž se přidá trumpeta Lukáše Morávka. Tři minuty krásné, čisté hudby. Tepající rock provází Maškarbál – Maskenball, píseň se silně melancholickou náladou a hitovými ambicemi. A jako v mnoha jiných skladbách, i zde vytváří napětí kombinace čistého, otevřeného zpěvu Jaromíra Švejdíka (čeština) a syrového vokálu Jaroslava Rudiše (němčina). 

K šansonu směřuje velice barevná písnička Die Kanzleien - Kanceláře o hledání a bloudění, kde se opět potkává melodická čeština v refrénu s tíživou němčinou v jednotlivých slokách. A aby těch jazyků nebylo málo, angličtina dostává prostor v Shame – Stud. Silné, romantické baladě dominuje klavír, a i když se přidávají další instrumenty, jemnost zůstává. Hudební, textová nikoli.

Naléhavá i něžná zároveň, taková je jemně rocková Leni, kterou střídá energický, skvěle šlapající, výraznou trubkou podpořený Advokát. Syrovou, pomalou skladbu Dom – Chrám provází tísnivá atmosféra. Pocity ztracenosti a únavy by se daly krájet. Stejně jako intenzívní pocit osamění v naléhavé, posmutnělé a náležitě vygradované písničce Türhüter – Dveřník. 

Im Mondschein - V měsíčním svitu nabízí Rudišův recitativ podmalovaný dramatickou, minimalistickou hudbou. Vzdušná melodie v kontrastu s hrůzou nahánějícím textem, to je závěrečná píseň Ende – Konec. Vypjatá hudba v závěru neodvratně směřuje k tragickému a nevyhnutelnému rozuzlení celého příběhu v kamenolomu. „Pak povalili K. na kámen. A pak se hádali, kdo ho píchne. Nožem do srdce jako psa, jako psa…Wie ein Hund...".

Všech dvanáct skladeb nejlépe vyznívá jako celek v rámci koncepčního alba, kde do sebe všechno zapadá. Díky skladatelské nápaditosti, pestrým aranžmá a výborným instrumentálním i pěveckým výkonům však skvěle fungují i samostatně. A nezbývá než doufat, že Proces nebude labutí písní Kafka Bandu, což by byla velká škoda. Spisovatel sice více románů nenapsal, ale ještě zde zbývá řada povídek a novel.