Skupina Elán se do důchodu nechystá a s elánem sobě vlastním vyráží do Čech na velkolepé turné Živých nás nedostanú

Karel Souček, 18. 09. 2016

„Hlavní myšlenka turné je, že náš svět se sice nevyvíjí dobře, ale kdo vydrží s Elánem, ten přežije," říká zpěvák a baskytarista Jožo Ráž.

Legendární slovenská kapela Elán se po koncertní přestávce vrací na podzim na pódia a chystá jedno z největších turné v historii kapely. Během koncertní šňůry zavítá skupina i do měst, kde patnáct let nehrála. Zahájí je 23. září Karlovy Vary a 19. října zakončí Praha. Vystoupení se ponese v doslova megalomanském stylu. Zazní zde zhruba 30 největších hitů a některé z nich doprovodí i dechová sekce, se kterou Elán kdysi začínal. Fanoušci se můžou těšit na 3 pódia s multimediální scénou a přes sto metrů čtverečních projekčních ploch. To vše poveze 10 kamionů a postaví 160 techniků.

Kromě nejstarších hitů veze Elán do koncertních hal i čerstvě vydané remasterované poslední studiové album Živých nás nedostanú. Toto je doplněné o záznam dva roky starého koncertu Elán Best of vol. 2 z Bratislavy a bude k dostání i na vinylu. „Ne všechno staré bylo špatné a vinyly se pomalu vracejí. Vinylová deska je artefakt, který si nelze stáhnout nebo ukrást na internetu. Je to dárek pro fanoušky i pro nás," doplňuje klávesista a zpěvák Vašo Patejdl. Absolutní novinkou je skladba Z triček zúri Che Guevara.

Jako předskokanka kapely se představí populární chorvatská zpěvačka Nina Kraljić, vítězka prvního ročníku soutěže Hlas Chorvatska a účastnice letošní Eurovize. Druhá předkapela, česko-slovenská skupina Instinct, koncerty zahájí.
A v jaké sestavě se Elán na turné představí? „Zlaté jádro Jožo Ráž, Jano Baláž a Vašo Patejdl, které trvale doprovází Lubo Horňák a Peter Farnbauer, zůstává. Nově bude skvělý bubeník Števo Bugala a sestavu dočasně rozšiřujeme i o dechovou sekci, kterou tvoří Richard Šimurka – saxofon, flétna, Martin Haas – trombon a Samo Šimek – trumpeta," uvedl manažer kapely Michal Čimera.

Jána Baláža a Vaša Patejdla jsme při této příležitosti vyzpovídali a zavzpomínali také na hudební začátky této česko-slovenské legendy.
HK: Na scéně záříte již bezmála 50 let. Prozraďte recept na tuto dlouhověkost.
VP: Je komplikované dostat se nahoru, ještě těžší je udržet se. Je to o tom, že k tomu člověk musí přistupovat s úžasnou zodpovědností. To znamená, že nesmí nic odfláknout. My nemůžeme odfláknout jediný koncert, jedinou desku. Protože tu další desku by si koupilo o hodně méně fanoušků a nepřišli by ani na vystoupení. Pořád musíme jít na sto procent a pořád přinášet něco zajímavého, aby ten koncert nebyl tím posledním a aby posluchači si naše písničky chtěli poslechnout. Takže to je věčný boj.

HK: Zavzpomínáte ještě na své hudební začátky?
JB: Myslím, že na vzpomínky máme ještě čas. Máme ještě hodně práce před sebou, takže my spíš plánujeme dopředu, co všechno a jak je potřeba udělat a promyslet nejlepší možné řešení.
VP: Mně už trochu chybí ta naivita, když jsme ještě začínali. Ten Elán máme sice v názvu, ale tehdy to bylo opravdu také o tom, že jsme věci objevovali. Teď už trošku osobně já mám problém objevené věci objevit znovu, nebo jinak řečeno, najít způsob, jak přinést do muziky to nadšení a invenci takové, abychom se neopakovali. I když lidé od nás pořád chtějí poslouchat stejné písničky, tak je důležité, aby každá ta produkce měla v sobě alespoň trošku nového, zajímavého, objevného.

HK: Myslíte, že dnešní mladí zpěváci a kapely to mají teď náročnější než v době, kdy jste začínali Vy?
JB: Myslím, že každá doba má svá pro i proti. Měli jsme stejný počet překážek, jako mají mladí dneska, akorát jsou jiné, mají jiný algoritmus. Nemyslím, že je to těžší či lehčí v jakékoli době. Člověk když čte životopisy od středověkých skladatelů a hudebníků, tak ti měli jiné překážky než současná mladá generace. A na druhou stranu ta má z toho teď i jiné požitky. Takže je to opravdu těžké vyhodnotit. Myslím si, že každá doba přináší své pro a proti a je potřeba to takto brát.
VP: V každé době, v každé situaci, za každého režimu si člověk musí najít to své místo a musí jiným dokázat a přesvědčit je, že je jedinečný. Právě ta jedinečnost, nebo to zajímavé odděluje ty výjimečné, nebo ty, kteří se mají dostat nahoru od těch, kteří to jen zkoušejí a myslí si, že jsou stejně dobří. Je to jako ve sportu, že každý z nás si myslí, že umíme hrát fotbal. Ale Messi je pouze jeden, je tam ta výjimečnost. Stejné je to v muzice a každém jiném povolání.

HK: Jak se teď s odstupem času díváte, Vašo, na Vaše 11-leté sólové působení mimo Elán?
VP: To bylo v období, když jsme byli na vrcholu slávy. Samozřejmě každý člověk prochází nějakým vývojem, nějakými změnami a situacemi, se kterými se musí vyrovnávat. Já jsem tehdy z různých důvodů pocítil potřebu tento rozjetý vlak opustit a zkusit jít jinou cestou. Nebylo to z důvodu, že jsem chtěl být já hvězdou za sebe, nebo že bych měl nějaké problémy. Naopak, já jsem sólovým zpěvákem ani nikdy být netoužil. Stalo se tak více-méně náhodou, že po mém odchodu z Elánu jsem se chtěl více věnovat práci ve studiu a komponování. To tempo mi nevyhovovalo, takže jsme se v dobrém rozešli a já tehdy dostal nabídku na hudbu k filmu „Fontána pre Zuzanu", ze kterého se stal vcelku známý film a písničky z něho dokonce velkými hity. Já jsem tehdy tu písničku nazpíval více-méně náhodou, protože ty filmové písničky jsem rozdělil. Jednu nazpíval Jožo, další Robo Grigorov a tuto „Ak nie si moja" jsem si nazpíval sám. Z toho pak vzniklo to, že začaly chodit nabídky, abych se začal i já věnovat zpívání. Takže to období jsem pak využil na to, že jsem si v podstatě vytvořil zázemí, co se týká studia a studiové práce, věnoval jsem se komponování, produkci mých kolegů Mariky Gombitové, Heleny Vondráčkové, Beáty Dubasové a jiných. Dá se říct, že do dneška z toho žiju a právě při produkci třeba různých muzikálů a filmové hudby navazuji na to, co bylo tehdy. Do Elánu jsem se pak vrátil po 11 letech. Jak říkám, jsou to takové etapy života, které se střídají a vlastně je i dobré, že člověk si má možnost porovnat, co bylo tehdy a co bylo potom.

HK: Jak probíhá spolupráce tria Jožo, Vašo, Jano v zákulisí? Nehřmí to někdy ve studiu?
JB: Jak říká Jožo, my jsme dostatečně inteligentní na to, abychom tenze a napětí eliminovali, protože naším cílem není nespolupracovat, ale cílem je spolupracovat. Takže každý umíme a jsme připraveni udělat nenápadně ty kompromisy, které je potřeba udělat a netlačit na pilu. Tím pádem si nepamatuju, že by kapela měla někdy nějaký těžký problém, který by musela řešit po celé ty roky…

HK: Prozraďte více k připravovanému turné, dramaturgie, scéna…Jaké bude?
JB: Scéna bude, jako vždycky, velká. Přijde 10 kamionů, vystaví ji 160 lidí, je tam množství světel, takže spotřeba energie bude veliká. Zazpíváme naše písničky, jak staré hity, tak i nějaké novinky. Když se to divákům bude líbit, budeme moc rádi.

HK: Máte k nějaké písničce z čerstvě remasterovaného CD Živých nás nedostanú či připravovaného turné obzvlášť blízko?
VP: Já se možná vrátím k tématu dramaturgie koncertu. Bude to vlastně taková konfrontace současné poslední naší desky „Živých nás nedostanú", protože podle ní se jmenuje i turné. Podtitulem tam je současně 30. výročí vydání našeho alba „Hodina slovenčiny" takže jsme zařadili do programu i písně z tohoto alba a některé zahrajeme dokonce poprvé i naživo, konkrétně „Zvláštny smútok víťazov". Já osobně mám rád písničky právě takové, které nejsou ve velkém jakoby profláklé v rádiích a právě o to raději si je zahraju na koncertech. Myslím, že to mají rádi i naši fanoušci a posluchači. Vidím to na písničkách typu „Hans Christian Andersen" nebo „Zvláštny smútok víťazov", jak už jsem zmínil. Takže na toto se těším.

HK: Co plánujete po tomto Vašem turné?
JB: Po turné budeme mít znovu tvořivé období, protože příští rok máme v plánu vydat nové profilové CD-čko. Takže se zavřeme do svých studií a pojedeme toto.
VP: Já se také po turné zavřu do ložnice a budu spát…

Elán je nejúspěšnější česko-slovenskou rockovou skupinou, čtyřikrát po sobě, v letech 1984 až 1987 získali československého Zlatého slavíka v kategorii skupiny, osmkrát za sebou, v letech 1998 až 2005, vyhráli slovenského Zlatého slavíka, k tomu má Jožo Ráž dva Zlaté slavíky jako zpěvák za roky 2000 a 2001. Na jejich koncert v Praze na Letné 20. září 2003 přišlo 85.000 diváků.

PLÁN TURNÉ:

23. 9. KARLOVY VARY – KV ARENA
28. 9. ZLÍN – STADION LUĎKA ČAJKY
30. 9. LIBEREC – HOME CREDIT ARENA
5. 10. PLZEŇ – HM ARÉNA
10. 10. PARDUBICE – TIPSPORT ARENA
12. 10. OSTRAVA – OSTRAVAR ARENA
14. 10. BRNO – DRFG ARENA
19. 10. PRAHA – TIPSPORT ARÉNA

Předprodej je exkluzivně v sítí Ticketpro. Předprodeje pro Plzeň a Prahu nabízí zároveň i Ticketportal.

Autor textu: Zuzana Juskaninová
Foto: Dana Baláž