Skrillex v Praze: Vědomí na tisíc kousků a nekonečná dubstepová slast

Pražská Pragovka znovu ožívá, i když místo náklaďáků, autobusů a převodovek otevírá náruč jiným a o poznání hlučnějším strojům. Včera v noci další životní příběh ocelového monstra odstartoval nekompromisní král současné elektronické hudby Skrillex. Fanoušky dokázal roztancovat, srazit na kolena i dostat do neuvěřitelného transu. Poslední srpnový čtvrtek letošního roku se tak rozhodně zapsal do dějin nedávno ještě opuštěné vysočanské továrny.   

Temné nebe, sem tam nesměle vykukují první hvězdy, z haly už zní zvláštně přitažlivé beaty holandského experimentátora DJ WIWEKKA. Jako kamarád a kolega ze Skrillexova vydavatelství OWSLA přijel králi dubstepu předskakovat. Jeho řízný a lehce hybridní styl s nekonečnými bubny mi připomíná něco vzdáleně blízkého.

Po jedenácté přichází ON, celý v černém, nekorunovaný král dubstepu Skrillex. Pragovka řve, dostává se do varu, první řady doslova přetékají přes zábrany. Ochranka začíná být nervózní, kdo nemá štěstí nebo lokty a odvahu, fotku téhle ikony prostě neuloví.

Sonny John Moore rozjíždí svůj dubstepový kotel, improvizované, a přesto dokonale vysoustružené tracky navazují jeden na druhý. Lidský pot už stéká ze stěn obrovské haly, vzduch se blíží tropickým teplotám a Skrillex rozjíždí starší pecky jako First of the Year (Equinox), Bangarang, Kyoto a Rock n Roll – právě jimi představil světu neotřelou elektronickou hudbu nového tisíciletí.

Energie se valí od mixážního pultu, beaty doslova procházejí celým tělem. Sonny si umí hrát s náladou fanoušků. Tenhle drobný klučina dokáže svoji vlastní vnitřní energii skrz hudbu znásobit a předat ve formě exaltované slasti dál.

Z počátku poklidnější reggae rytmy syna Boba Marleyho Damiana Make It Bum Dem střídá ostré Ragga Bomb, do vzduchu šlehají plameny, dav se mění v jedno tělo, které šaman Skrillex dokonale ovládá. Střídají se vizuály, od typického mimozemšťana po hesla Fuck the shit. Slyšíme novější pecku Mind, kterou stvořil ve spolupráci s Diplem, zážitek přináší také poslední hit Purple Lamborghini.

K závěru hodinu a půl dlouhého setu jako by se Sonny vracel k nostalgii devadesátek, přináší remix songu Sweet Dreams od Annie Lennox, člověk by až slzu uronil u dalšího remixu kapely Queen. V závěru vystoupení se na podiu objevuje česká vlajka, naposledy s ní pozdraví své oddané fanoušky, vlajku podepíše a věnuje někomu v tisícihlavém davu. I když tohle gesto může působit jako klišé, nikdo to tak v tu chvíli nevnímá. Sonny dokázal, že ho to fakt baví. S hlavou rozsekanou na tisíc kousků a vědomím, že dnešní noc fakt neusnu, opouštím tuhle prapodivnou tovární halu.